Článek
Začalo to nevinnou kontrolou
V garsonce, kde jsem bydlela, se měla konat kontrola stoupaček. Vzhledem k tomu, že jsem na tyhle věci antitalent a nevím, zda u toho není něco potřeba, jsem si pro jistotu vzala z práce volno, abych byla doma. Kontrola měla být v dopoledních hodinách. Ke stoupačkám jsem měla volný průchod, nic nebránilo tomu, aby pracovník prošel vše, co potřeboval vidět.
Někdy v 9:30 ráno pracovník zazvonil, s sebou spoustu papírů a tužek, takže jsem se jen modlila, aby se na nic nevyptával. Stejně by se kloudné odpovědi nedočkal. Naštěstí si jen něco prohlédl a zkoumal. Zatímco já seděla u stolku, abych ho nerušila, on se věnoval své činnosti. Po několika minutách mi sdělil, že je s prací hotov, ale na stoupačkách bylo třeba dotáhnout nějaké ,,kolečko“. Nevím, jaké kolečko měl na mysli, po jeho pokusu o vysvětlení jsem nebyla o nic moudřejší. Řekl ale, že je vše jinak v pořádku. S těmito slovy odešel. Celá nadšená jsem si šla pustit vodu do kuchyně, že si udělám čaj, když už jsem doma, ale voda netekla. Aha, někde bude zádrhel. Voda ale byla puštěná, nezarážela jsem ji, takže by téct měla. Co teď?
Neohlášená vodní show
Zavolala jsem tedy kamarádovi, který ví, že v těchto věcech mám zmatek. Když jsem mu vysvětlila, co mám za problém, řekl, že by volal instalatéra, ať se přijde podívat, protože si není jistý, kde je chyba. A přijít nemohl. Našla jsem si kontakt na instalatéra a zavolala mu. Cítila jsem se trochu jako pitomec, že nevím, proč mi něco nefunguje v bytě, ale nikdy jsem to neřešila, takže jsem si říkala, že teď to zažiju a budu si pro příště pamatovat, člověk se učí zkušenostmi. Instalatér přijel a podíval se kohoutek, kde voda netekla. Bylo mu to divné, takže se šel podívat ke stoupačkám. Sdělil, že není povolené jedno kolečko, aby voda tekla, že je strašně na těsno utažené. Říkala jsem si, proč by to předchozí pracovník utahoval, když asi věděl, že to má být povolené? Požádala jsem ho tedy, zda by to kolečko povolil, protože já na to sílu asi mít nebudu. Zkusil to, ovšem nepochodil. A to působil dojmem silného muže. Vzal si tedy nářadí, že to povolí s tím. Ovšem stalo se něco jiného. Sice to povolilo, ale jinak, než mělo. Zaslechla jsem rupnutí, a ze stoupaček vytryskla voda. Doslova gejzír! Gejzír, který nešel zastavit. Rychle jsme přivřeli dvířka od stoupaček, ale bojujte proti proudu vody. Ke všemu té horké.
Než jsem se, celá v šoku, vzpamatovala, instalatér mě zaúkoloval, co mám dělat a šel uzavřít závěr hlavní vody, aby to přestalo téct. Hned jsem zklidnila, že to zavře, opraví se to a zase bude vše v pořádku. Ovšem k uzávěru vody neměl přístup, ten měl domovník, který byl mimo město. Naštěstí po mém telefonátu přijel a hned zavřel závěr. Mezitím jsem měla garsonku už vytopenou, zaplať pánbůh, že jsem neměla koberce, ale lino a většinu věci ve výšce. Ale i tak jsem si připadala jak v Atlantidě. Popadla jsem vodní vysavač a začala uklízet spoušť. Škody v ostatních bytech naštěstí nebyly, bydlela jsem v prvním patře, pod ním byly ,,jen“ sklepy. Ovšem chodba si prošla ,,vodní lázní“.
