Článek
Stačí zvednout oči ke stropu nebo se podívat do temného rohu sklepa a šance, že tam uvidíme třesavku, je docela vysoká. Tenhle pavouk se u nás zabydlel tak pevně, že většina lidí už ho bere jako samozřejmou součást domácností. Dlouhé, křehké nohy, nenápadné tělo a neuspořádaná síť – to je kombinace, kterou málokdo přehlédne. Přesto o něm koluje spousta mýtů a polopravd, a přitom jde o tvora, který je lidem spíš k užitku než k obavám.
Drobné tělíčko mate
Vzhled, který mate
Původním druhem je u nás třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides). Kromě ní se u nás vyskytuje i třesavka velká (Pholcus phalangioides). Obě patří do čeledi třesavkovitých. Samotné tělo je protáhlé, jen kolem jednoho centimetru dlouhé, světle hnědé nebo šedavé barvy. K tomu má extrémně dlouhé, tenké nohy, které mohou být i desetkrát delší než tělo. Právě kvůli nim si je lidé často pletou s tiplicemi – komárovitým hmyzem, který má podobně dlouhé končetiny. Ve skutečnosti jde ale o zcela odlišnou skupinu živočichů. Pavouk má osm nohou, tiplice jen šest, a už to by mělo být vodítkem.
Původ a rozšíření
Odkud přesně třesavka velká, náš nepůvodní druh, pochází, není úplně jasné, ale nejspíš jde o původně tropický druh. Díky lidem se během posledních staletí rozšířila po celém světě. Do střední Evropy se dostala až s rozvojem vytápěných budov – venku by totiž naše zimy nepřežila. Proto je dnes prakticky výhradně obyvatelem lidských obydlí, kde jí teplo a sucho vyhovuje. Najdeme ji v bytech, sklepích, kůlnách i na půdách.
Třes jako obrana
Když si třesavka najde vhodný kout, postaví si tam svou síť. Ta nevypadá tak dokonale a pravidelně jako u křižáků – jde spíš o neuspořádanou, trojrozměrnou pavučinovou změť, která na první pohled působí zanedbaně. Pavouk v ní obvykle visí hlavou dolů a trpělivě čeká, až se něco chytí. Třesavka sekáčovitá síť neopouští, ale třesavka velká se klidně vydá na lov i mimo síť. Dokonce se nebojí vlézt do sítě cizího pavouka a ukrást jeho kořist nebo ho přilákat a vrhnout se na něj.
Nejzajímavější je ale její obranný mechanismus. Pokud ji něco vyruší – třeba když se do pavučiny foukne nebo se dotkne prstem – pavouk se začne prudce třást. Spolu s ním se rozkmitá i celá pavučina. Výsledek? Třesavka se rozmaže do nejasné skvrny, kterou predátor hůř zaostří. Právě odtud pochází české jméno tohoto pavouka.
Třesavka uloví i pokoutníka
Co loví?
Navzdory svému křehkému vzhledu je třesavka obratný lovec. Do sítě jí padají mouchy, komáři i moli, tedy hmyz, který lidem v domácnosti vadí. Zajímavé je, že si často troufá i na jiné pavouky – a to i na ty, kteří jsou větší než ona sama. Dokáže je totiž rychle zamotat do jemné pavučiny a ochromit jedem. Ten je pro hmyz účinný, ale pro člověka naprosto neškodný.
Existuje dokonce oblíbený mýtus, že třesavka má „nejjedovatější jed ze všech pavouků“, jen nás zachraňuje to, že její kusadla neproniknou lidskou kůží. Pravda je jiná: její jed není nijak mimořádně silný, a i kdyby nás kousla, účinek by byl minimální – srovnatelný s píchnutím komára.
Rozmnožování a životní cyklus
Samice třesavky klade vajíčka do malého kulovitého kokonu, který nosí u sebe. Vypadá to, jako by měla v tlamce bílou perličku. Na rozdíl od křižáků nevěší kokon do sítě, ale chrání ho neustále při sobě. Když se mláďata vylíhnou, zůstávají nějaký čas poblíž matky, než se vydají do světa hledat vlastní úkryt.
Třesavky se dožívají zhruba dvou let, což je na pavouka poměrně dlouho. Během té doby mohou vyprodukovat několik generací potomků, a není proto divu, že se jim v lidských obydlích daří.
Kokon si nosí u sebe
Lidé a třesavky
Pohled na třesavku vyvolává u lidí různé reakce. Ti, kdo se pavouků bojí, se jí obvykle leknou kvůli jejímu nezvyklému vzhledu a trhanému pohybu. Jiní ji naopak vítají – vědí, že pomáhá regulovat hmyz a udržuje domácnost bez komárů nebo molů. Pavučiny sice působí neuspořádaně a někdo je vnímá jako nepořádek, ale jinak pavouk člověku nijak neškodí.
Ve starších domech se třesavky vyskytují běžně, v moderních bytech záleží na tom, jestli mají přístup do nějakého klidnějšího rohu. Nejčastěji je najdeme v místech, kde nejsou časté zásahy člověka – sklepy, půdy, prázdné kouty místností.
Pavouk jako spoluobyvatel
Třesavka je dobrým příkladem druhu, který se dokonale přizpůsobil životu po boku člověka. Nemá žádné ambice nás ohrožovat, naopak těží z našeho tepla a přítomnosti hmyzu, který k nám přilétá. My jí za to poskytujeme útočiště – a aniž bychom si to často uvědomovali, získáváme tím i ochranu před komáry a jinými drobnými vetřelci.
Kdo se na třesavku podívá s trochou porozumění, uvidí v ní ne děsivého tvora, ale pozoruhodného obyvatele našich domovů, který nám dokazuje, že i v obyčejných koutech pokojů může probíhat tichý a fascinující příběh přírody.
Zdroje:
https://www.denik.cz/zvireci-denik/tresavka-velka.html
https://www.prirodovedci.cz/aktuality/ze-zivota-pavouku-dil-5-tresavky
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nase-puvodni-a-nepuvodni-tresavky.pdf
https://www.denik.cz/z_domova/pavouk20071009.html
https://www.kabinetkuriozit.eu/tresavka-velka/
