Článek
V plánu zábava, v realitě tragický konec
Rocío Wanningkhof by ze strany své rodiny a přátel byla popsána jako dívka, milující sport, společnost a zábavu. Tato devatenáctiletá dívka žila ve Španělsku společně se svou matkou a dvěma sourozenci. Nějakou dobu s nimi žila i María Dolores Vázquez, která byla přítelkyní Rocíiny matky a pomáhala jí se o děti starat.
Rocío zmizela 9. října roku 1999, kdy se plánovala účastnit s přáteli veletrhu ve městě. Na veletrh už ale nedorazila, alespoň její přátelé poté, co bylo zjištěno, že zmizela, ohlásili rodině, že ji na místě setkání neviděli. Vzhledem k tomu, že se vracela z domu svého přítele, byla prohledána trasa od jeho domu. Přece jen se od něj měla vracet ve večerních hodinách, což v kombinaci s tmou není úplně nejlepší situace a vyzývá to k pořádnému maléru, ne-li rovnou k tragédii. A tragédie se pomalu zdála být jako ta pravděpodobnější možnost, když začali rodiče Rocío hledat a našli cestou velkou skvrnu od krve. Nejprve si mysleli, že mohlo být zabito velké zvíře, ale když našli Rocíiny tenisky, pochopili, že situace je daleko závažnější.
Po zalarmování policie prohledala místo, kde byly nalezena krev. Jak postupovali, nacházeli čím dál větší stopy krve a detaily, které nasvědčovaly tomu, že došlo k útoku něčím ostrým, oběť utrpěla značnou ztrátu krve a byla tažena až k místu, kde byly zřetelné stopy pneumatik. Na místě se také našel nedopalek od cigaret a kapesník. Také se našly střepy rozbitého předního světla. Vše bylo odesláno na detailnější analýzu, aby se zjistilo, zda bude přítomna DNA, která by mohla něco napovědět.
Bylo zahájeno velké pátrání po Rocío. Celé město se dozvědělo o pohřešované dívce a snažilo se rodině jakkoliv pomoct. Zapojili se do pátrání, prohledávali všechna možná místa v naději, že dívku naleznou. Kromě pátrání začala o případu informovat i média, aby byl co největší ohlas a všude se vědělo, že se stalo neštěstí.
Trvalo 25 dní, než se tělo Rocío Wanningkhof nalezlo. To, se všichni snažili popřít, se bohužel stalo reálným. Rocío byla nalezena 30 km od města, kde žila. Během odebírání vzorků kriminalisté objevili i pytle na odpadky, ve kterých bylo naházené oblečení, které pravděpodobně patřilo Rocío. Z provedené pitvy nezískali kriminalisté příliš mnoho informací. Zjistili, že oběť utrpěla zřejmě osm bodných ran a šlo o brutální útok, kdy se nemohla ani hýbat, popř. se ani pohnout nestihla, pachatel útočil hodně rychle.
Lékařské pomůcky
Pro rodinu nastaly těžké časy. Bylo potřeba Rocío řádně pohřbít, ovšem s mediálním zájmem to nebylo jen tak. Je náročné uniknout všemu zájmu kamer a dopřát si alespoň trochu soukromí při loučení se zesnulou. Rocío byla pohřbena a bylo třeba zjistit, kdo může za její smrt. Nastal výslech nejbližších lidí, tedy Rocíina přítele a její rodiny. Zde se média zaměřila dost na Rocíinu bývalou přítelkyni Dolores, kterou údajně v době pátrání po Rocío někdo viděl, jak nožem bodá do dívčina plakátu s fotkou, jež oznamuje její zmizení. Začaly se tedy nabízet i spekulace, zda Rocío nebyla Dolores trnem v oku, jestli nebyla příčinou jejich rozchodu. I když všechno byly domněnky, značná část veřejnosti a média se toho chytila a Dolores byla veřejně lynčována. Nic ji sice s místem činu nespojovalo, ani nedopalek cigarety, ani rozbité přední světlo, protože Dolores měla jiné auto, ale to najednou očividně nevadilo. Byla popsána Rocíinou matkou je chladná, agresivní, necitelná. A jako lesba byla již veřejností souzena a označena jako ,,vražedkyně“. Ačkoliv nebyly hmatatelné důkazy a Dolores sama prohlašovala, že je nevinná, soud jí uložil trest 15 let. Ničím nepodložené obvinění.
