Článek
Životní poslání? Pomoc druhým lidem
Vysněné místo? Nemocnice. Vysněná práce? Pomáhání druhým lidem. Zní to jako rajská hudba. V první chvíli člověka napadne, jak se dotyčný pro druhé „obětuje“, zasvětí život pomoci lidem, kteří mají zdravotní problém, přese všechny komplikace jim chce pomoci stůj co stůj. Práce, která vyžaduje spoustu empatie, trpělivosti, schopnost vcítit se do druhých, neodsuzovat, zachovávat důstojnost druhých, nemít předsudky vůči nikomu, a i když situace vypadá beznadějně, do poslední chvíle se snažit odvrátit to nejhorší. Ovšem Charles Cullen na to šel poněkud jinak. Trpělivost, empatie, všechno splňoval. Ovšem řešení zdravotních problémů pacientů si představoval jinak. A podle toho se zařídil.
Spolupracovníci Charlese „Charlieho“ Cullena v lékařském centru Somerset by ho vykreslili tak, že by člověka ani na chvíli nenapadlo, že tento empatický, záhadný a starostlivý zdravotní bratr bude ve skutečnosti někým úplně jiným. Snažil se v kolektivu zapadnout, byl oblíbený, kolegyním pomáhal a v případě krize se snažil udělat vše proto, aby kolegům pomohl. Obrázek dokonalého spolupracovníka. Alespoň v jejich očích.
Zdravotní sestra Amy si Charlieho hodně chválila, pomohl jí v těžkých chvílích, vyslechl ji, neměla nic, co by mu vytkla. K pacientům se choval mile, staral se o ně, byl laskavý.
Do lékařského centra v Somersetu se jednoho večera dostavil reverend Florian Gall s dušností. Jeho sestra u něj seděla u lůžka. I když byl prohlédnut, problém s dechem se zhoršoval a bylo rozhodnuto, že bude zaintubován. Lékaři dělali vše možné, aby se zlepšil, o čemž svědčilo, že se stav Floriana postupně zlepšoval a mohl být převezen na jiné oddělení. Ovšem, i přes náznaky výrazného zlepšování zdravotního stavu, Florian náhle zemřel pro zástavu srdce. Tragédie pro jeho sestru, nepochopitelná událost pro lékařský a zdravotnický personál. Jak se může člověk, který se výrazně zlepšuje, tak náhle zhoršit?
Infuze
Člověk by si řekl, že stát se může cokoliv, ovšem v lékařském centru, kde si na tohle lidé sakra pozor? Příčinou mohlo být cokoliv, ale je potřeba tomu přijít na kloub. Proto bylo kontaktováno středisko toxikologie kvůli podezřelému úmrtí. Dotaz byl směřován hlavně na lék Digoxin, který se užíval při problémech se srdcem. Pacient měl stále vyšší hladiny tohoto léku, ačkoliv mu nebyl aplikován. Když se dá požadovaná dávka léku, srdce je posilněno a bije tak, jak je třeba. Když se ovšem dávka zvýší a je přehnaná, způsobí lék pravý opak a srdce zpomalí. A to tak, že pacient zemře.
Dalšími možnými příznaky předávkování lékem byla hypoglykémie, která byla neoficiálně hlášena u dvou pacientů. Proto bylo doporučeno interní vyšetření ze strany nemocnice, kromě vyšetřování zvenčí. Byly prokontrolovány složky zaměstnanců a u Charlese Cullena bylo zjištěno, že již měl v minulosti problém se porušením zákona a řízením pod vlivem. Po lékařské stránce u nikoho ze zaměstnanců nebylo nic nalezeno. Tak zněl závěr vyšetření ze strany lékařského centra. Ovšem i porušení zákona a řízení pod vlivem stálo za pozornost.
Máme tady podezřelého
Bylo třeba zjistit o Charlesi Cullenovi více informací. Během vyšetřování bylo zjištěno, že problém s péčí o pacienty měl Cullen i ve Warrenově nemocnici v Pensylvánii, kde v minulosti pracoval. Zde bylo podezřelé úmrtí Helen Dean, důchodkyně, která v této nemocnici absolvovala operaci a měla následně podstoupit rehabilitaci, aby se co nejdříve mohla vrátit domů. Navštěvoval ji její syn Larry, který s ní trávil svůj čas. Seděl u jejího lůžka, když přišel za Helen ošetřovatel a požádal Larryho, aby odešel. Larry se tedy odebral k recepci, když zaslechl svou matku zanaříkat bolestí. Když přišel, ošetřovatel odcházel. Helen se Larrymu svěřila, že jí ošetřovatel vpíchl injekci. A na stehně opravdu bylo vidět místo vpichu. Helen byla později převezena do jiného lékařského zařízení, ovšem krátce po převozu zemřela. Provedená toxikologie u ní nenašla žádné stopy po lécích, které by jí byly vpíchnuty. Ovšem netestoval se Digoxin.
