Článek
Eurovize – jedněmi zbožňovaná soutěž plná originálních sexy umělců nejen z Evropy, o nichž bych za normálních okolností lidé nikdy neslyšeli, pro jiné velkolepá přehlídka bizardních a mnohdy i špatných hudebních čísel, křiklavě stylizovaných interpretů s ne až tak skrytou politickou agitací. Ať už máte na Eurovizi jakýkoliv názor, její věhlas, gigantické měřítko a technická úroveň (o níž se může pěveckým soutěžím a koncertům v naší zemi jen zdát) se jí upřít nedá.
Česko nikdy nevyhrálo. Po propadáku Gypsy.cz se ČT rozhodla soutěž na 5 let opustit
Zatímco pro mladší ročníky se každoročně jedná o daleko vyhledávanější událost nežli takové mistrovství světa v hokeji či olympiáda, u nás v Česku nebyla tato bezmála sedmdesát let trvající soutěž nikdy kdovíjak populární. A asi ani nikdy nebude. Od roku 2007, kdy jsme se soutěže poprvé účastnili, se v ní vystřídali domácí hudebníci jako Tereza Kerndlová, Gabriela Gunčíková, Ben Cristovao nebo Lake Malawi. Nikdo z nich však porotu ani diváky, včetně domácích, kdovíjak nezaujal.
Z toho důvodu jsme si připsali také několik propadáků. Ten největší nenastal s Malou dámou od Kabátů, kteří byli do soutěže vysláni jako první, nýbrž až v roce 2009 s romskou skupinou Gypsy.cz s anglicko-rumunskou písní Aven Romale, s níž Radek Banga a spol. odcházeli potupně se ziskem nula bodů (Kabáti dostali aspoň jeden). Z důvodu nezájmu napříč českými diváky se následující rok rozhodla Česká televize neobnovovat vysílací práva až do roku 2015, čímž se pozastavilo také vysílání českých zástupců. To o zájmu Čechů k Eurovizi ledasco hovoří. Následující roky však už byly o mnoho lepší.
Nejblíže jsme byli k vítězství s Mikolasem Josefem v roce 2018 s písní Lie to Me, jenž se ve finále umístil na velmi oslnivém 6. místě. O mnoho hůře si nevedla ani kapela Lake Malawi s písní Friend of a Friend o rok později na 11. místě. Naposledy se do finálového kola probojovala minulý rok holčičí skupina Vesna s česko-anglicko-ukrajinsko-bulharskou písní My Sister’s Crown, k jejíž úspěchu nepochybně značně dopomohla slovansko-ukrajinská tématika v souvislosti s válkou na Ukrajině. 10. místo tedy bylo pro Česko také velkým úspěchem.
Náš zatím nejúspěšnější vyslanec Eurovize Mikolas Josef
Česko-ruská Aiko neoslnila ani diváky, ani porotu a v soutěži propadla
V případě letoška to už se čtyřiadvacetiletou česko-ruskou zpěvačkou Aiko neklaplo. Ta se s písní Pedestal nedokázala v prvním semifinálovém kole probojovat ani do síta 10 zemí ze 16, které postupují do finále. Její píseň osobně nepovažuji za nikterak slabou, přesto v porovnání s konkurencí působila příliš jednoduše, nezaujala dostatek posluchačů ani refrénem a celá show byla na, v Česku sice nadprůměrné, ale za hranicemi pouze průměrné úrovni. A to dnes v Eurovizi jednoduše nestačí.
Díky technologickým vymoženostem 21. století, propracovanějšímu systému dálkově ovládaných kamer a precizního videoklipového střihu v reálném čase, jímž štáb Eurovize se 2,5 milionovým rozpočtem v eurech oplývá, je celková choreografie samotného výstupu leckdy podstatnější nežli píseň samotná. Holky z Vesny minule zaujali alespoň svými slovanskými copy. Aiko se ale držela až příliš při zemi, což jejímu vystoupení zlomilo vaz.
Interpreti zde totiž mají ve zkratce dva způsoby, jak postoupit: buď bizardním výstupem, kostýmy a decentní dávkou (sexuální) kontroverze s průměrnou písní, nebo naopak kvalitní písní s ale umírněným výstupem na světové úrovni. V případě, že by chtěl některý umělec brát Eurovizi vážně, nemá příliš šancí ve finále skončit na lepším místě než ve druhé desítce. Česko se tedy bude muset poučit a příští rok vyslat nějakou pořádnou pecku, nebo velmi kvalitně otextovanou emocionálně orientovanou píseň (jako nyní Francie), s níž chytí především diváky pevně za srdce.
Anketa
Vítězem se stal nebinární zpěvák Nemo ze Švýcarska
Letošním vítězem se dle očekávání sázkových kanceláří, odborníků a fanoušků na netu stal čtyřiadvacetiletý nebinární zpěvák Nemo Mettler s písní The Code. A to je právě ten (v porovnání s jinými) umírněný styl s jednoduchou, ale chytlavou písní kombinující vícero moderních žánrů jako drum’n’bass, electro dance nebo operu. Od poroty ze všech 37 zemí si proto vysloužil extrémní náskok díky štědrým darům v podobě mnoha 12 bodových výher. Pouze pár zemí rozdalo svých 12 bodů jiným zemím – v případě Česka to byla, Ukrajina a s 10 body pak Izrael, jíž se ostatní země jakoby zdráhaly vysoký počet bodů uštědřit.
Izraelská zpěvačka Eden Golan
Izraelská zpěvačka si vysloužila nebezpečnou úroveň nenávisti od propalestinských aktivistů
Ano, právě účast izraelské zpěvačky Eden Golan, která nakonec skončila pátá, budila po celou dobu velké, až nebezpečné vášně. Zatímco ve švédské Malmö Areně byla situace poměrně klidná, ačkoliv se během finále několikrát ozývalo bučení z davu při jejím čísle, venku před halou panovala doslova výbušná atmosféra.
Asi není nutné rozebírat proč, nicméně 6000-8000 propalestinských demonstrantů včetně výtržnice Grety (kterou zaslouženě zatkla policie) musely hlídat stovky švédských, dánských a norských policistů, odstřelovači (!), vodní děla, detektory kovů a helikoptéry, načež samotnou Golan pak v hotelu ještě agenti Mosadu. Hudební soutěž tento rok tak spíš připomínala Olympijské hry v Mnichově 1972, kdy si izraelští sportovci zažili neospravedlnitelný masakr spáchaný palestinskými teroristy.
Jako zázrakem (nebo precizní práci pořadatelů a ochranky?) nedošlo k žádným výrazným konfliktům uvnitř ani venku. Přesto se jich pár odehrálo. O jednu z nich se postaral nizozemský zástupce Joost Klein, jenž byl v pátek ze soutěže vyhoštěn za údajně napadení či nevhodné chování směrem ke kameramance. Zdali oprávněně se dozvíme později. Nicméně nizozemská veřejnoprávní televize byla z rozhodnutí natolik rozhořčena, že se odmítla objevit při finálovém rozdělování bodů poroty, jíž suploval zástupce samotné soutěže, jenž si také vyslechl bučení z publika. Sám Nemo, který od Nizozemska obdržel 12 bodů, se pak demonstrativně zdržel potlesku a radosti ze zisku.
Diskvalifikovaný nizozemský zpěvák Joost Klein
Apolitická Eurovize? Až na to, že vůbec
Přestože je odjakživa Eurovize zásadně apolitickou soutěží, v níž jsou např. zakázány vlajky a symboly nesoutěžících zemí s výjimkou LGBT+ tématiky, politika a politické názory si do vysílání nebo do zákulisí vždy cestičku najdou. Během páteční konference se tak dvojice soutěžících, řecká zpěvačka Marina Satti a zmiňovaný Klein, při proslovu Golan uculovali, zakrývali si obličeje a chovali se jako malé děti, protože se chtěli nenápadně vymezit se vůči vojenským akcím Izraele v pásmu Gazy. Co je (ne)překvapivé, je, že se ani jeden z nich neohradil vůči útoku ze 7. října 2023, na nějž Golan odkazovala v původní verzi písně October Rain, jež musela být přepracována do neutrální podoby coby Hurricane.
Izrael, která se nakonec umístila na pátém místě, z počátku od porotců mnoho bodů nedostávala a dlouhou dobu se držela na chvostu celkového žebříčku letošních 25 finalistů. Byli to až dle očekáváním diváci a fanoušci z celého světa, kteří Izraeli zaslali takové množství hlasů a esemesek, že ji to rázem vystřelilo do top 5 s 375 body. Stále ovšem podstatně zaostala za Francií (445), Ukrajinou (453), Chorvatskem (547) a vítězným Švýcarskem (591). Uvidíme za rok, co speciálního si pro přibližně 160 milionů diváků z celého světa Eurovize opět přichystá.