Podobné detaily, na scéně jiný vrah
Dolores by nejspíš ve vězení zůstala celých 15 let, kdyby o 4 roky později v Malaze nezmizela sedmnáctiletá Sonia Carabantes. Její matka obvolávala kamarádky, když zjistila, že není doma a nikdo ji nedokázal říct, kde její dcera je. Plánovala jít na městský veletrh, kamarádky ji údajně doprovodily domů a pak už nevěděly, zda někam šla. Když vyšla Soniina matka před dům, našla dceřinu kabelku, telefon a sandále na ulici. A aby toho nebylo málo, byl tu i flek od krve.
Okamžitě se rozjelo pátrání s nadějí, že Soniu najdou živou. To se bohužel nestalo, Soniino tělo bylo nalezeno u potoka pod kamením. Vyšetřování prokázalo, že zemřela na udušení. Nastalo opětovné prozkoumání všech důkazů, nalezených na místě činu. Policie se snažila vyhledat podobné případy, které by mohly souviset se Soniou a po delším zkoumání porovnali vzorky a DNA, nalezenou na místě činu u Soniina těla s těmi, které získali v případu Rocío. A světe, div se, vzorky se shodovaly. Šlo o mužskou DNA.
Policii v Malaze později kontaktovala policie z jiného okrsku. Nahlásila se k nim Britka, která sdělila, že pravděpodobně má vraždy na svědomí její bývalý manžel jménem Tony King. Vylíčila jej jako starostlivého muže při jejich seznámení, pečujícího manžela během manželství a milujícího otce během narození jejich dcery Sabriny. Později se ale změnil, byl hrubý, agresivní, jeho chování se jí nelíbilo, snažila se být ostražitá, ačkoliv okolí se jí smálo, Tonyho vnímalo jako dokonalého muže. Že se něco děje, jí došlo, když si všimla, že má Tony na ruce jizvu nebo malé poranění, ruku měl obvázanou. S Tonym se rozešla. Když v médiích byla odvysílána zpráva o zmizení Sonii, měla podezření, že by za tím mohl Tony stát. Vyšetřovatelé tedy nechali Tonyho Kinga prověřit přes londýnské kolegy, načež záhy zjistili, že zde je znám jako Tony Bromwich, nebezpečný predátor, který má pestrou kriminální minulost, měl na kontě spoustu sexuálních útoků. Nechali jej tedy sledovat, zjistili, kde pracuje a kde bydlí. Díky získané DNA, která se shodovala s tou, kterou měli, ho již mohli zatknout.
Takže na jednu stranu úspěch, že byl nalezen pachatel obou činů, už zbývalo jen jeho přiznání. Na druhou stranu obří justiční omyl, kvůli kterému ve vězení skončila i nesprávná osoba, odsouzená jen pro svou povahu, bez řádných usvědčujících důkazů. Stačí málo a je odsouzen někdo nevinný na základě toho, co si o něm špitá veřejnost.
Když bylo v televizi odvysíláno, že za španělské vraždy byl odsouzen britský občas Tony King, přihlásila se další občanka, žijící v Anglii, která jej poznala podle obličeje. Navíc roku 1985 se v Londýně, konkrétně v jeho severní části odehrálo několik sexuálních útoků na mladé ženy. A jak už to tak bývá, média si pro tyto případy najdou vždy pojmenování. V tomto případě byla vymyšlena přezdívka ,,Holowayský škrtič“. Celkově měl na svědomí sedm mladých životů. A přihlášenou svědkyni přepadl při čekání na výtah. Naštěstí se nepodařilo spáchat to nejhorší, protože ho žena upozornila, že je těhotná, což v něm něco vyvolalo a utekl.
Tony Bronwich uprchl ze země. Přece jen, když váš obličej vidí v tisku a médiích tisíce lidí, je logické, že chcete být co nejdál od nich. Brzy byl ale znovu zatčen za napadení, tentokrát se střelnou zbraní. Po zdlouhavém procesu byl nakonec Tony obviněn z vraždy Rocío a Sonii a odsouzen k 53 letům ve vězení. Soud zprostil viny Dolores Vázquezovou a osvobodil ji, ovšem omluvy se ze strany justice nedočkala. Ani žádného odškodnění za neoprávněné odsouzení.
Zdroje:
Netflix: Případ Wanningkhof-Carabantes
