Článek
Obr s kly z miocénské Asie
Období miocénu zaznamenávalo velké změny – na jeho začátku a v jeho prostředku vládlo teplo, více než na co jsme zvyklí dnes. Měnila se mořská hladina, nemluvě o vzniku nových přírodních ekosystémů, vznikaly savany a pralesy. Díky tomu převládaly podmínky pro život velkých býložravců, měli hojnost potravy. Bujela vegetace. Díky tomu se také hojně šířily některé druhy zvířat, jako byl např. Stegodon.
První slovo, které člověka napadne při pohledu na Stegodona, je prosté – slon. Ovšem i když byl Stegodon slonovi dost podobný, měl v kohoutku výšku až 4 metry, na délku mohl dosáhnout až 8 metrů. A nebyl to drobeček, vážil až 10 tun. Rozšířil se hlavně v jižní a východní Asii. Vyhovovalo mu teplejší a vlhčí podnebí, které mu skýtalo ideální podmínky pro rozvoj. To první, co by člověka na první pohled upoutalo, bylo jeho dlouhé a rovné kly, které mohly mít až 4 metry. I když by se mohlo zdát, že je to jasná zbraň proti nepříteli, Stegodon jimi manipuloval s větvemi a vegetací. Ale samozřejmě přišly vhod i jako zbraň proti nepříteli. Neměl moc dlouhou srst, což bylo důvodem, proč mu vyhovovaly teplejší lokality.
I když to byl obr, nelovil ostatní zvířata pro potravu, byl to býložravec. Jeho ,,rostlinný jídelníček“ tvořily listy ze stromů a keřů, větve, tráva, tvrdé plody, ke kterým měl přizpůsobené zuby, konkrétně stoličky. Ovšem jeho velikost byla v tomto částečně nevýhodou – aby se udržel naživu, musel zkonzumovat nesčetné množství rostlinné potravy, aby nehladověl. Díky tomu, že svými kly a chobotem manipuloval s porostem a větvemi, vytvářel jakési ,,uličky“, čímž usnadnil pohyb jiným zvířatům.
Stegodon - ilustrace
někdo netroufl. Tedy pokud nebyl nemocný, nebyl izolovaný, starý nebo se naopak nejednalo o mládě. V takovém případě si na něj troufli hyeny, vlci, šavlozubí tygři nebo krokodýli. Co se týče mláďat, březost u samic Stegodona mohla trvat až 22 měsíců.
Mláďata samotná byla chráněna dospělými jedinci, matky se o ně staraly, několik let je krmily mateřským mlékem. S postupným dospíváním je učily, kde a jak si mají obstarat potravu. Stádo Stegodonů většinou vedly samice, které byly nejzkušenější.
I ve světě obří velikosti byli konkurenti
Dalšími býložravci, kteří sdíleli svět se Stegodonem, byli sloni, mastodonti, nosorožci obří jeleni a sudokopytníci, se kterými se mohl Stegodon utkat v boji o potravu. Na začátku to nebylo tolik potřeba, v krajině bylo hodně vegetace, s potravou si vystačili všichni. Dokud nepřišel člověk.
Je smutné, když si uvědomíme, že spousta nádherných a impozantních zvířat vyhynula právě kvůli lidem. I když i oni se snažili přežít. Stegodon měl tu smůlu, že disponoval kly a kostmi, pro které měl člověk několik využití. A samozřejmě pro svou velikost představoval pro člověka bohatý zdroj potravy. Mimo člověka se na jeho vyhynutí podílely klimatické změny. Na konci miocénu už nastupoval prudký chlad, kterému se Stegodon nedokázal přizpůsobit. Ubývalo lesů a vegetace, tím pádem nebylo tolik potravy. Mizelo vhodné prostředí, kde by mohl žít, navíc se populace postupně rozdělily.
Kromě toho, že lidé lovili tato nádherná zvířata, se na vyhynutí podílel i faktor porodnosti – konkrétně toho, že se populace obnovovala příliš pomalu. Málo mláďat, dlouhá březost, to nebyla moc dobrá kombinace.
Přestože Stegodon nakonec vyhynul a neměl přímou nástupní linii, byl součástí skupiny, kam dnes patří slon africký a indický. Připomínají nám tak, že měli v dávných časech na světě obrovského předka, který svou velikosti budil pozornost.
Zdroje:
