Článek
Jak vznikla nápojová brčka?
Nápojová brčka vznikla někdy na počátku minulého století. Verzí jejich vzniku najdete na internetu několik. Ta nejzajímavější se týká využívání ve zdravotnických zařízení při krmení pacientů připoutaných k lůžku, pro něž bylo používání příborů nemyslitelné nebo nebezpečné. Brčko, tehdy už z plastu, tak pomohlo tento problém snadno vyřešit.
Brčko si později našlo cestu také do společnosti, kde se stalo neodmyslitelným doplňkem tropických koktejlů, chlazených nápojů, kávy nebo čaje. Tedy nic zásadního, bez čeho by se lidstvo neobešlo, avšak s příchodem kloubového brčka se pití nápojů stalo stylovější a leckdy i pohodlnější. Zvláště pak pro dámy z lepší společnosti a s namalovanými rty.
plastová brčka v nemocnicích
Plast je častokrát zcela nenahraditelný
Co se týče materiálu, z nějž se vyrábí – plastu, jenž je zcela jednoznačně nejdůležitějším vynálezem 20. stol. – lepší náhrada za něj zkrátka neexistuje. Nabízí totiž kombinaci všestranného materiálu s nízkými náklady na výrobu. Za předpokladu, že jej budeme poctivě recyklovat je plast dokonce ekologický. Proč jej tedy měnit za jiný materiál, když je tak skvělý?
Mořské želvy! Je to tak, velkým podílem na rozhodnutí přejít z plastových brček na papírová byly mořské želvy, z nichž se jedna před lety nedobrovolně stala celebritou sociálních sítích na videu, v němž je jasně vidět, že se jedno takové brčko dostalo do jejího dýchacího otvoru a nepochybně bolestivým způsobem ji znepříjemňovalo život. Rázem se spustila vlna solidarity vůči želvám a všem mořským živočichům, která z plastových brček učinila nepřítele planety číslo 1.
želva s uvízlým brčkem
Plast jako úhlavní nepřítel planety. Dokud ho nevystřídá papír
Návrh zemí světa zněl jasně: nahradit plastová brčka jiným, ekologičtějším, pro želvy bezpečnějším materiálem. A to rychle! Tak rychle, že už dnes budeme řešit, co bude za 50 let místo toho, abychom řešili, co můžeme všichni udělat dnes. Země z celého světa, jako USA, Velká Británie, pár zemí Afriky, a nakonec celá EU postupně od roku 2017 do 2021 začala od plastových brček opouštět, často pod ušlechtilým zeleným programem za cílem snížit množství plastů v oceánech, z nichž papírová brčka tvoří asi 0,025 %. To je kapka v moři.
Přestože iniciativa se sebou stáhla i další výrobky jako jednorázové nádobí, ušní tyčinky, tyčinky k balónkům apod., z plastových brček se stal symbol toho, že problém aktivně řešíme, aniž bychom se odhlédli a zaměřili se na zbývajících 99,975 % plastového odpadu v oceánech. Jak pokrytecké! Čím ovšem plast nahradit?
Dlouhodobým protikladem plastů je papír. Volba tak logicky padla na něj. Zatímco již dávno víme o tom, že výroba papírových náhražek za plastové výrobky je ještě více neekologická, protože se nevyrábí z recyklovaného papíru, znovu recyklovat se prakticky nedají a papír nevydrží tolik co plast, přesto nám z nějakého důvodu jako náhradník vyhovuje.
papírové brčko v koktejlu
Náš svět se proto od té doby začal nebezpečně plnit papírem. Stačí se podívat do odpadkového koše po společenských akcí jako jsou festivaly, jarmarky nebo v okolí fastfoodů a kebabů. Zatímco papírová brčka z McDonaldu, KFC a dalších podniků lze separátně recyklovat (což se jen prodražilo), ty ostatní končí v lepším případě ve spalovně, v horším případě zase na skládkách a v oceánech. Oproti „věčnému“ plastu se sice rozloží či spíše rozpustí rychleji, ani zdaleka však zázračně nezmizí jeho toxické látky z povrchu zemského.
Papírová brčka jsou ve skutečnosti daleko škodlivější
Podle nedávných zjištění totiž papírová brčka v sobě obsahují látky nebezpečné pro lidský organismus mající za cíl oddálit jejich rozpouštění v nápojích. Tento chemický koktejl se následně během konzumace uvolní do našeho koktejlu, který posléze bude dlouho kolovat naším organismem jako nezvaný host.
Laboratoře zkoumající škodlivost výrobků na lidský organismus jasně hovoří, že jsou chemikálie obsažené v papírových brčkách ve větším množství nebezpečné. Ve valné většině ze zkoumaných 39 výrobců se našla přítomnost perfluoroalkylové látky (PFAS), jež se běžně nachází také v jiných výrobcích jako outdoorové oblečení, kosmetika, teflonové pánve a další.
Složení papírového brčka se tímto legračně přibližuje složením toho plastového. Byť je PFAS sám o sobě odolný proti vysokým teplotám a vodě, tudíž by se běžně do organismu dostat neměl, neplatí to v případě rozmočeného papír plavoucího na dně sklenice, s nímž si do těla tuto látku dobrovolně vpravíme.
Za negativní účinky PFAS je pak přičítána snížená reakce na vakcíny, nižší porodní hmotnosti, onemocnění štítné žlázy, zvýšených hladin cholesterolu, poškození jater, rakoviny ledvin a rakoviny varlat. Pakliže papírová brčka používáte při pití často, raději si to nyní rozmyslete.
těstovinová brčka
Jak z toho ven? Nebuďme pohodlní!
Když selhal papír, proč nezkusit jiný materiál? Bohužel ani tudy cesta dlouhodobě nepovede. Kov, sklo, bambus či jiné dřevo, silikonnebo třeba těstoviny jsou sice materiály vhodné pro opakované použití (snad s výjimkou těstovin nevhodných do horkých nápojů), avšak jsou mnohonásobně náročné na zpracování a výrobu, čímž opět nejsou ekologické, rozporují celé myšlence problematiky a tak dále a tak dále.
My všichni bychom si měli položit prostou otázku: „Potřebujeme vůbec brčka?“ Pakliže neležíme nehybně na lůžku, nechybí nám končetiny a nehrozí nám při konzumaci zadušení, nápojová brčka z jakéhokoliv materiálu nepotřebujeme. Tam, kde je chceme, viz fastfoody a bary, je můžeme nahradit udržitelnějším materiálem na vícero použití, kdy nám brčko vždy po konzumaci číšník zase odnese stejně jako nám odnáší nádobí.
Místo nápravy jednání nás spotřebitelů a těch zodpovědných za recyklaci, tedy koncovku na cestě životnosti těchto jednorázových výrobků, jsme řešili jejich počátek. A ani ten jsme nedořešily. Pro příště bychom proto už neměli zbrkle a pokrytecky řešit hlouposti na základě virálních videí, vytloukat klíny klínem, ale vyřešit ekologicky závažné problémy jednou pro vždy a začít se věnovat těm mnohem závažnějším jako třeba: proč ty plasty vůbec končí v oceánech, když je přece máme recyklovat?
