Vypadá jako malý drak. Nebezpečná zmije vlasatá působí „chlupatě“

Atheris hispida má všechny základní znaky normální zmije – širokou hlavu, svislé zorničky, jedové zuby i typický způsob lovu –, jenže její šupiny vypadají, jako by je někdo obrátil. Především na hlavě a krku odstávají do stran a dozadu, takže had působí chlupatě, roztřepeně nebo dokonce trochu jako miniaturní drak. Na některých fotografiích by člověk stěží uvěřil, že se nedívá na počítačovou ilustraci.

Ve skutečnosti jde o poměrně malou stromovou zmiji ze střední a východní Afriky, která nepotřebuje ani obrovské rozměry, ani pověst nejjedovatějšího hada kontinentu, aby byla pozoruhodná. Stačí způsob, jakým žije. Většinu času tráví v hustém porostu, kde její zvláštní šupiny přestávají působit extravagantně a najednou dávají smysl. Mezi listy, větvičkami a stíny se obrys jejího těla téměř „rozpije“ do okolního prostředí.

České jméno zmije vlasatá je výstižné, ale zároveň trochu klame. Žádnou srst ani skutečné chlupy, natož vlasy tento had nemá. Jeho zvláštní vzhled vytvářejí velmi silně kýlnaté šupiny. Středem každé z nich vede vyvýšený hřeben a zejména na hlavě a přední části těla jejich konce odstávají tak výrazně, že připomínají drobné štětinky.

Nejlépe je to vidět kolem očí a na temeni. Hlava nemá hladké kontury, na jaké jsme u hadů zvyklí. Je hrbolatá a roztřepená, jako by byla obalená několika vrstvami malých špičatých lístků. Odtud pocházejí i anglická jména „hairy bush viper“ nebo „spiny bush viper“. Samotné latinské hispida lze přeložit přibližně jako drsná, štětinatá či chlupatá.

Takový vzhled není jen pro efekt. Zmije tráví hodně času mezi větvemi a v nízké vegetaci, kde nepravidelný povrch těla pomáhá hadovi splynout s okolím. Na hladkém pozadí je had samozřejmě vidět dokonale.

Odstávající šupiny jsou natolik výrazné, že někdy překryjí i základní barevný dojem. Zmije vlasaté přitom nejsou všechny stejně zbarvené. Objevují se jedinci olivoví, hnědaví, zelenaví nebo žlutavější, někdy poměrně nenápadní, jindy překvapivě pestří. U druhu žijícího v členitém lesním prostředí není jednotná barva ani nezbytná – důležitější je, aby had splynul právě s místem, na kterém spočívá.

Kdo by podle fotografií čekal mohutného hada velikosti zmije gabunské, byl by překvapený. Zmije vlasatá je poměrně drobná. Některé zdroje uvádějí maximální délku přibližně 73 centimetrů, běžní jedinci jsou však menší. Zajímavé je, že samci mohou být delší než samice, což není u hadů úplně samozřejmé, často je to právě naopak.

Na její postavě je dobře vidět, že nebyla stavěná k životu na zemi jako robustní zmije rodu Bitis. Tělo je štíhlejší, ocas relativně dlouhý a především chápavý. Had se jím dokáže obtočit kolem větve a zadní část těla použít jako pevný bod. Při šplhání pak může přední polovinu těla natáhnout k další větvi, aniž by ztratil oporu.

Tohle přizpůsobení sdílí s dalšími zmijemi rodu Atheris. Jsou to afričtí specialisté na život v porostu, kteří se klasické „zmije v trávě“ dost liší. Často jsou několik desítek centimetrů nebo i několik metrů nad zemí a dokážou se udržet i na poměrně tenkých větvích. Neznamená to však, že by na zem nikdy neslezly. Zmije vlasatá může sestupovat do podrostu a část kořisti získává právě tam.

S výskytem zmije vlasaté je to zajímavější, než by člověk čekal u hada známého vědě už desítky let. Jisté záznamy pocházejí především z Demokratické republiky Kongo a Ugandy a zasahují také do přilehlých částí východní Afriky. Databáze výskytů ale ukazují poměrně řídké body, nikoli souvislý areál pozorování.

To má jednoduchý důvod. Najít půlmetrového hada v hustém africkém porostu, který se navíc moc nehýbe a vypadá jako jeho součást, není zrovna snadný úkol.

Hezký příklad přinesl průzkum v Ugandě. V květnu 2018 našli herpetologové tři zmije vlasaté v oblasti Mityana ve střední části země. Lokalita ležela přibližně 230 kilometrů od nejbližších tehdy známých ugandských záznamů a nález proto významně rozšířil známý areál druhu. Nešlo přitom o nedotčený prales, ale o malý zbytek vlhkého stálezeleného lesa obklopený zemědělskou krajinou. Výsledky byly zveřejněny následující rok v časopise Herpetology Notes.

Zmije vlasatá není had, který by večer vyrazil na dlouhou loveckou výpravu a aktivně prohledával okolí. Mnohem víc jí vyhovuje strategie typická pro zmije - někam se usadit a počkat.

V tomhle případě může být místem lovu nízká větev, keř nebo hustý podrost. Had zůstává téměř bez pohybu a spoléhá na to, že jej kořist nerozezná od okolí. Když se dostane dost blízko, následuje prudký výpad. Právě tehdy se ukáže, že pod bizarními šupinami se skrývá zcela funkční zmijovitý predátor.

Potravu tvoří především menší obratlovci. Jde o drobné savce, žáby, ještěrky a také ptáky. Přesný jídelníček ve volné přírodě ale není zdaleka popsán tak podrobně jako například u evropských druhů hadů. U zvířete, které je obtížné vůbec objevit, se samozřejmě ještě hůř sleduje, co během noci ulovilo.

Lov probíhá pomocí dlouhých sklopných zubů v přední části horní čelisti. Když má had tlamu zavřenou, zuby leží složené podél patra. Při útoku se vztyčí a během krátkého kontaktu s kořistí jimi had vstříkne jed.

Výhoda je zřejmá hlavně při lovu hlodavců. Držet vzpouzející se myš v tlamě není bezpečné ani pro jedovatého hada. Zmije radši zasadí rychlé kousnutí, kořist pustí a následně ji dohledá. Celý mechanismus je mnohem bezpečnější než zápas s živočichem, který má vlastní zuby a drápy.

Ohledně zmije vlasaté se na internetu píše množství tvrzení o síle a složení jejího jedu. Někde se označuje za mimořádně silně neurotoxickou, jinde se objevují konkrétní účinky podávané jako dobře prozkoumaný fakt. Problém je, že samotná Atheris hispida patří mezi druhy, jejichž jed byl studován podstatně méně než jed známějších afrických zmijí.

To neznamená, že jed zmije vlasaté je slabý. Z toho, co víme o příbuzných zmijích rodu Atheris, vyplývá především riziko vážných poruch srážlivosti krve. Popsána byla výrazná koagulopatie, pokles fibrinogenu, krvácení a další systémové komplikace. V odborné literatuře se objevují případy těžkých otrav po kousnutí Atheris squamigera, Atheris chlorechis i dalších příbuzných druhů.

Pokud člověka kousne například některá z medicínsky významných afrických kober nebo zmijí rodu Echis, existují protijedy vyráběné právě s ohledem na takové otravy. U rodu Atheris je situace mnohem horší.

Specifický protijed určený přímo proti jedu těchto stromových zmijí neexistuje. Odborné kazuistiky popisují pokusy použít antiséra vyráběná proti jiným africkým hadům, jejich účinek ale není jistý a výsledky se nedají jednoduše přenášet mezi jednotlivými druhy.

Důvod je do značné míry praktický. Uštknutí zmijemi Atheris je ve srovnání s některými jinými africkými hady vzácné. Vývoj a výroba specifického séra pro skupinu, která způsobuje relativně málo hlášených případů, by byly nákladné.

Právě proto by se případné kousnutí zmijí vlasatou nemělo podceňovat jen proto, že had měří třeba půl metru. Velikost hada a závažnost otravy spolu nemusí mít jednoduchý vztah. O výsledku rozhoduje množství vstříknutého jedu, místo kousnutí, zdravotní stav člověka i řada dalších okolností.

Stejně jako řada dalších zmijí nerodí zmije vlasatá potomstvo z vajec odložených někde v podestýlce. Vývoj probíhá uvnitř těla samice a na svět přicházejí již hotová mláďata.

Mláďata jsou samozřejmě mnohem menší než rodiče, ale základní výbavu mají od začátku. Dokážou se pohybovat, ukrývat i lovit a jejich jedový aparát je funkční. Matka je následně nekrmí ani dlouhodobě nehlídá.

Představa malinké zmije vlasaté může působit skoro roztomile, jenže z biologického pohledu jde od prvního dne o malého predátora, který musí přežít sám. Potřebuje najít kořist dostatečně drobnou, aby ji zvládl pozřít, a současně se sám nestal potravou ptáka, savce nebo většího plaza.

Podrobnosti reprodukce ve volné přírodě ale opět patří k věcem, o nichž nejsou informace nijak závratně bohaté. U hada skrytého většinu života v hustém porostu se obtížně sleduje už běžná aktivita, natož páření, březost a narození mláďat.

Zajímavé je, že slávu zmiji vlasaté přineslo něco, co jí samotné v přírodě slouží k přesně opačnému účelu. Na internetu ji její podivné šupiny učinily jedním z nejfotogeničtějších hadů Afriky, zatímco v lese jí pomáhají zůstat nepovšimnutou. Čím déle se na její detailní fotografie díváme a obdivujeme každý výčnělek na hlavě, tím snáz zapomeneme, že skutečné mistrovství tohoto hada spočívá právě v tom, aby se na něj nedíval vůbec nikdo.

Zdroje:

https://www.thoughtco.com/spiny-bush-viper-4776033

https://reptile-database.reptarium.cz/front.front/species?genus=atheris&species=hispida

https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/beautiful-killers-world

https://en.wikipedia.org/wiki/Atheris