Článek
Podívejte se na web a projděte obchody… no, takhle jednoduché už to opravdu není
Alespoň tedy v současné době už takhle jednoduché nalezení práce opravdu není. Obchody sice vypíšou, které volné pracovní pozice u nich jsou, ale vzhledem k požadavkům a počtu uchazečů na jedno pracovní místo opravdu člověk hned uspět nemusí. Když tedy za mnou přišla známá mojí kamarádky s prosbou o pomoc ohledně nalezení zaměstnání, říkala jsem si, že do týdne jí tu práci určitě najdu. Jako pracovnice nejmenované organizace jsem si říkala, že mám přece jen vícero možností.
Nejprve jsem se ujistila, že je registrovaná v evidenci uchazečů o práci na Úřadu práce. No, první kámen úrazu, není tam. Sice na pobočku šla, ale po vyfasování neskutečného množství lejster, které nedokázala vyplnit, už se tam nevrátila. I když nejsem zaměstnanec Úřadu práce, ani pracovník personální agentury, formuláře ještě vyplnit dokážu. Vysvětlila jsem jí tedy, co má kde vyplnit, ovšem při vyplňování jsem zjistila, že to bude opravdu složité. Osobní údaje jsou hračka, horší je vypsat absolvované vzdělání. Když nemáte dokončenou střední školu, protože kvůli rodině jste se rozhodli přerušit, je to těžké. A vrátit se zpět do studijního procesu, když živíte rodinu, to už je pro některé něco, co nedokážou, i když vědí, že kvůli tomu budou ve značné nevýhodě.
No dobrá, takže školy vynecháme. Nějaké ty pracovní zkušenosti naštěstí měla, i když to opakovaně v oblasti prodeje a na krátkou dobu. Nechala jsem ji tedy, ať vypíše veškeré firmy, kde pracovala, jak dlouho a co dělala. Mezitím, co se snažila vzpomenout si na veškeré podniky, kde byla zaměstnaná, jsem se já rozhodla propátrat internet s nabídkami práce. V obchodech by se jistě něco našlo. Alespoň jsem žila v tom domnění. Jenže ouha. Většinou byla v obchodech poptávka po manažerech, což v našem případě bylo vyloučené. Jiná nabídka byla již na prodavačku, takže jsem v duchu zajásala, že snad bychom přece jen mohly mít štěstí. To skončilo ve chvíli, kdy jsem v nabídce pracovní pozice našla zmínku o požadavku na práci o víkendu, alespoň v některém. I když jsem se snažila známou povzbudit, že přece jen nebude mít všechny víkendy zaplněné prací, bylo to pro ni kvůli malým dětem nemyslitelné.
No dobrá, takže obchody ne, minimálně ne ty velké, kde je víkendový provoz samozřejmostí. Hledám tedy v menších obchodech, ale i zde narazím na překážku – v práci je potřeba být už od 6:00 hod., což bylo opět nepřijatelné kvůli jiné době školských zařízení, do kterých děti známé docházely. Samotné by je ráno nepustila. Navíc se obávala, kvůli jejich časté nemocnosti, aby ji z práce uvolnili.
Takže jinak – než spolu projdeme další nabídky, chci zjistit, zda má sepsaný životopis. Ovšem to je další neznámá, životopis kdysi sepisovala, ale už není aktuální a neví, kde ho má. Pustím tedy textový program a pomáhám jí dát ho dohromady. Ovšem se vzděláním je to problém, takže alespoň vypíšu rekvalifikační kurzy, které podstoupila. Díky životopisu brzy zjistím, že jelikož nemá řidičský průkaz a technologie s ní není kamarádka, bude to opravdu těžké jí něco najít. Ale nevzdávám se, základům práce na počítači se může naučit, když bude chtít. V tuhle chvíli ale opouštím sféru obchodů s pracovní pozicí pokladní a spíše sleduji nabídky na úklid. Tam jsou občas nabízeny i zkrácené úvazky, což by bylo právě v téhle situaci nejvíce vítáno.
Úklid je také důležitý
Už mají obsazeno, nejsem vhodnou osobou
Na stránkách Úřadu práce si vypisuji několik pozic na úklid i s nabídkou zkráceného úvazku, které by se mohly hodit. Předávám je dotyčné, aby si společnosti obešla, nebo jim zavolala a poptala se na nabízenou pozici. Vzhledem k faktu, že inzeráty na dané pozice nebyly vyvěšeny nijak dlouho, předpokládala jsem, že se uchytí.
Po týdnu, kdy měla za úkol obvolat a obejít firmy s poptáním se na práci, přišla celá skleslá. Sdělila, že ve dvou firmách už pozice byla obsazená a v další ji nechtěli, byla nevhodnou osobou. Snažila jsem se ji povzbudit, že určitě najdeme něco jiného, ať neztrácí naději, ale ona sama byla demotivovaná. Držela se představy práce uklízečky, ale měla pocit, že před ní dají příležitost někomu úplně jinému, kdo nemá problém s víkendy a dalšími požadavky.
Prohledala jsem další nabídky úklidu, i když jich moc nezbývalo a navedla ji, aby když tak zkusila i fastfoody, alespoň na nějakou dobu. Když ji nepřijmou, budou ji mít alespoň vedenou jako uchazečku o zaměstnání. Měla z toho poněkud smíšené pocity, ale dala na mou radu a obešla rychlá občerstvení, aby zjistila, zda má šanci. Jistě, že neměla. Obsazeno, nebo jiní vhodnější kandidáti. Začínala jsem děkovat tomu nahoře, že nejsem zaměstnaná v personální agentuře, protože tady by to bylo očividně pořádné selhání. Sestavení životopisu je jedna věc, ovšem nalézt práci v dnešní době je věc druhá, a očividně dost těžká. I když člověk nemá dokončenou střední školu, ale pracovat chce, je pro něj těžké práci najít. Hlavně v době, kdy je vyšší poptávka než nabídka. Nechci si ani představovat pracovníky Úřadu práce, kteří zájemcům dohledávají možnosti pracovního uplatnění a posílají od čerta k ďáblu, aby zkusili uspět u případného zaměstnavatele. A pokud člověk nemá dobré kontakty, aby se někam dostal, je to horší. Ačkoliv by bylo možné podstoupit rekvalifikační kurz, nejsem si úplně jistá, jestli by zaměstnavatel dal práci někomu, kdo si udělal kurz během několika málo měsíců, nebo někomu, kdo daný obor studoval více let. Osobně bych šanci oběma, ale vyhrát může jen jeden.
A jak si tedy zvýšit šance, že bude člověk přijat na pracovní pozici? Dobrá otázka. Za mě osobně je důležité mít dobře zpracovaný životopis, umět sepsat motivační dopis a umět sebevědomě zapůsobit ústním projevem. A snad se poštěstí.
Anketa
Zdroj:
Příběh známé z blízkého okolí, zveřejněný s jejím souhlasem