Voda v bytě
Garsonku jsem rychle vyluxovala od vody, ale dalo to zabrat, než se mi vše povedlo dát do původního stavu. Zatímco jsem ,,vodní návštěvu“ likvidovala, domovník otevřel dveře, protože přes páru z vody moc neviděl. Na chodbě už jsem radši povolala do akce všechny možné textilie, kterými bych setřela vodu ze schodů, aby nikdo neuklouzl. Sklepy byly zkontrolovány, naštěstí voda udělala několik fleků na stěnách, ale nikomu sklep nevytopila. Dalo se mluvit o velkém štěstí. Když bylo vše vyklizeno a stoupačky opraveny, dala jsem se kontroly garsonky, kde bylo co poškozeno vodou. Rohy skříní jsem neřešila, hlavně, jestli někde neleží něco, co by v kontaktu s elektřinou spustilo pro změnu světelnou show. Už jsem viděla katastrofické scénáře, i když třeba neopodstatněné.
Klídek, je to jen voda
Ten den jsem měla opravdu napilno. Naštěstí se většinu věcí podařilo dát dohromady a mohla jsem fungovat dál. Ovšem dávala jsem si pozor na sebemenší podezřelý zvuk. A začala jsem pocit, že jsem opravdu paranoidní. V týdnu jsem fungovala, ovšem před víkendem jsem se rozhodla si vyprat a naložila jsem oblečení do pračky.
Prací kapsle, dezinfekce, parfém, rouru do umyvadla, aby mohla špinavá voda odtékat, pustila jsem vodu, zapnula program a šla si číst. Vše bylo v naprosté pohodě, než se pračka blížila ke svému konci, kdy začala divně rachtat, aspoň mně to přišlo jako divný zvuk. Okamžitě jsem vyskočila na nohy, nebrala jsem ohled na to, že prudké vstání opravdu není dobrý nápad, což mi hlava zamotáním dala jasně najevo a letěla jsem zkontrolovat pračku. Srdce tlouklo jako o závod, já panikařila, že se něco děje. Samozřejmě se nic nedělo, ale u pračky jsem zůstala stát až do konce, abych měla jistotu.
A nakonec úspěšně vypráno. U každého dalšího praní jsem ale u pračky radši stála.
Po nějaké době, když jsem se z garsonky stěhovala do nového bytu, jsem opět prala a šla si do pokoje vyřizovat nějaké záležitosti na počítači. Pračka prala v klidu, ale v půlce programu ovšem znovu vydávala podezřelý zvuk, na který jsem opět reagovala vyskočením a hrůzou, že někde něco ruplo a vytéká voda. Samozřejmě, že nikde nevytékala. Jen jsem zřejmě, blbec, dala do pračky více prádla, než jsem měla, i když mi to tak nepřišlo.
No dobrá, takže se zklidníme a budeme normálně fungovat dál. To jsem si ale jen mohla myslet. Kolegyně v práci si donesly stroj na espresso a další vymoženosti, takže si příležitostně pochutnávaly. Jednou jsem k nim zašla na návštěvu, když zrovna dělaly nějakou speciální kávu. Jedna kolegyně kávovar nastavovala, ostatní dělaly práci na počítači. Když si dotyčná sedla ke svému počítači, kávovar začal zničehonic chrčet a tekla z něj voda. Zatímco kolegyně dále klidně pokračovaly v počítačové tvorbě, já s hrůzou sledovala vodu, připravená vyskočit a přístroj zastavit. Jedna pracovnice viděla můj pohled a s úsměvem řekla: ,,Neboj, jen se před tou kávou pročisťuje, to správně vytéká ta voda.“ Musela jsem asi vypadat opravdu vyděšeně.
No, snažím se nepůsobit jako paranoik, který je ve střehu pokaždé, když někde zaslechne chrčící, nebo tekoucí vodu, ale ne vždy se mi to povede. Tak snad jednoho dne budu klidná úplně.
Zažili jste někdy nějaký nepříjemný zážitek, po kterém jste měli tendenci stále kontrolovat, jestli někde ve vašem okolí (byt, kancelář..) něco nehrozí?
Zdroje:
Zkušenost známé převyprávěna s jejím souhlasem
