Článek
Možná jste je už také zaznamenali. Na podzim se v některých domech začnou objevovat drobné černohnědé ploštice. Zpočátku třeba jen jedna nebo dvě. Člověk je najde na parapetu, na podlaze nebo někde u dveří a většinou tomu nevěnuje velkou pozornost. Jenže za pár dní jich může být podstatně víc. Někdy se dokonce objevují po desítkách a majitel domu marně přemýšlí, odkud se vlastně berou. Jedním z možných viníků je ploštička pozemka obecná (Rhyparochromus vulgaris). Hmyz, který většinu roku žije celkem nenápadně venku a do lidských obydlí se dostává hlavně proto, že hledá místo k přezimování.
Ploštice, kterou snadno přehlédnete
Pozemka obecná není nijak zvlášť nápadná. Měří kolem sedmi až osmi milimetrů, má protáhlé tělo a převážně tmavé zbarvení. Na křídlech jsou světlejší skvrny, stejně tak na některých částech nohou. Když se na ni člověk podívá zblízka, zjistí, že vlastně není úplně jednobarevná. Jenže při její velikosti si toho běžně nikdo nevšimne.
Patří mezi ploštice. To je poměrně početná skupina hmyzu, do které patří třeba dobře známá ruměnice pospolná, ale také štěnice domácí. S tou ovšem pozemka nemá kromě vzdálenější příbuznosti a podobného typu ústního ústrojí mnoho společného. Rozhodně nejde o parazita, který by se živil lidskou krví.
Pozemka je v Evropě původním druhem a běžně se vyskytuje i u nás v České republice. Žije v zahradách, parcích, na okrajích lesů i na různých zarostlých plochách. Vlastně jí docela vyhovují i místa, která člověk nepovažuje za nějak zvlášť přírodní. Staré dřevo za kůlnou, neudržovaný kout zahrady nebo prostor pod keři. A právě tam bychom ji nejčastěji našli. Ne na květech nebo vysoko ve větvích, ale spíš dole, mezi listím a dalšími rostlinnými zbytky.
Mimochodem, poznat ji podle fotografie nemusí být úplně jednoduché. Existuje několik podobných druhů pozemek a některé se od sebe liší jen drobnými znaky. Pokud tedy člověk najde doma malou tmavou ploštici, ještě to automaticky neznamená, že jde právě o Rhyparochromus vulgaris.

Ráda se skrývá ve škvírách ve starém dřevě
Co vlastně celý den dělá?
Většinou nic, čeho bychom si všimli. Pozemky pobíhají po zemi, schovávají se pod listím a hledají potravu. Tou jsou hlavně semena rostlin. Nejde tedy o hmyz, který by se živil listy nebo okusoval kořeny. Má bodavě sací ústní ústrojí, kterým dokáže proniknout do semene a vysávat jeho obsah. Není přitom odkázaná na jediný druh rostliny. Využívá různá semena, která najde na zemi, a právě to jí umožňuje žít na tolika odlišných místech.
Občas se v odborné literatuře objevují také zmínky o tom, že podobné pozemky mohou příležitostně vysávat drobné bezobratlé živočichy. Nejsou tedy vždy tak přísně býložravé, jak by se mohlo zdát. U pozemky obecné ale tvoří hlavní část potravy rostlinná semena.
Zajímavé je, jak málo toho o tak běžném hmyzu většina lidí ví. Když se řekne ploštice, někomu se vybaví štěnice, jinému ruměnice nebo velké zelené kněžice, které občas nalétávají na okna. Jenže při zemi žije spousta dalších druhů. Některé jsou dokonce docela hojné, ale protože nejsou barevné a většinou se drží v úkrytech, téměř se s nimi nesetkáváme.
Stačí přitom odhrnout staré listí nebo zvednout kus dřeva, který už nějakou dobu leží na zemi. Někdy se pod ním rozběhne hned několik drobných ploštic.
Na podzim se všechno změní
Během léta nemá pozemka obecná příliš důvodů vyhledávat naše obydlí. Venku má dost potravy i míst, kde se může schovat. Jenže s příchodem podzimu začíná hledat vhodné zimoviště. Dospělé pozemky přezimují například pod kůrou stromů, v trouchnivějícím dřevě, pod kameny nebo v hlubších vrstvách rostlinného opadu. Potřebují místo, kde budou alespoň trochu chráněné před mrazem a prudkými změnami počasí. A lidské stavby jim mohou nabídnout něco podobného.
Staré domy, garáže, kůlny, ale i novější budovy mají spoustu drobných škvír, do kterých se několikamilimetrový hmyz snadno dostane. Někdy stačí mezera kolem dveří, netěsnící okno nebo spára v obložení. Pozemky navíc mohou přezimovat společně. Není tedy nic neobvyklého, když se na jednom vhodném místě shromáždí větší počet jedinců.
A právě tady vzniká problém. Člověk najde jednu ploštici, za chvíli druhou a pak zjistí, že jich má v místnosti třeba dvacet. Přitom se nemusely v domě vůbec rozmnožit. Mohly se tam jen postupně dostat zvenčí, případně se probudit z úkrytů, ve kterých už nějakou dobu byly.
Zvlášť snadno se to může stát při přenášení palivového dřeva. Pod kůrou nebo mezi jednotlivými poleny mohou pozemky přečkávat chladné počasí. Jakmile se dřevo dostane do vytápěné místnosti, oteplení je probudí a začnou se pohybovat. Podobně se ostatně do domů dostává i jiný hmyz. Člověk si přinese pár polínek ke kamnům a za chvíli po zdi leze brouk, kterého by tam rozhodně nečekal.
Proč se jim líbí mulčovací kůra?
Jedním z míst, kde se pozemkám může dobře dařit, jsou záhony pokryté mulčovací kůrou. Na první pohled to možná zní trochu zvláštně. Vždyť jde jen o kousky kůry rozsypané kolem okrasných keřů. Jenže pro drobné živočichy je taková vrstva docela zajímavým prostředím. Udržuje se v ní vlhkost, mezi jednotlivými kusy vznikají úkryty a postupně se tam hromadí různé organické zbytky.
Pozemky se v podobných místech mohou schovávat a hledat potravu. Pokud jsou podmínky příznivé, může jich tam žít poměrně hodně. Na souvislost mezi výskytem pozemek a mulčovací kůrou upozorňovali i čeští entomologové, mimo jiné Petr Kment z Národního muzea. To samozřejmě neznamená, že každá zahrada s mulčovací kůrou bude plná ploštic. Záleží na okolním prostředí, počasí i na tom, jaké další úkryty a zdroje potravy jsou v blízkosti.
Ale představte si dům, kolem kterého jsou rozsáhlé záhony s kůrou. Pozemky v nich celé léto žijí a na podzim začnou hledat místo k přezimování. A hned vedle stojí budova se spoustou škvír. Není potom tak překvapivé, že se některé dostanou dovnitř. Kvůli tomu ale nemá smysl mulčovací kůru ze zahrady automaticky odstraňovat. Podobná místa využívá i mnoho dalších živočichů, včetně těch, které na zahradě vítáme.

Ploštička pozemka obecná
Mohou nám nějak ublížit?
Pokud se pozemka obecná objeví doma, není potřeba se jí bát. Nekouše člověka, nesaje krev a nepovažuje se za přenašeče lidských nemocí. Neživí se ani běžnými potravinami ve spíži, takže nehrozí, že by nám zničila zásoby mouky nebo obilovin.
Vlastně doma nemá moc co dělat. Není to prostředí, ve kterém by se běžně rozmnožovala a dlouhodobě prosperovala. Především ve vytápěných místnostech může mít problém s nedostatkem potravy a příliš suchým vzduchem.
Nepříjemná je spíš její přítomnost. Jedna malá ploštice asi nikoho příliš nerozhodí, ale pokud jich člověk nachází několik desítek, začne hledat způsob, jak se jich zbavit. Pozemky navíc mohou při podráždění vypouštět obranný sekret s nepříjemným zápachem. To je vlastnost, kterou známe i od řady jiných ploštic. Rozmáčknout je proto není nejlepší nápad.
Jednotlivé kusy lze jednoduše odchytit a přemístit ven, nejlépe někam, kde mají šanci najít chráněný úkryt. Pokud se objevují opakovaně, je rozumnější zjistit, kudy se do domu dostávají. Pomoci může utěsnění mezer kolem oken a dveří, kontrola větracích otvorů nebo omezení přístupu do škvír ve fasádě. Chemické postřiky většinou nejsou potřeba. A pokud se pozemky objevují hlavně po přinesení dřeva, je řešení ještě jednodušší. Nenechávat větší zásobu polínek dlouho ve vytápěné místnosti.
Od vajíčka po dospělou ploštici
Pozemka obecná má zpravidla jednu generaci za rok. Dospělci, kteří přečkali zimu, začínají být na jaře aktivnější. Opouštějí úkryty, přijímají potravu a rozmnožují se. Samice kladou vajíčka do vhodných míst při zemi, například mezi rostlinné zbytky.
Z vajíček se líhnou nymfy. Vypadají trochu jako zmenšené ploštice, ale nemají ještě vyvinutá křídla a jejich tělo se od dospělců v některých znacích liší. Během růstu se několikrát svlékají. Hmyz totiž nemá pružnou kůži jako savci. Jeho vnější kostra růst omezuje, a tak ji musí čas od času odhodit a vytvořit novou. Postupně se vyvíjejí křídla a z mladé nymfy se stane dospělá pozemka.
Noví dospělci se objevují hlavně během léta. Na podzim už potom hledají vhodná místa k přezimování. Zajímavé je, že zimování nemusí znamenat úplnou nehybnost po několik měsíců. Pokud se výrazně oteplí, mohou se některé pozemky znovu aktivovat. Proto není vyloučené, že je člověk zahlédne i uprostřed zimy. Třeba právě na okenním parapetu, kde se během slunečného dne trochu oteplilo.
Pozemka obecná už nežije jen v Evropě
Pozemka obecná pochází z Evropy, jenže dnes už žije i na druhé straně Atlantiku. Na začátku tohoto století ji entomologové objevili na severozápadě Spojených států a později také v Kanadě. Jak se tam dostala, se přesně neví. Nejspíš ji někdo nevědomky přivezl s nějakým zbožím. Mohla být schovaná ve dřevě, mezi rostlinami nebo třeba v zemině. U takhle drobného hmyzu se to ostatně stává docela často. Stačí, aby přežil cestu a na novém místě našel vhodné podmínky.
Pozemce obecné se to zřejmě podařilo, protože se v Severní Americe zabydlela. Zatím se ale nezdá, že by tam působila nějaké větší problémy. Nejsou známé významné škody, které by způsobovala v přírodě nebo zemědělství. Přesto jde o nepůvodní druh a entomologové její výskyt sledují. Je docela zvláštní, že ploštice, které si u nás většina lidí ani nevšimne, dokázala překonat oceán a začít žít na úplně jiném kontinentu. A nejspíš k tomu ani nepotřebovala nic víc než se schovat na správném místě.
Malý návštěvník, kterého není potřeba hubit
Není jedovatá, nemá žádné zvláštní schopnosti a ani její vzhled není zrovna takový, aby se objevovala na obálkách přírodovědných časopisů. Přesto má svůj docela zajímavý život, který se odehrává většinou jen pár centimetrů nad zemí. Mezi spadaným listím, kousky dřeva a semeny, kterých si sami sotva všimneme.
A pak přijde podzim a některé pozemky se rozhodnou přezimovat v lidských stavbách. Pro majitele domu to může být nepříjemné překvapení. Zvlášť když se ploštic objeví větší množství. Jenže ve skutečnosti nám nijak nechtějí škodit. Hledají pouze bezpečné místo, kde přečkají zimu. Pokud je tedy někdy najdete doma, není důvod hned sahat po insekticidu. Většinou stačí zabránit jejich dalšímu pronikání dovnitř.
A možná stojí za to si některou z nich alespoň jednou pořádně prohlédnout. Třeba zjistíte, že i taková obyčejná hnědá ploštice je při bližším pohledu docela pěkná.
Zdroje:
https://muzeum3000.nm.cz/veda/plostice-jako-vetrelci-v-domacnostech
https://www.forum24.cz/neprijemny-brouk-zaplavil-vesnice-u-nasich-sousedu-je-toho-hrozne-moc-hlasi-zoufali-obyvatele
https://bugswithmike.com/guide/arthropoda/hexapoda/insecta/hemiptera/heteroptera/pentatomomorpha/lygaeoidea/rhyparochromidae/rhyparochrominae/rhyparochromini/rhyparochromus/vulgaris






