Rozhlédnutí už zřejmě nestačí. Zachrání to semafor? Asi ne

Neustálý spěch, snaha dostat se z místa A do bodu B za co nejkratší dobu. Anebo nejspíš soutěž s kamarádem, kdo se co nejrychleji dostane na místo určení. Tyhle tři příčiny si vyjmenovávám pokaždé, když vidím nějakého šílence za volantem, co se řítí skrz město, semafor projíždí na červenou a přechody snad raději ignoruje. Už jen krůček od tragédie. Anebo postačí fakt, že tomu šílenci sama jednou na té kapotě skončím. Proč ti řidiči u přechodu nezpomalí?

Abych řidiče jen nehaněla, musím uznat, že i někteří chodci jsou opravdu adepti na to, aby jim člověk dal přednášku, jak se mají venku chovat. Ideálně, když stojí na přechodu, řidič je pouští a oni se dívají do mobilu, smějí se a jdou tak pomalým krokem, že i šnek by snad byl rychlejší. I u chodců bych ocenila nějakou tu ohleduplnost vůči řidičům, tzn. rychlé přecházení silnic, pokud je to jen trochu možné, soustředění pozornosti na dění okolo dotyčného. Řidiči to opravdu někdy nemají jednoduché. Kdysi jsem zažila jako řidička situaci, že jsem se vracela z jedné blízké vesničky do města, silnice byla poměrně frekventovaná, pršelo, takže byla i kluzká vozovka. Po pravé straně zaparkovaná auta. V klidu jedu a zničehonic zpoza auta vyběhne asi desetileté dítě přímo do silnice. Sice se auto lehce sklouzlo, když jsem prudce brzdila, ale ustálo to a zastavila kousek od dítěte. Já na dítě mávám, že má být na chodníku, ať kouká jít ze silnice a ono na mě ještě drze vztyčí prostředník, než odkráčí. Naštěstí nejsem ten typ, co by vystupoval z auta, aby šel situaci osobně důkladně řešit. Něco jsem si pomyslela a jela dál. A tohle zažívá spousta řidičů, takže chápu částečně i je, když se rozčílí.

Stalo se mi ale, že jsem šla do práce. Opět ideální situace – ještě mírná tma, kluzká silnice, protože pršelo a samozřejmě spousta aut na silnici. Došla jsem k odbočce s přechodem, kde je jednosměrka s tím, že přejdu na druhou stranu. Dva metry za mnou byla autobusová zastávka, kde zrovna řidič nabíral cestující. Rozhlédla jsem se, nic nejelo, nikdo se nechystal odbočit. Vstoupím tedy na přechod a ujdu 2 kroky, když se zpoza autobusu přiřítí auto a ve velké rychlosti si to namíří do odbočky, kde jsem. Všimne si mě na poslední chvíli, takže opět slyším, jak auto poskakuje a brzdí, aby mě nenabralo. K tomu chybělo jen několik málo centimetrů. Kdyby jelo rychleji, už by to dopadlo jinak.

Poněkud rozklepaná jsem přeběhla přes přechod, nechápajíc, co řidiče vede k tomu, že ani nesníží rychlost v zatáčce, když ani nevidí kvůli autobusu, že po přechodu někdo jde. Prostě to tam ,,střelí“ a neuvědomuje si, že tam taky někdo může být na přechodu.

Kolegyně, aktivní řidička, mi pro změnu popsala situaci, kdy stála před přechodem a pouštěla starší paní, která byla pomalejší. Jenže nějaký rychlík za kolegyní se rozhodl, že bude rychlejší a kolegyni předjel (že asi zastavila z nějakého důvodu, ho zřejmě nenapadlo). Byl rozjetý, paní si téměř nevšiml. Naštěstí stihl tak tak zabrzdit, aby paní nesrazil, ale bylo to o milimetry. Také nepochopitelná situace.

Napadají vás nějaké tipy pro snížení rizikových situací, jako jsou tyto v článku uvedené? Stala se vám některá z výše uvedených situací? Podělte se o ně do diskuse.