Článek
Obří pták z paleocénských dob
Doba paleocénu a eocénu byla jistým protikladem dnešního světa – bylo větší teplo a vlhko, na ledovce jste mohli zapomenout a mořská hladina byla daleko vyšší. Na pevnině byly rozsáhlé subtropické lesy, k tomu bažiny, říčky, bujela tu vegetace. Díky existenci nejrůznějších prastarých rostlin to bylo dokonalé místo pro život nejrůznějších býložravců a masožravců. Poté, co vymřeli dinosauři a Země se vzpamatovávala z hromadného vymírání zvířectva, nastoupila nová éra života.
Do této éry se připojil i téměř dvoumetrový pták Gastornis. Byl to skutečný obr, který mohl dosahovat až 200 kilogramů. Měl silné, robustní nohy, které přizpůsobil chůzi. I když to byl pták a disponoval křídly, ta byla tak zakrnělá, že by ho nemohla zvednout a unést ve vzduchu, ani kdyby chtěl. Místo létání tedy chodil, popř. běhal. Se svým tělem dokázal kdekoho zastrašit. K tomu měl ještě obří zobák. Celkově působil dojmem velikána. Ačkoliv byl považován za predátora tehdejší doby, přišlo se na to, že to není pravda. Byť by to byla lákavá představa, aby měl zobák od krve z lovu kořisti, Gastornissvým zobákem spíš rozlouskával skořápky.
Ačkoliv působí jako dravec, který se honí za jinými zvířaty, aby si na nich pochutnal, realita je ve skutečnosti někde trochu jinde. Podle všeho se jeho jídelníček skládal z tvrdých plodů, semen, ořechů, výhonků a jiných rostlin. Je to trochu humorná představa, vidět tohoto obra se zobákem u země, jak louská ořechy a pase se na rostlinách. Být masožravcem, byl by postrachem pro spoustu živočichů, kteří žili ve stejné době – různí vačnatci, prapředci koní, primáti, plazi a další ptáci. Fauna tu byla opravdu rozmanitá.
Model Gastornise
Stejně jako jiní obři i Gastornis měl ve své velikosti výhodu – totiž to, že si na něj nikdo netroufnul. Ovšem to platilo pouze pro dospělé jedince, mláďata byla v tomto směru dost ohrožena, ať už se jednalo o větší savce, nebo o menší hmyz, proti kterému se nemohla bránit. Samotná péče o mláďata byla náročná, i když o tom nejsou přímé důkazy, spíš spekulace z dochovaných fosilií. Je tedy zřejmé, že se rozmnožoval kladením vajec do dobře ukrytého hnízda v bujné vegetaci. Zřejmě nekladl vejce v nějakém hojnějším počtu, spíše šlo o jedno dvě vejce, takže péče mohla být více soustředěna. Bylo zapotřebí, aby minimálně jeden dospělý Gastornis hlídal rodinu, chránil svým zobákem mladé. Ti po svém vylíhnutí nemohli zobákem na nikoho útočit, moc se nehýbala, byla náchylná ke zraněním. Jejich jedinou zárukou přežití byli jejich rodiče. Ti je nekrmili tak, jako to vidíme u dnešních ptáků, nýbrž jim ukázali, kde se dá sehnat potrava, co je určeno pro ně a jak si s tím poradit. Než vyrostli, trvalo to několik let, rodičovská péče ovšem tak dlouho netrvala, byla kratší.
Protože se Gastornis živil tvrdými plody a rostlinami, které byly pro jiné býložravce nekonzumovatelná, nedokázali je rozkousat, měl po téhle stránce Gastornis docela klid. Konkurence v potravě mu tolik nehrozila.
Éra pravěkého vládce lesů v paleocénu u konce
Ačkoliv neměl po stránce velikosti ve své době konkurenta, i na Gastornisečekal po delší době konec. Stejně jako u jiných predátorů a velkých zvířat, existovalo několik ,,viníků“, kvůli kterým Gastornis vyhynul. Paleocén a eocén byly charakteristické teplem a vlhkem, ovšem období, které nastalo po nich, tedy oligocén, bylo pravým opakem. Klima se začalo postupně výrazně ochlazovat, na což zdejší fauna nebyla úplně připravena. A hlavně náš opeřený přítel. Měnila se krajina, zmenšovaly se lesní plochy.
S nástupem oligocénu se začali savci více vyvíjet, byli rychlejší, mrštnější, přizpůsobili se daným podmínkám, které byly jiné. Postupně se velcí býložravci stali dominantnějšími a s dalšími predátory mohli Gastornisevytlačit z jeho životního prostředí.
Svůj podíl na vymizení Gastornise měla i nízká ,,porodnost“. Protože kladl menší počet vajec a celkově rodičovská role byla vyčerpávající, udržet hojnou populaci tohoto ptáka bylo dost obtížné, ne-li nemožné.
Zdroje:
