Článek
Tohle bych dělat nemohl, to je šílená pracovní doba.. … Proč myslíš?
Ne, není to výmysl. Pro lidi s ADHD, tedy poruchou pozornosti a hyperaktivitou, by nejspíš třeba klasická pracovní doba 8 hodin byla nejspíš něco nepředstavitelného. Fakt, že by měli strávit 8 hodin v kanceláři u počítače nad papíry, ven se dostat jen občas a mít stereotypní práci, je pro ně do očí bijící. Potřebují spoustu podnětů v zaměstnání, možnost využít svou kreativitu a zápal pro věc. A hlavně něco, kde není tolik vyžadováno soustředění, protože tu pozornost dlouhodobě neudrží. Svým způsobem je pro ně výzva hledat zaměstnání, které by odpovídalo jejich požadavkům.
Denisa se s Janem seznámila na jedné akci, kde je představili jejich přátelé. Ona pracovala na úřadu, on pracoval jako instruktor lyžování pro děti a dospělé. Celkově si rozuměli, oba měli rádi cestování, četli dobrodružnou literaturu a pocházeli ze stejného města. Jan vysvětloval Denise, co vlastně dělá, jak na něj děti a dospělí reagují a jaké má z té práce pocity. Denisu to oslovilo, slyšet takhle harmonogram instruktora, přišlo jí to hodně zajímavé. Když naopak Denisa řekla Janovi, co obnáší její práce úřednice na oddělení, slyšela samé ,,ježiš, to je hrůza“ a ,,no tak to by mě nebavilo“, nebo ,,to je nuda, tam bych nevydržel“. No, říct úřednici, že její práce je ,,nuda“, je trochu mimo, ale Denisu to pobavilo. Vysvětlila, že její práce není jen o tom, sedět v kanceláři a zadávat data do počítače. Je to i o vyjížďkách do terénu a pestrosti práce v jiné dny. Jan si ale stále trval na svém, podle něj by měla být práce taková, aby se dalo kdykoliv odejít, aby se člověk celkově necítil svázaný a měl svobodu. Při té myšlence se Denisa musela v duchu smát, protože takovým požadavkům odpovídá málokterá práce, to jedině, že by člověk šel pracovat sám na sebe. A to Jan zase nechtěl. Považovala ho tedy za člověka, kterému se nechce moc do práce a má divotvorné nároky na ideální zaměstnání.
Když se přátelé později Denisy ptali, jaký má na Jana názor, odpověděla jim, že osobnostně je zajímavý, ale přiznala, že ji pobavila jeho představa ideálního zaměstnání pro něj. Chápe, že třeba na úřadu by zřejmě nevydržel, i když by tam měl fajn práci, benefity a fajn kolektiv. Nechápala ale, že s tím, jaké jsou dnes požadavky na práci, si Jan může myslet, že někdo sežene něco, kde bude mít volnost a pocit svobody. Kamarádka si ji proto vzala stranou a vysvětlila jí, že tyto požadavky na zaměstnání má Jan z toho důvodu, že má od dětství diagnostikováno ADHD. Denisa zůstala zírat, ADHD by na něm vůbec nepoznala, nedávala by si to do souvislostí a tuto poruchu si spojovala spíše s dětmi, které u ničeho dlouho nevydrží a musí mít oněch pověstných ,,milion podnětů“. Ještě nikdy to nezažila u nikoho z dospělých.
Najednou pochopila, proč je pro Jana nepředstavitelné, že by pracoval na úřadu (kdyby hledal práci). Ani benefity, které by mu byly nabízeny, by nevyvážily to, že má averzi k pevné pracovní době, že by měl omezenou svobodu a nemohl by si rozhodovat podle svého. Jan se jí později zeptal, jak vnímá jeho poruchu, když se s ním o tom bavila. Přiznala, že ho nechápala, proč má takové požadavky a je pro něj nepředstavitelné někde fungovat tak, jako funguje ona. Nyní už je jí to jasnější, ale musela si zjistit, o co přesně jde a jak se to projevuje (ještě, že existuje odborná literatura). Jan se tehdy zasmál a řekl Denise, ať z toho nedělá žádnou nemoc. Prostě má jen své požadavky, ze kterých neustoupí a podle kterých si bude práci vybírat. Na Denisinu námitku, že moc zaměstnání s těmihle nároky není, Jan odpověděl, že se něco najde. Pro něj ideálně něco, co není dlouhodobé a má to spoustu úkolů. Proto také dává přednost sezónním pracím.
Ilustrační obrázek
Jak se AHDH u dospělých projevuje?
Na rozdíl od školáků, které si každý představuje, jak pobíhají ze strany na stranu a reagují na tisíce podnětů, u dospělého můžeme pozorovat tyto příznaky:
- Snadno se rozptýlí okolím nebo svými vlastními myšlenkami
- Mají problém dokončit stereotypní a nudný úkol
- Zapomínají termíny schůzek, povinností
- Odkládají úkoly na poslední chvíli
- Neustále nad něčím přemýšlí
- Mají potřebu neustále něco dělat, řešit
- Mohou skákat do řeči, být netrpěliví
- Nadchnou se pro nové věci, naopak jejich zájem u rutinních prací upadá
- Někteří mají averzi k pevné pracovní době, potřebují mít pocit svobody
- Jsou citliví na kritiku
- Cítí frustraci, když jsou omezováni
Je samozřejmě více příznaků, a ne každý člověk s ADHD musí všechny tyto příznaky vykazovat.
Je zajímavé, že ačkoliv pro většinu z nich platí, že velký problém je problém s pevnou pracovní dobu, tak ne každý to tak může cítit. Jeden člověk s ADHD si v klidu odpracuje 8 hodin u počítače, zatímco jiný si po 10 minutách řekne, čím ten čas vyplnit, než uplyne daná pracovní doba. Co je pro jednoho nepředstavitelné, druhý považuje za normálnost.
I přes některé požadavky i lidé s ADHD můžou najít uplatnění v profesích, které by jim nabídly přesně to, co by chtěli – tedy pestrost, svobodu, rychlou zpětnou vazbu a smysluplnost. Takové podmínky nabízí např. novináři, grafici, tvůrci obsahu, IT specialisté, technici, vyšetřovatelé, zdravotníci, koordinátoři akcí, záchranáři, podnikatelé nebo řemeslníci.
Máte ve svém okolí člověka s ADHD? Jak se u něj projevuje?
Zdroje:
