Článek
Sportem k trvalé invaliditě? Není to tak úplně jeho vina
Že se nejčastěji stávají úrazy při sportu, to víme všichni. Špatný dopad při tréninku, pohyb při sestavě a úraz je na světě. Kor na začátku prázdnin, kdy tropické teploty vybízejí k tomu, aby si člověk zaskotačil u vody. Jenže je skotačení a skotačení. I skákání do vody lze provádět bezpečně a ne tak, aby člověk poté skončil na vozíku s tím, že se už nikdy nepostaví na nohy. V tomhle případě tady je na vině lidská nerozvážnost.
Potápění
A hup do vody!
Snad nejčastější příčina všech stavů, kdy lidé skončili na vozíku, je ta, kdy v rámci zábavy a za účelem ochlazení se skočili šipku do vody (případně jiný druh skoku). Zapomněli se ale ujistit, že voda pod nimi je dostatečně hluboká, případně že tam neplave nic, do čeho by mohli narazit. Kromě zdravotních následků, které si kvůli jednomu skoku odnesou, poznamená celá akce případnou rodinu skokana i finančně (rehabilitace, úprava domu/bytu). A to ještě si může dotyčný gratulovat, že to přežil.
Skok do vody
Kromě úrazů, které nedokážeme ovlivnit (nehoda při sportu vinou špatného náčiní), jsou i úrazy, kterým se ale dá předejít. Jako je např. právě ono skákání do vody do míst, které neznáme. Ideálně předtím, než skočíme, je nutné prozkoumat hloubku a ujistit se, že pod vodou není nic, do čeho by skokan mohl narazit.
Skokani sice můžou mít radost, že opravdu skočili a provedli něco, čeho se ostatní ,,bojí“, ale zapomínají na to, že ti ostatní se ,,bojí“ z praktických důvodů. Zkrátka a dobře, váží si svého zdraví a nechtějí skončit na vozíku, případně s dalšími problémy. Nemoct hnout nohami, rukama, případně bojovat s dechem, do toho nikdo dobrovolně nepůjde.
„Při letním výletu k nejmenovanému jezeru jsme s přáteli hráli hru a kdo prohrál, musel skočit do vody. Říkala jsem si, že šipku umím, snožmo taky skočit dovedu, takže mi to přišlo úsměvné. Do doby, než jsem prohrála. No dobře, tak se trochu namočím, o nic nejde. Ovšem přátelé řekli, že mám skočit námořníka. Přiznám se, do té doby jsem vůbec nevěděla, co to ten námořník je. Znala jsem jen šipku a kufr. Takže si trochu rozšíříme obzory. Když mi bylo řečeno, jak se námořník skáče – tedy po hlavě napřed a ruce za záda – přiznávám se, že jsem trochu znervózněla. A co teprve můj přítel, který o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Naštěstí tedy v místě, kde jsem měla skákat, to přátelé prozkoumali, aby byla jistota, že budu mít dost prostoru a nedopadnu na kámen. Nakonec jsem tedy s rozběhem skočila a pod vodou už mávala rukama, abych se ujistila, že tam nic není, byla jsem na to trošku „srab“. Každopádně nikde nic, takže jsem se vynořila, vysmátá, že skok mám za sebou a už na to jen vzpomínáme. Přítel později přiznal že měl dost nahnáno a byl rád, když jsem se vynořila. Když to vidím dnes, naprosto to chápu a osobně bych nechtěla být svědkem ničeho takového.
Skokan
I když to může někomu přijít jako zábava a adrenalin, opravdu prozkoumejte terén, do kterého budete skákat a ujistěte se, že tam nemůže ani nic připlavat (v případě bazénu zvolit větší hloubku). Ideálně ještě s někým, kdo bude dohlížet.
Skákal/a jste někdy šipku do vody, jejíž hloubku jste neznal/a? Nebo jste zkoušel onoho „námořníka“?
Zdroj:
Autorský text
Zkušenost autorky
