Článek
Před 390 miliony let žil ve vodě tvor, který trochu připomínal štíra. Jenže byl mnohem větší než ti, které známe dnes. Měl dlouhé článkované tělo, pořádná klepeta a podle odhadů mohl měřit až dva a půl metru. Jmenoval se Jaekelopterus rhenaniae. Patřil k největším členovcům, kteří kdy na Zemi žili, a přitom toho o něm zase tolik nevíme. Nikdy se totiž nenašla jeho kompletní zkamenělina. O tom, jak byl velký a jak vypadal, si vědci museli udělat představu z jednotlivých částí těla.

Jaekelopterus rhenaniae, fosílie
Žil dávno před dinosaury
Jaekelopterus žil v devonu. To bylo ještě dávno před dinosaury, v době, kdy se život na souši teprve pořádně rozvíjel. Už tehdy rostly první lesy, i když vypadaly jinak než ty dnešní. Neexistovaly žádné louky plné trávy ani lesy, jaké známe z dnešních výletů. Rostliny byly jiné a také živočichové, kteří se mezi nimi pohybovali, by nám připadali přinejmenším dost nezvyklí.
Ve vodě už to ale žilo naplno. Bylo tam mnoho různých ryb, některé měly tělo chráněné silným pancířem, jiné se zase podobaly dnešním rybám jen vzdáleně. A mezi nimi se pohyboval i Jaekelopterus. Se svými rozměry a mohutnými klepety nejspíš patřil k tvorům, před kterými se menší obyvatelé tehdejších vod museli mít na pozoru.
Jaekelopterus byl jedním z takzvaných mořských štírů. Těm se odborně říká eurypteridi a dnes už bychom je v přírodě hledali marně. Vyhynuli totiž před stovkami milionů let. Se štíry, které známe dnes, byli jen vzdáleně příbuzní. A ani v moři nežili všichni. Některé druhy se vyskytovaly v řekách a jezerech, jiným vyhovovala voda trochu slaná. Záleželo zkrátka na tom, o jakého eurypterida šlo.
Jaekelopterus nejspíš žil ve sladké vodě, případně tam, kde se do ní dostávala i voda mořská. Jeho zkameněliny se našly v Německu. Jenže jak to tam před 390 miliony let vlastně vypadalo? To už se dnes zjišťuje dost těžko. Tehdejší krajina se od té současné lišila a z několika nalezených zkamenělin se dá o životě tak dávného tvora vyčíst jen něco.
Ani ostatní mořští štíři nevypadali všichni stejně. Někteří byli docela malí, jiní měřili přes metr. Lišili se i tím, co jedli a jak si potravu obstarávali. Jaekelopterus mezi nimi vynikal hlavně velikostí a mohutnými klepety. Nejspíš patřil k obávaným lovcům tehdejších vod.
O jeho velikosti rozhodlo jediné klepeto
O Jaekelopterovi se často píše, že mohl měřit až dva a půl metru. Jenže žádného takového obra paleontologové nikdy nenašli celého. K dispozici mají jen části jeho těla, takže skutečnou velikost museli odhadnout.
V lomu nedaleko německého města Prüm se našla část klepeta dlouhá 46 centimetrů. Vědci ji popsali ve studii z roku 2007. Přitom nešlo o celé klepeto, ale jen o jeho část. Už podle toho bylo jasné, že zvíře, kterému patřilo, muselo být pořádně velké.
Jenže jak velké? Paleontologové vzali rozměry nalezeného klepeta a porovnali je s jinými eurypteridy, u kterých známe i zbytek těla. Z toho jim vyšlo, že Jaekelopterus mohl měřit kolem dvou a půl metru. To je víc, než měří dospělý člověk.
Jestli ale takhle velcí byli všichni dospělí jedinci, nebo se našlo klepeto nějakého výjimečného obra, to už nevíme. Možná většina Jaekelopterů dorůstala menších rozměrů. Z těch několika zkamenělin se to těžko poznává. Každopádně i kdyby byl odhad trochu nepřesný, pořád šlo o jednoho z největších členovců, kteří kdy žili.
Klepeta měl pořádná. A nejspíš je uměl používat
Když se podíváme na rekonstrukce Jaekeloptera, nejvíc nás asi zaujmou jeho přední končetiny. Byly zakončené velkými klepety, která měla na vnitřní straně řadu špičatých výrůstků. Některé byly větší, jiné menší. Dohromady tvořily nástroj, kterým mohl kořist pevně uchopit a zřejmě i poškodit její tělesný pokryv.
Nebyl to tedy žádný neškodný obr, který by se pomalu pohyboval po dně a sbíral zbytky potravy. Podle stavby těch klepet se předpokládá, že Jaekelopterus patřil mezi aktivní predátory. Mohl lovit ryby, menší vodní členovce a další živočichy, kteří se v jeho okolí pohybovali. Přesné složení jeho jídelníčku ale neznáme.
Zajímavé je i to, že na rozdíl od dnešních štírů neměl jedový bodec. Jeho tělo sice končilo ocasní částí, ta však nebyla vybavená žihadlem. K lovu mu pravděpodobně stačila klepeta.
Jaekelopterus také nejspíš nebyl odkázaný jen na pohyb po dně. Jeden pár jeho končetin byl přeměněný v široké plovací útvary, které připomínaly pádla. Díky nim se mohl pohybovat vodou. Jak rychle plaval, to už je jiná otázka. Zkameněliny nám o tom mnoho neprozradí. Rozhodně ale nešlo jen o nějakého nemotorného tvora, který celý život ležel na jednom místě a čekal, až mu potrava sama připluje ke klepetům.

