Článek
Petr a Jana spolu chodili několik let a bylo před svatbou. Po celou dobu bydleli v pronajatém bytě v šestipatrovém panelovém domě. Na jednom patře byly vždy tři byty. Byty uprostřed chodby byly garsonky. Petr s Janou měli třípokojový byt. Roky měli stejné sousedy. Rodinu s jedním dítětem a v garsonce bydlel starší, ale moc hodný pán. Sousedské vztahy byly klidné a všichni se k sobě chovali slušně.
Bohužel starý pán byl nemocný a nebyl schopen se o sebe postarat sám. Naštěstí měl rodinu, která si ho rozhodla vzít k sobě a starat se o něj. Byt vlastnila rodina a ta se rozhodla, že byt pronajme. Jana s Petrem doufali, že nový nájemce bude někdo normální a nebude to nějaký potížista. Rodina podepsala nájemní smlouvu s mladým mužem. Na první pohled se zdálo, že to bude tichý člověk. A pár týdnů to tak i bylo.
Teror začal celkem nenápadně. Asi každý, kdo bydlí v panelovém domě ví, že je všechno slyšet. A tento mladý muž začal tím, že si začal velmi hlasitě pouštět hudbu. Hudbu pouštěl v době, kdy nebyl noční klid, nikdo mu tak nic neřekl. Když si tam začal zvát návštěvy a hluk byl častější a častější, Petr se rozhodl, že si s mladým mužem pohovoří. Jednoho dne se odhodlal a zazvonil na něj. Chtěl ho slušně požádat, aby si hudbu pouštěl i přes den o něco méně hlasitěji. Jaké bylo překvapení, když se mu mladý muž vyloženě vysmál a zabouchl před ním dveře.
Petr to s Janou ten samý den probíral. Dole v chodbě na nástěnku někdo z dalších sousedů napsal vzkaz, který žádal, zda by bylo možné i přes den nedělat takový hluk. Ani vzkaz nic nezměnil. Petr se rozhodl, že kontaktuje bývalého souseda a zkusí získat kontakt na jeho rodinu. Povedlo se a Petr je o všem informoval. Bohužel rodina potřebovala peníze z nájmu a mladý muž platil včas. Navíc noční klid nerušil, tak že nebylo co řešit. Situace se ale začala postupně zhoršovat. Ta podivná osoba si začala do bytu zvát další podivné osoby. Začalo docházet k rušení nočního klidu. Jana už se necítila v bytě moc dobře. Nicméně si řekli, že to zkusí vydržet a uvidí se časem.
Za tři měsíce si Jana s Petrem řekli své ANO a nakonec se rozhodli, že si koupí domeček na okraji Prahy. Vydělávali oba dost a hypotéka byla vyřízená poměrně rychle. Domeček si vybrali moc pěkný. Nebyl nalepený na ostatní domy, ale měl zahradu kolem dokola. Vždycky chtěli víc do přírody, a tak byla jejich radost obrovská. Jana otěhotněla a začala se více zajímat o přírodu a o to, jak si vypěstovat něco svého vlastního.
Pořídili si i slepice. Oba milovali míchaná vajíčka, a tak mít vajíčka od vlastních slepic se přímo nabízelo. A protože oba chtěli, aby jejich prcek vyrůstal s nějakým zvířecím kamarádem, pořídili si také štěňátko. Čas plynul a Jana porodila. Petr vydělával dost a stíhal pomáhat i Janě. Opravdu měli ideální manželství. Jedni jejich sousedi byli moc fajn. Stali se z nich přátelé a vztahy měli naprosto perfektní. Druhý dům vedle byl na prodej a čekal na své nové majitele. Nakonec dům koupil starší pár.
Už od začátku bylo občas slyšet, jak paní nadává na smrad od slepic. To se Jana i Petr snažili mít slepičky v čistotě. Sami měli malé dítě a nechtěli, aby tam byl nepořádek. Za chvilku jim vadilo, že jejich pes občas štěká. Jejich sousedské vztahy začaly být poněkud napjaté. Petr byl celkem kutil, na to, že žil mnoho let v paneláku. Rozhodl se proto opravit starší dřevěný plot. Plot na straně, kterou chtěl Petr renovovat, byl jejich. I tak ale šel za sousedem, aby ho informoval, že bude plot opravovat. Neměl s tím žádný problém a Petr se mohl pustit do oprav.
Staré plaňky sundal, a protože to bylo jen na nějaké obroušení a natření, koupil si barvu, kterou si s Janou vybral. Byla to barva o odstín jiná, než tam původně byla. A najednou přišel soused a začal mít řeči, že ta barva je hrozná a že je to bude na jejich straně rušit. I když Petr věděl, že je to z jeho strany pouze rýpání, snažil se vyhovět a koupil s Janou barvu, která byla totožná s tou původní. Rozestupy udělal tak, aby nebylo skrz plot moc vidět. Neměli s Janou chuť, aby jim tam zrovna tenhle pár moc koukal.
Vtipné bylo, když se najednou soused rozhodl a za plotem zasázel túje. Túje, které zakryjou plot. Plot, který barvou vadil a nyní vlastně nebude ani vidět. Po nějakém čase se Petr rozhodl, že postaví svépomocí pergolu. Načetl vše, co mohl a pustil se do toho. Měl všechno rozměřené, ale nepočítal do toho střechu. Ta se bohužel dostala na poměrně krátkou vzdálenost k plotu. A drahý soused opět přišel řešit problém. Nepřeje si, aby byla pergola v takové vzdálenosti od plotu a hledal dalších x problémů. Petr nebyl konfliktní člověk, a tak se jal střechu sundat a vyřešit problém jinak. Povedlo se a byl klid. Bohužel sousedům vadil i kouř, když se Petr s Janou rozhodli, že si i s prckem udělají špekáček.
Vůbec jsem jim tyto situace nezáviděla. Měla jsem možnost tento sousedský pár vidět a už od pohledu to byli protivní lidé. Říkám si, proč se lidé stěhují na venkov, když jim vadí slepice, pes, kouř a všechno, co k vesnici prostě patří? Proč takový člověk nejde bydlet do nějakého satelitního městečka, kde je nalepený dům na domě s mini zahrádkou, kde většinou nehrozí, že by někdo měl slepice?
Jaké máte sousedy, vycházíte spolu? Napište mi do diskuse.
