Pokoutníci, velcí pavouci, kteří nás děsí, ale žijí s námi celé generace.

Stačí otevřít dveře do sklepa nebo se jít večer vysprchovat a člověk je má rázem před očima – pavouky s dlouhýma nohama, kteří vyběhnou z kouta nebo sedí nehnutě na zdi. Většinou jde o zástupce rodu pokoutníků. Jsou to tvorové, kteří se lidských staveb drží odedávna a kteří v lidech zároveň vzbuzují respekt i obavy. V našich domech se setkáváme především se dvěma druhy: s menším pokoutníkem domácím (Tegenaria domestica) a jeho větším příbuzným, pokoutníkem tmavým (Eratigena atrica).

Pokoutník domácí není žádný obr. Samice mají v těle kolem jednoho centimetru, samci jsou o něco drobnější. Díky nohám ale působí větší, než skutečně jsou. Když se na něj člověk podívá zblízka, uvidí hnědavé tělo s tmavšími skvrnami na zadečku a jemným vzorem na hlavohrudi.

Život tráví převážně ve své síti. Tu si staví nejraději ve sklepech, na půdách nebo v koutech za nábytkem. Síť vypadá jako plochý koberec z jemných vláken a v jednom rohu má úkryt ve tvaru trychtýře. Pavouk v něm sedí schovaný a čeká, až se po síti něco rozeběhne. Vlákna totiž přenášejí vibrace – a jakmile pavouk ucítí pohyb, vyrazí, kořist rychle chytí a zatáhne do svého úkrytu. Někdy stačí zabrnkat na síť něčím slabým a imitovat pohyb drobného hmyzu - pavouk rychle vyběhne ven, aby polapil kořist. Většinou však velmi rychle rozpozná, že nejste hmyz a zase se rychle schová.

Jeho větší příbuzný, pokoutník tmavý, to je jiná liga. Samice mají v těle i přes dva centimetry a s nohama působí jako opravdoví obři. Barva je tmavší, vzor méně výrazný, tělo celkově robustnější. Když se takový pavouk objeví večer na zdi ložnice nebo se usadí ve vaně, úlek je pochopitelný.

Přesto se není čeho bát. I pokoutník tmavý se živí jen drobným hmyzem a před člověkem utíká, jakmile dostane příležitost. Lidé si ho všímají mnohem častěji než domácího, právě kvůli jeho velikosti a tomu, že se pohybuje po otevřených prostorách. V mnoha lidech budí strach i tím, že se dokáže pohybovat velmi rychle. Někdo má tak pocit, že by pavoukovi nedokázal uniknout. Jenže i tento obřík se člověku většinou radši vyhne.

Na první pohled se laikovi oba druhy pletou, ale rozdíly tu jsou.

Velikost: domácí má tělo do 1 cm, tmavý klidně přes 2 cm.

Kresba: domácí mívá viditelnější skvrny a pruhy, tmavý je celkově jednolitější v barvě.

Chování: domácí většinou sedí v pavučině, tmavý se častěji pohybuje po zdech a chodbách.

Dojem: zatímco domácího si spousta lidí ani nevšimne, tmavý je ten „velký strašák“, kterého si všichni pamatují.

Pokoutníci, kteří se nečekaně zjeví v koupelně, na zdi nebo dokonce na posteli, jsou téměř vždy samci na cestách. Když dospějí, přestanou zůstávat ve své síti a vydávají se hledat samice. Při svých toulkách často skončí v situacích, kdy je lidé objeví – v umyvadle, vaně, v chodbě nebo ve sklepě. V noci jsou také často k vidění na zdech domů. Nejde však o snahu dostat se k nám a zákeřně na nás zaútočit. Jenom se chtějí spářit. Často za svoji touhu zaplatí životem - samice je v mnoha případech po úspěšném spáření zabije. Život samců tak nebývá dlouhý, naopak samice může žít i 6-7 let. Po spáření přezimuje a kokon vytváří následující rok.

Ano, pavouci mají jed. Jinak by nebyli schopni ulovit hmyz. Pokoutníci nejsou výjimkou, jejich jed ale působí jen na drobnou kořist. Na člověka žádný účinek nemá, maximálně by připomínal slabé štípnutí komára. Problém mohou mít jen lidé se silnou alergií. Pravděpodobnost, že by pavouk však skutečně kousl, je mizivá – musí se cítit přímo ohrožený a nemít kam utéct. Například když ho budete držet mezi prsty. Kůži nám dokáže prokousnout, ale ve většině případů nemá nejmenší důvod to dělat.

Arachnofobie, strach z pavouků, patří k těm nejběžnějším. Odborníci to vysvětlují evolucí – naši předkové žili v oblastech, kde některé druhy pavouků nebezpečné opravdu byly, a strach mohl být výhodou. Jenže v Evropě jsou pavouci pro člověka prakticky neškodní.

U pokoutníků je strach spíš psychologická reakce na jejich vzhled:

Své sehrály i pověry a lidové představy. Pavouk byl v pohádkách a pověstech často spojený s temnotou a strachem. Zajímavé je, že zároveň existuje i opačný pohled: v některých regionech se říkalo, že pavouci v domě nosí štěstí a že je nesmí člověk zabíjet.

Pokoutníci nejsou jediní pavouci, kteří se zabydleli v našich domech. V jižnějších oblastech Česka se objevuje slíďák domácí (Zoropsis spinimana), velký pavouk připomínající tropické druhy. Známé jsou i malé skákavky, které se objevují na parapetech a lovecky pobíhají po zdech. Každý z těchto druhů má jinou strategii lovu, ale společné mají jedno – přítomnost v lidských příbytcích jim poskytuje stabilní prostředí a stálý zdroj potravy.

Ať už se jedná o domácího nebo tmavého, oba druhy jsou pro člověka užiteční. Likvidují mouchy, komáry a další hmyz, který by nám byl daleko nepříjemnější než samotný pavouk. Fungují jako přirozená ochrana bez chemie a bez nákladů. V přírodě navíc sami slouží jako potrava pro ptáky nebo větší druhy pavouků, takže zapadají do koloběhu života.

Pokoutník domácí a pokoutník tmavý nejsou vetřelci, ale spíš dlouholetí sousedé, kteří se přizpůsobili lidským stavbám. Jeden je malý a drží se v úkrytu, druhý je velký a nápadný. Oba ale hrají svou roli v domácí „ekologii“ – a místo strachu si zaslouží spíš respekt.

Příště, až zahlédnete pavouka, jak se mihne koutem místnosti, zkuste si připomenout, že nejde o hrozbu. Je to tichý lovec, který se s námi naučil žít bok po boku a pomáhá nám udržovat domovy čistší, respektive hmyzu prosté.

Čerpáno ze zdrojů:

https://mareyi.cz/pokoutnik-domaci-tegenaria-domestica/

https://www.prirodovedci.cz/aktuality/ze-zivota-pavouku-dil-2-pokoutnik-tmavy

https://www.denik.cz/dum-a-byt/jak-vypudit-pavouky.html

https://www.denik.cz/bydleni/domacnost-pavouci-kousnuti.html

https://www.naturespot.org/species/giant-house-spider