Fosilizovaná část klepeta
Měl překvapivě dobrý zrak
U pravěkých zvířat si často všímáme hlavně zubů, drápů nebo velikosti. Jenže u Jaekeloptera paleontology zaujalo ještě něco jiného. Jeho oči.
Měl složené oči, jaké dnes známe třeba u hmyzu. Nebylo to tedy jedno oko v podobě, jakou máme my, ale spousta drobných oček vedle sebe. Podle jejich počtu a uspořádání se dá docela dobře odhadnout, co všechno mohl takový tvor vidět. Samozřejmě ne úplně přesně, ale něco se z toho vyčíst dá.
V roce 2015 je vědci zkoumali společně s očima dalších mořských štírů a zjistili, že měl na svou dobu poměrně dobrý zrak. Nejspíš dokázal dobře zaznamenat i pohyb kořisti. Což bylo pro tak velkého lovce s mohutnými klepety docela užitečné. Kdyby totiž šlo o živočicha, který se živil hlavně mrtvými těly na dně, tak dobrý zrak by pro něj nejspíš nebyl tak podstatný.
Proč vlastně dorůstal takových rozměrů?
Obří pravěcí členovci nejsou žádnou novinkou. Známe například rod Arthropleura, jehož zástupci mohli být ještě delší než Jaekelopterus. Žili na souši a vzhledem připomínali obrovské mnohonožky. V prvohorách se také objevovali příbuzní dnešních vážek s rozpětím křídel kolem 70 centimetrů.
Často se uvádí, že za jejich velikostí stál vyšší obsah kyslíku v atmosféře. Jenže tak jednoduché to není. U některých suchozemských členovců mohl kyslík skutečně hrát významnou roli. Jaekelopterus ale žil ve vodě a navíc v jiné geologické době. Jeho velikost proto nelze vysvětlit jen tím, že tehdy bylo více kyslíku.
Voda navíc tělo nadnáší, takže velký vodní živočich nemusí řešit stejné problémy jako podobně těžký tvor na souši. Mohla zde také existovat dostatečná nabídka potravy a podmínky, ve kterých se větší tělesné rozměry vyplácely.
A možná sehrála roli i konkurence. V devonu se totiž výrazně rozvíjely ryby, včetně velkých dravých druhů. Vodní prostředí rozhodně nebylo bezpečným místem, kde by Jaekelopterus neměl žádné nepřátele. Větší tělo mu mohlo pomáhat při lovu i při střetech s jinými predátory.
To ale neznamená, že právě konkurence byla hlavní příčinou jeho velikosti. Jde o jednu z možností, které se při vysvětlování gigantismu pravěkých členovců zvažují. A odpověď možná nikdy nebude úplně jednoznačná.
Svlékání dvoumetrového těla
Je tu ještě jedna zajímavost, na kterou se při pohledu na rekonstrukce těchto tvorů snadno zapomíná. Jaekelopterus byl členovec, takže měl pevnou vnější kostru. A ta nerostla společně s tělem.
Aby mohl zvětšovat své rozměry, musel se pravidelně svlékat, podobně jako to dnes dělají například raci, krabi nebo pavouci. Stará vnější kostra praskla a živočich se z ní postupně dostal ven. Nový tělesný pokryv byl zpočátku měkký a teprve časem zpevnil. U malého členovce to není nic neobvyklého. Ale představit si stejný proces u zvířete dlouhého přes dva metry už je trochu zvláštní.
Tak velký tvor musel být během svlékání značně zranitelný. Jeho tělo totiž po určitou dobu nemělo obvyklou ochranu a nemohl se pohybovat stejně jako předtím. Jak často se Jaekelopterus svlékal a kolik svlékání potřeboval k dosažení dospělé velikosti, nevíme. Nemáme ani dostatek nálezů, abychom mohli podrobně popsat jeho růst.
Přesto je to jedna z věcí, které dělají jeho existenci tak zajímavou. Dvoumetrový členovec musel zvládat stejné základní biologické procesy jako jeho mnohem menší příbuzní.
Kam se obří vodní štíři poděli?
Mořští štíři přežili na Zemi opravdu dlouho. Poslední z nich vyhynuli až na konci permu, tedy asi před 252 miliony let. Celá skupina tak existovala více než dvě stě milionů let. To už je pořádný kus historie. Za tu dobu se vystřídala spousta druhů, některé zmizely, jiné se zase objevily. A ne všichni byli takoví obři jako Jaekelopterus. Mnozí byli mnohem menší a také žili trochu jinak.
Dnes už po nich zůstaly jen zkameněliny. Někdy se najde větší část těla, jindy třeba jen kousek končetiny nebo klepeta. A právě z takových nálezů se vědci snaží zjistit, jak tihle dávní živočichové vypadali a co vlastně dokázali.
U Jaekeloptera je to trochu záhada. Nikdo ho nikdy nenašel celého, přesto si dnes můžeme udělat alespoň přibližnou představu o jeho velikosti. Víme, že měl mohutná klepeta, žil ve vodě a nejspíš lovil jiné živočichy. A mohl být delší než dospělý člověk.
Zdroje:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2412931/
https://www.bristol.ac.uk/news/2007/5698.html
https://uni-koeln.de/universitaet/aktuell/meldungen/meldungen-detail/compound-eyes-the-visual-apparatus-of-todays-horseshoe-crabs-goes-back-400-million-years
https://blog.everythingdinosaur.com/blog/_archives/2007/11/24/3373385.html






