Článek
Pravidlo č. 1 – Vybalit z krabice opravdu všechno
Jo, naprosto chápu každého, kdo se nad tímhle prvním nadpisem buď pousmál, pozvedl obočí, nebo si začal ťukat na čelo. Věřte nebo ne, jsou lidi (a přiznávám, občas patřím mezi ně), co slavnostně s nadšením popadnou nůžky, rozstřihnou lepící pásku, aby se dostali do té kartonové krabice a s láskou začnou vyndávat jednotlivé komponenty, ovšem nevytáhnou vše. Ono už takhle, zvlášť, kdy má nábytek hodně šuplíků, tak máte pocit, že jste toho vyndali už tolik, že by to popřelo veškeré zákony fyziky, když by se do toho stísněného krabicového prostoru dostalo ještě něco navíc. A jestli jo, tak začnete děkovat tomu nahoře, že dřevo a veškeré součástky nemohou trpět klaustrofobií.
Takže polystyren letí stranou, jedna deska, druhá deska, jedno prkno, druhé prkno. Pak následuje cosi, co vypadá jako šrouby (nebo vruty?). Asi půl roku dozadu bych se tady zasekla a řekla si, že v tom přece není rozdíl. Obojí se musí dostat do nábytku, aby to spojilo dvě části, ne? Tak dál, máme tady i něco, co vypadá jako šroubovák, takže můžu zapomenout na to vteřinové lepidlo, připravené na způsob čehosi, co pro mě měla být laická KPZ. Pohledem sjedu vybavení a říkám si: ,,Vzhůru do stavění, na to jsem se těšila.“ Ehm, počkat, chybí mi tu jedna zásadní věc. Přece by ji k tomu dali, ne? Chvíli s krabicí zápasím, jestli se to někde nezaseklo, takže krabice nejspíš prožívá vzduchotřesení, kombinované s mlácením ,,do zad“, abych z ní nakonec ještě vydolovala to, bez čeho se fakt neobejdu – totiž návod na sestavení.
I když, ono poté, co ten návod otevřu, tak mám pocit, že i s ním to bude beznadějné. Jednotlivé komponenty jsou sice pojmenované a očíslované, aby člověk věděl, co je co, ovšem když vidím ty nákresy, tak jsem zralá na to, vzít si jednotlivé šroubky a zkoumat je pod lupou, abych viděla ten rozdíl, který je zakreslený v tom návodu. No, myslím, že někdo mě natáčet, měl by video století. Takže to máme asi 8 různých druhů šroubků, jedny o velikost půl centimetru, další centimetrové, následované stejně dlouhými šrouby, co vypadají, že strávily nějaký čas v kosmetickém salonu. Design toho něčeho, čím jsou lemované po svém obvodu, je ale zásadní pro rozlišení od ostatních. Aha, tak to bude šroub number 3.
Bezradnost nad šrouby
Následují asi 3 druhy imbusů. Konečně něco, u čeho se i já chytám. Taková ta super věcička, co se vloží ,,do hlavičky“ šroubu/vrutu, a začnete s ní otáčet, aby se zavrtala do díry, kde při troše štěstí zůstane až do případné demolice nábytku, který ještě ani nespatřil světlo pokoje. Tak minimálně s tím si můžu tykat.
Pravidlo č. 2 – Číst návod, v případě pochybností porada s AI
Jestli jste si až dosud neťukali na čelo a teď jste začali, naprosto to chápu. Je přece naprosto jasné, že člověk musí číst návod, aby věděl, jak danou věc sestavit. Ovšem, když je pro někoho problém správná interpretace ilustrace, jak do sebe zapadne šroub a deska, která se má spojit s prkénkem, tak už je někde něco špatně. V mém případě nepomůže ani lupa, natož natáčení návodem do všech světových stran v naději, že se mi v té hlavě rozsvítí víc než v celém pokoji a možná se pohnu o šroubek dál.
Když si opravdu už nejsem jistá, co se má sakra s čím spojit, zkusím stavitelskou záchranku v podobě ChatGPT, jestli by mi to jako naprostému pitomci nevysvětlil. Vyfotím stránku v návodu a podám příslušnou otázku – tedy jaký šroub do toho dát. První odpovědí mi je to, že zřejmě držím návod na noční stolek nespecifikované značky a potřebuji šroub a šroubovák. No, jsem sice blb, ale tohle mi došlo taky. Já ale nepoznám, který šroub to je, protože z nákresů mi přijde, že bych se měla rozhodovat minimálně mezi dvěma adepty. Nakonec si tedy řeknu, že prostě jeden z těch šroubů tam zapadne. Jo, to byla bystrá úvaha, která mě asi za 10 minut uvedla do hysterického smíchu, když v dalším nákresu jiného spojování jsem po vysílení, kdy jsem vší silou všechny potřebné šrouby zašroubovala na daná místa v desce, zjistila, že přesně ty šrouby, které jsem použila, mám dát ve skutečnosti někam jinam. Jo, tak přesně tohle jsem potřebovala vědět. Jen asi o 10 minut dříve.
Pravidlo č. 3 – Zjistit, zda máte všechno správně natočené
Kdo by tomuto pravidlu nerozuměl, je to jednoduché – pořádně se podívejte na obrázek a ujistěte se, že desku, kterou máte přišroubovat na zadní část nočního stolku, opravdu přikládáte na zadní část, a ne na tu přední. Pro jistotu klidně hypnotizujte nákres schématu sestavení třeba 5 minut, jestli vám to pomůže. Mě, se smíchem přiznávám, nezachránila ani čtvrt hodina. Desku jsem opravdu připevnila na předek v domnění, že přední část dám z druhé strany, než mi došlo, že by šuplíky nebylo kam dát. Jo, přesně tak, ty šuplíky, co ještě ani nebyly na světě. A s mým stavebním talentem budou ještě nějakou dobu odpočívat v molekulárním rozhraní na zemi, než se mi podaří domluvit jiným atomům, aby už s tou demonstrací skončily.
Odpovědí atomů je teorie velkého třesku, když celá odevzdaná svému osudu odšroubovávám desku z přední části, abych ji připevnila na správnou stranu. Hm, no jo, ale kam přesně? Tady nevidím nikde žádné dírky pro šroubky. ,,Houstone, máme problém,“ chce se mi zavolat v duchu zavolat. Nebo možná by bylo výstižnější se informovat, ,,kde udělali soudruzi z NDR chybu?“ Když už si lámu hlavu, jak to všechno sakra připevním, vzpomenu si na to, jak jsem kdysi sestavovala botník a díry do desek, kam jsem potřebovala vložit šrouby, jsem si jednoduše vytvořila. No, vytvořila…. Ono tam asi milimetrová dírka byla na každém rohu, ale byla fakt miniaturní a potřebovala jsem větší. Takže nějaký ostřejší předmět a kladivo a jde se na to. Dneska si říkám, že na mě musel být pohled. No jo, už tenkrát mi ten nahoře dával znamení, ž tohle nebude moje parketa a věděl, co dělá. A já ho po x letech opět ignorovala. Tak doufám, že se dobře bavil.
Montáž nábytku
Pravidlo č. 4 – Zkontrolujte, že jste použili všechno, co jste měli
Pokud vám přebývá jeden šroubek nebo jeden kus od něčeho jiného (vyjma všech těch desek, prkének a dalších věcí, které jsou rozměrově delší jak 5 cm), tak si můžete stejně jako já gratulovat, že pravděpodobně jste stolek složili. Dokonce ho máte asi v takovém stavu, že zřejmě půjde i použít. Za mě osobně už tohle většinou bývá výhra. Tedy do té doby, než se rozhodnu do stolku vložit šuplíky a zjistím, že nějak nezajíždějí (to je tak, když jsou ta jezdící udělátka po stranách na trochu jiném místě, než by měla být). Takže ještě jednou odmontovat, přemontovat, pokusit se naladit na řeč kmene výrobce návodů a doufat, že se v té džungli trochu vyznám. V téhle fázi mám občas zkrat a chuť vrhnout se studium lingvistiky s pocitem, že jedině po vystudování tohohle oboru snad budu už rozumět všemu.
No, takže shrnutí – věc, která by jiným, zkušenějším trvala max. 15 minut (zřejmě i bez návodu), pro mě znamenala očistec, trvající asi 60 minut. Ovšem bylo to důležitých 60 minut, kdy jsem pochopila, že s návodem, nebo bez něj, do limitu se nejspíš nikdy nevejdu 😊. A jelikož nemám výtvarné cítění a nejsem studovaný lingvista, zřejmě pro mě zatím bude čtení návodů něco jako Šifra mistra Leonarda. Jen s tím rozdílem, že místo po svatém grálu budu já osobně pátrat po správném postupu, jak sestavit dohromady noční stolek, ačkoliv mám pocit, že výkonově jsem snad musela stavět mini Eiffelovku.
Zdroje:
Osobní zkušenost autorky