Ačkoliv Larry nahlásil, že u Helen byl podezřelý ošetřovatel, který jí pravděpodobně vpíchl smrtící injekci, kvůli nedostatku důkazů byl případ uzavřen. Sám Cullen se po tomto incidentu dobrovolně přihlásil na psychiatrii. Ze svého úhlu pohledu měl potřebu ukončit lidem jejich utrpení tím, že ukončí jejich život. Ovšem „zapomínal“ přitom, že před jeho verzí „vysvobození“ se pacienti výrazně zlepšovali. On sám věděl, že pokud by znovu pracoval jako ošetřovatel, měl by tendenci v tom pokračovat. Jeho ošetřující lékaři však došli k závěru, že není důvod k tomu, aby se po svém propuštění nevrátil na svou pracovní pozici.
Protože proti Cullenovi nebylo vedeno dostatečné množství důkazů, de facto byly vše domněnky, které mu nikdo nemohl prokázat, nadále mohl pracovat jako ošetřovatel v centru Somerset. Zatykač na něj nebyl podepsán. Byl to „jen další ošetřovatel“.
Policie byla de facto bezbranná. Sbírala důkazy proti Cullenovi, ale moc informací navíc nezjistili. Menší průlom nastal, když vyšetřovatelé zavolali do toxikologického střediska a zeptali se na Digoxin, kolem kterého se to celé točilo. Byli poněkud zaskočeni, když odborník na toxikologii po pozdravu a jejich dotazu odpověděl dotazem, zda je to kvůli centru Somerset. Po potvrzení, že tomu tak je a jak to ví, zaskočeným vyšetřovatelům sdělil, že už dříve upozornil nemocnici Somerset, že tam zřejmě jeden z pracovníků je zároveň vrahem. Bylo jasné, že z informací, které poskytla nemocnice Somerset, toho vyšetřovatelé moc nezjistí a že nemocnice celý problém nejspíše kryje, aby se nedostala do problémů. Proto se rozhodli zjistit, co se stalo v předchozích nemocnicích, kde Cullen pracoval.
Jedna z bývalých sester nejmenované nemocnice sdělila, že s Charlesem pracovala a byli sehraný tým, dokud Charlese jednoho dne nezatkli. Kolegyně jí pak sdělila, že v koši na odpadky bylo nalezeno větší množství ampulí s léky. Některé byly nepoužité, s jinými se manipulovalo. Ačkoliv i tato nemocnice řešila podezřelá úmrtí, nebyla nahlášená. Kolovaly informace o tom, že by v případě federálního vyšetřování byl pozastaven nový blok nemocnice. Proto raději dali Charliemu doporučení a on z nemocnice odešel.
V nemocnici Somerset se rozhodli vyšetřovatelé získat důkazy proti Charlesovi tak, že získají informace ze systému pro výdej léků. Vědět, k čemu měl Charles přístup při incidentech, by se hodilo. Po různých problémech na začátku jejich požadavku nakonec seznam léků získali. Kromě toho zjistili problémy v žádosti o práci ze strany Charlese Cullena a nemocnice jej vyhodila.
V nemocnici Somerset byli postupně vyslýcháni jednotliví pracovníci, včetně Amy, která si Charlese chválila. Ovšem když jí byl předložen seznam léků, ke kterým měl Charles přístup, vzpomněla si, jak u jedné pacientky, u které nastala tachykardie, vyhlásila modrý kód. Než k ní dorazila, stál u ní Charles a vpíchl jí injekci. Na dotaz, co jí to dává, odpověděl, že lidokain, což Amy nechápala. Stav pacientky se zhoršoval. Později přišel lékař a po vyžádání informací se dotázal, kdo pacientce lidokain podal. Amy neřekla, že to byl Charles a snažila se ho chránit, proto řekla, že to byla ona. Lékař jí sdělil, že pacientka je na lidokain alergická.
Pomoc z personálních řad
Amy s vyšetřovateli spolupracovala a snažila se jim pomoct Charlese dopadnout, i když to pro ni bylo těžké. Pokud by ji někdo nachytal, jak zjišťuje informace, přišla by o místo. Vyšetřovatelům sdělila, že potřebují ještě systém s informacemi o pacientech, kde bylo možné zjistit, co lze kterému pacientovi aplikovat.
Později také souhlasila se schůzkou, kde se měla s nainstalovaným odposlechem dotázat Charlese na celou záležitost. Ten se jí přiznal na schůzce, že vpíchl pacientovi Digoxin. Vyšetřovatelé jej později vyslechli, ale už to nebyl ten Charles, kterého znali. Bylo to dospělé dítě, které vědělo, že provedlo něco špatně. Nebyl tam soucit, byla znát jen prázdnota.
Přiznal se, že zabíjel pacienti v kritickém stavu tak, že jim vpíchl inzulin do infuzí, což pro Amy bylo těžce pochopitelné, jelikož ona sama s kolegy dané infuze pacientům připravovala. Takže vlastně nevědomky servírovali jed. Tak vypadala pomoc Charlese druhým lidem.
Charles se přiznal k vraždě 29 pacientů a k pokusů o zabití dalších 6 pacientů. Byl odsouzen k 18 doživotním trestům. Panuje ale přesvědčení, že zavraždil daleko více lidí. Mluví se cca o 400 lidech.
Zdroje:
Netflix: Vraždy bez předpisu
