Ztratil bratra, málem i vlastní život. Přesto Reinhold Messner pokořil Everest bez kyslíku

Reinhold Messner se narodil 17. září 1944 v Brixenu v Jižním Tyrolsku, v kraji, kde se němčina mísí s italštinou a kde člověk vidí hory dřív než širý obzor. Vyrůstal ve vesnici Villnöß, obklopen Dolomity, skalami, pastvinami a tvrdým horským životem. Nebyl dítětem velkoměsta, které by k horám přišlo až později jako k exotické zálibě. Pro něj byly hory od začátku přirozenou součástí světa. Stály za domem, vrhaly stín na údolí, určovaly počasí, rytmus roku i lidskou povahu.

Jeho otec Josef Messner byl učitel, přísný a autoritativní muž. Rodina byla početná, Reinhold měl několik sourozenců, a v takovém prostředí se člověk neučil pohodlí. Učil se spíš poslouchat, vydržet a nezhroutit se při první bolesti. Právě otec ho vzal poprvé do hor. Nebyly to výlety v dnešním smyslu slova. Žádné bezpečné stezky pro turisty, žádné pečlivě naplánované rodinné odpoledne. Spíš tvrdá škola pohybu ve skalách, kde se chyba neodpouští.

Messner začal lézt velmi mladý. Nejprve v Dolomitech, později ve stále těžších stěnách Alp. Už v dospívání patřil k mimořádně nadaným lezcům. Nebyl jen fyzicky silný. Měl zvláštní směs tvrdohlavosti, odvahy a neklidu. Nešlo mu jen o to dostat se nahoru. Zajímalo ho, jak čistě, jak svobodně a jak málo prostředků k tomu člověk potřebuje. Tahle myšlenka ho později provázela celý život.

V době, kdy Messner dospíval, vypadalo vysokohorské lezení často jinak než dnes. Velké expedice připomínaly skoro vojenské tažení. Desítky lidí, nosiči, fixní lana, postupové tábory, zásoby, kyslíkové lahve, povely shora. Hora se dobývala pomalu, krok za krokem, s obrovským zázemím.

Messnerovi byl tento styl čím dál vzdálenější. Věřil v lehkost, rychlost a osobní odpovědnost. Chtěl, aby horolezec nesl riziko sám za sebe a aby se na horu nesnažil vyzrát technikou víc, než je nezbytné. Později se pro to vžil pojem „alpský styl“ ve vysokých horách. Méně lidí, méně materiálu, méně jistot. Více svobody, ale také mnohem méně možností, jak přežít chybu.

Tahle filozofie nebyla póza. Messner podle ní skutečně lezl. A také za ni tvrdě platil.

Rok 1970 je v Messnerově životě hranicí, za kterou už nic nebylo jako dřív. Tehdy se jako šestadvacetiletý horolezec zúčastnil expedice na Nanga Parbat v Pákistánu. Nanga Parbat patří mezi čtrnáct osmitisícovek a už dávno předtím měla děsivou pověst. Říkalo se jí „Killer Mountain“, hora zabiják. Nešlo jen o romantickou přezdívku. Pod jejími svahy zemřelo mnoho lidí.

Cílem expedice byla obrovská Rupálská stěna. Messner na horu vystoupil společně se svým mladším bratrem Güntherem. Oba se dostali na vrchol, ale sestup se změnil v katastrofu. Byli vyčerpaní, pohybovali se v extrémní výšce a nakonec nescházeli stejnou cestou, kterou vystoupili. Sestupovali Diamirskou stranou hory. Günther při sestupu zahynul. Reinhold se po několika dnech dostal dolů s těžkými omrzlinami a později přišel o několik prstů na nohou.

Fyzická bolest ale nebyla tím nejhorším. Smrt bratra ho pronásledovala celý život. Okolo událostí na Nanga Parbatu vznikly spory a obvinění. Někteří lidé z expedice zpochybňovali jeho verzi. Messner tvrdil, že s bratrem sestupoval a že Günthera smetla lavina. V roce 2005 byly na Diamirské straně nalezeny Güntherovy ostatky, což podpořilo Messnerovo tvrzení, že se bratři skutečně nacházeli při sestupu na této straně hory. Přesto stín té expedice nikdy úplně nezmizel.

Z Nanga Parbatu se nevrátil jen slavnější horolezec. Vrátil se člověk, který viděl smrt zblízka, ztratil bratra a pochopil, že hora není soupeř, kterého lze porazit. Hora je jen hora. Člověk je ten, kdo do ní vstupuje se svými ambicemi, bolestmi a iluzemi.

V sedmdesátých letech se stále věřilo, že výstup na nejvyšší horu světa bez umělého kyslíku je prakticky nemožný nebo přinejmenším krajně nebezpečný. Mount Everest byl symbolem hranice lidských možností. A kyslíkové lahve byly považovány za téměř samozřejmou pomůcku.

Messner to viděl jinak. Ne proto, že by pohrdal technikou jako takovou. Spíš mu vadilo, že člověk začíná zaměňovat skutečné horolezectví za technicky zajištěné dobývání. V jeho očích měl mít výstup hodnotu právě proto, že člověk přijme podmínky hory.

Dne 8. května 1978 vystoupil Reinhold Messner společně s rakouským horolezcem Peterem Habelerem na Mount Everest bez použití doplňkového kyslíku. Byl to průlom. Něco, co mnozí považovali za nemožné, se stalo skutečností.

Tento výstup z Messnera udělal světovou osobnost. Nešlo jen o rekord. Byl to útok na představu, že existují pevně dané hranice. Messner ukázal, že některé hranice nejsou v horách, ale v lidské představivosti. Samozřejmě tím neřekl, že každý může všechno. Právě naopak. Ukázal, že výjimečný výkon stojí na kombinaci talentu, přípravy, zkušeností a ochoty nést následky.

O dva roky později Messner posunul vlastní hranici ještě dál. V roce 1980 vystoupil na Everest znovu. Tentokrát sám, bez doplňkového kyslíku a bez klasické podpory velké expedice. Byl to výkon, který dodnes patří k nejvýraznějším činům v historii horolezectví.

Představit si takový výstup od stolu je skoro nemožné. V extrémní výšce člověk nemyslí jasně. Každý krok vyčerpává. Noc může zabít. Počasí se může změnit během chvíle. A když je člověk sám, nemá koho požádat o pomoc, komu předat část strachu, s kým sdílet rozhodnutí, jestli pokračovat, nebo se vrátit.

Messner se nepohyboval jen fyzicky vysoko. Pohyboval se i v prostoru, kde se člověk setkává s vlastní samotou v nejčistší podobě. Právě tahle samota ho zřejmě přitahovala. Nebyl to jen sportovní výkon. Byl to pokus zjistit, co z člověka zůstane, když zmizí všechno pohodlí, jistoty a společenské role.

V roce 1986 dokončil Messner další mimořádnou kapitolu. Jako první člověk vystoupil na všech čtrnáct hor světa vyšších než osm tisíc metrů. A všechny zvládl bez doplňkového kyslíku.

Dnes už má horolezectví jinou podobu. Existují lepší předpovědi počasí, modernější vybavení, satelitní komunikace, přesnější mapy a komerční expedice. V Messnerově době bylo všechno syrovější. Mnohem víc se improvizovalo. Záchrana ve vysokých horách byla často spíš naděje než reálný plán.

Jeho výstupy nebyly sérií turistických návštěv vrcholů. Byly to riskantní podniky v prostředí, kde člověk často neměl druhou šanci. Messner tím vytvořil měřítko, ke kterému se pozdější horolezci stále vraceli. Někteří ho obdivovali bez výhrad. Jiní mu vyčítali tvrdost, ego nebo přehnanou posedlost. Ale ignorovat ho nešlo.

Messner nezůstal jen u horolezectví. Podnikal dlouhé cesty do pouští, prošel Gobi, účastnil se přechodu Antarktidy a Grónska bez motorové podpory a psal knihy. Později se pustil také do budování Messner Mountain Museum, rozsáhlého muzejního projektu věnovaného horám, kultuře horských oblastí, historii alpinismu a vztahu člověka k přírodě.

Byla v tom logika. Když už člověk strávil život v horách, nestačilo mu jen vzpomínat. Chtěl vytvořit prostor, kde se dá o horách přemýšlet hlouběji než jen přes fotografie vrcholů a seznamy výkonů. Hory pro něj nebyly jen krásné prostředí. Byly to dějiny, náboženství, geologie, strach, kultura, smrt i lidská touha po přesahu.

Nějaký čas působil také v politice, v letech 1999 až 2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské Zelené. Ani to ale nepřebilo jeho hlavní obraz. Pro většinu lidí zůstal mužem z hor.

V pozdějších letech začal Messner stále ostřeji komentovat proměnu vysokohorského lezení, hlavně na Everestu. Vadilo mu, že se z nejvyšší hory světa stal pro část lidí komerční projekt. Zaplatit, nechat se vést, použít kyslík, fixní lana, podporu Šerpů a dojít na vrchol jako na prestižní položku do životopisu.

Messner netvrdil, že každý musí lézt stejně jako on. Ale vadila mu ztráta pokory. V jeho pojetí nebyl Everest atrakcí ani obchodním produktem. Byl místem, kde má člověk vědět, proč tam jde a co riskuje.

Tady se ukazuje jeden důležitý rozpor. Messner sám posouval hranice možného a svými výkony inspiroval další generace. Zároveň ale viděl, že touha po vrcholu může sklouznout k něčemu prázdnému. Hora se pak nestává místem poznání, ale jen položkou pro fotografii.

Reinhold Messner není jednoduchá postava. Kdyby byl jen odvážný, byl by jeho příběh snazší. Kdyby byl jen posedlý rekordy, také by se dal snadno zařadit. Jenže on je složitější. Je v něm odvaha, tvrdost, bolest, ego, filozofie i trauma. Je v něm chlapec z jihotyrolského údolí, který se naučil lézt po skalách, ale také muž, který se po smrti bratra musel celý život vyrovnávat s otázkami, na něž neexistuje klidná odpověď.

Jeho výkony změnily horolezectví. Everest bez kyslíku. Everest sólo. Všech čtrnáct osmitisícovek bez doplňkového kyslíku. To jsou fakta, která mu už nikdo nevezme. Ale možná ještě důležitější je něco jiného - změnil způsob, jakým lidé o horách přemýšleli. Ukázal, že hora není jen překážka k dobytí. Je to místo, kde člověk narazí na vlastní hranice.

Zdroje:

https://theadventurist.org/reinhold-messner-the-greatest-mountaineer-in-history/

https://www.theguardian.com/world/2003/mar/30/everest.magazine

https://www.ebsco.com/research-starters/biography/reinhold-messner

https://abenteuer-berg.de/en/reinhold-messner-is-80-confrontation-as-an-elixir-of-life/

https://extremeguide.pro/en/blogs-en/who-is-reinhold-messner/

https://www.britannica.com/biography/Reinhold-Messner

https://achievement.org/achiever/reinhold-messner/

https://www.reinholdmessner.com/en/messner-vita/