Hlavní obsah

Lystrosaurus: přeživší perm-triasového vymírání a svědek obnovy života

Foto: Databázové centrum pro biologické vědy (DBCLS), Creative Commons Uveďte autora 4.0

Ačkoliv na hranici období permu a triasu většina živočichů zahynula kvůli největšímu masovému vymírání veškerého života v dějinách planety Země, přece jen se našli živočichové, kterým se toto období podařilo přežít.

Článek

Konec jedné kapitoly a začátek nové

Když zhruba před 252 miliony let zpětně došlo k největšímu masovému vymírání v dějinách planety vlivem sopečné aktivity, spuštění kyselých dešťů a drastického poklesu kyslíku, 90 % všeho živého zahynulo. Netrvalo to jeden den, ale delší dobu, kdy se zvířata snažila uprchnout před životními podmínkami, ve kterých opravdu nebyla schopná žít. Ti velcí se neměli kam schovat, býložravci vyhynuli, s nimi potrava pro predátory a na pořádný malér bylo zaděláno. A ani ryby v oceánech nebyly ušetřeny. Bezkyslíkaté zóny se nevyhnuly ani jim, takže i snaha odplavat někam daleko se většinou minula efektem.

Vše, co bylo velké, spotřebovalo spoustu potravy a nemělo se kde skrýt, bylo odsouzeno k záhubě. Navíc většina velkých zvířat se rozmnožovala stylem menšího množství potomstva, takže reprodukce za účelem udržet linii naživu, se nemohla vydařit. Ovšem ne každé zvíře bylo v tomto období ztracené. I když ovzduší a krajina všude okolo živočichů byla za trest, protože bylo nesnesitelné horko a nedalo se moc dýchat, drobní živočichové, kteří si vyhrabali nory v zemském povrchu a ven vycházeli jen v noci, kdy bylo více chladno, měli větší naději na přežití. Navíc se přizpůsobili potravě ze země, plody a kořeny je dostatečně nasytily. A rozmnožování tady hrálo významnou roli, protože někteří živočichové přiváděli na svět potomstvo ve větším množství, takže byla větší naděje na zachování rodu.

A právě v tomto, na život velice náročném období, se objevil tvor, který byl svědkem záhuby života a zároveň i jeho obnovy. Lystrosaurus byl ve své době rozšířen po celém kontinentu Pangea, byl to takový celosvětový přeživší.

Ke konci permu hořely stromy, rostliny, klima bylo vyložené horké. Ekosystémy kolabovaly. Teploty měly obrovské výkyvy, všude bylo sucho. Krajina dost trpěla. V atmosféře byl obrovský podíl oxidu uhličitého a daleko méně kyslíku. Nebyly tu téměř žádné řeky, maximálně vyschlé malé prameny, které ubývaly. Ale i v tomto světě se dokázal Lystrosauruspřizpůsobit. Byl to tvor, který mohl dosáhnout délky až 2,5 metru, měl silné tělo a velkou hlavu, krátké končetiny. Když byste se na něj podívali, tipovali byste pravděpodobně spojení hrocha a prasete.

Foto: Chrissie, AI, ChatGPT

Ilustrační obrázek

Svědek vzniku nového života

Měl rohovitý zobák, v čelistech disponoval dvěma velkými kly. Ty byly především uzpůsobeny k hrabání, manipulaci s vegetací, popř. k obraně, pokud to bylo nutné. Nevyvinul žádnou větší rychlost, spíše byl dobrý na dlouhé pochody, hrabal nory a přežíval v tvrdém terénu. Nebyl predátorem, ale býložravcem. Jeho jídelníček tvořily nízké kapradiny, mechovité rostliny a tvrdá vegetace. Co kde rostlo, to zkonzumoval, ničím nepohrdl. Pravděpodobně byl socializovaný, žil zřejmě ve stádech, což mu přinášelo výhodu lepší dostupnosti potravy, migrace a ochrany mladších jedinců.

Díky tomu, že uměl hrabat nory, se mohl na potřebnou dobu chránit před sluncem a horkem, které bylo pro ostatní živočichy tak ubíjející. Nory také mohly posloužit jako skrýš pro ukrytí hnízda a mláďat, když bylo třeba. Vejce v noře pravděpodobně chránil a mláďata se tak mohla spolehnout na rodičovskou ochranu.

Protože přežil perm-triasové vymírání, neměl nijak velkou konkurenci. Většina predátorů vyhynula, takže měl svým způsobem volné pole působnosti. Sdílel sice životní prostředí s dalšími dicynodonty a jinými archosaury, ale díky své robustnosti a těžkosti byl dost těžkou kořistí. Jako dospělý jedinec byl téměř bez rizika, ohroženější byla mláďata, která ale měla pravděpodobně ochranu rodičů a stáda.

Díky tomu, že vyhrabával nory, měl zpomalený metabolismus a neměl tak velkou spotřebu kyslíku, se dokázal lépe přizpůsobit a byl tedy schopný přežít i extrémní podmínky, jaké poskytoval přechod z permu do triasu. Horkost, málo kyslíku, minimální vegetace, k tomu prázdné životní prostředí, to vše pro něj znamenalo velkou výhodu, jelikož se dokázal adaptovat. Dalo by se říct, že perm-triasové vymírání z něj dočasně udělalo vládce planety. Extrém, který byl nejvíce schopný zvládnout.

Ovšem společně s postupnou obnovou ekosystému začala jeho dominance ustupovat. Postupně se objevovali rychlejší býložravci a klima se ustálilo. S rychlou obnovou světa jeho život postupně vymizel.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz