Nevíte, na co koukat? Tohle jsou nejlepší přehlížené filmy roku 2025

Mrazivý horor, hudební životopis, originální animák, česká komedie nebo slovenské psychologické drama s ambicemi na Oscara. Rok 2025 přinesl v kinech i na streamovacích platformách mnoho kvalitních snímků. Zatímco pozornost strhly velké hity, řada skvělých menších filmů neprávem zůstala v jejich stínu. Pojďme si představit ty nejlepší z nich, které měli v Česku premiéru během minulého roku.

„Důležitá není cesta, ale cíl,“ zaznívá v ceněném dramatu nadějného mladého režiséra o životě fiktivního maďarského architekta Lászla Tótha, jenž po hrůzách holocaustu emigruje do USA za vidinou nového začátku. Veškerý věhlas ovšem zůstal v Evropě, a tak se musí znovu vypracovat na vrchol, aby všechny přesvědčil o velikosti svého talentu monstrózním výtvorem.

Děj pokrývá tři desetiletí jeho života a vykresluje ambiciózní, zato bolestnou cestu za naplněním umělecké vize v cizí zemi. Přestože tohle tříapůlhodinové rozvleklé dílo nelze zcela označit za přehlížené (získalo 3 Oscary z 10 nominací), v Česku byla návštěvnost poměrně slabá. Pro svou epickou šíři, technické zpracování na 70mm kameru a strhující výkon Adriena Brodyho proto stojí za to, tento mimořádný počin připomenout.

Hororoví fanoušci by měli zbystřit. Zach Cregger je totiž podle mnohých z nich novým králem žánru. Už se svým minimalistickým, zato atmosférickým celovečerním debutem Barbar zaznamenal mezi diváky nečekaný úspěch. Na ten navázal druhým počinem s českým názvem Hodina zmizení.

V něm se řeší záhada středoškoláků, kteří zmizeli v totožný čas 2:17 v zapadlém americkém městečku sužovaném tajuplnými událostmi spojenými s okultismem. Příběh vyniká netradiční narativní strukturou, kdy se zdánlivě nesouvisející linky plné dějových zvratů postupně skládají do děsivého a komplexního obrazu nadpřirozeného zla. Díky hvězdnému obsazení se tento ambiciózní kousek snadno zalíbí i svátečnějším divákům.

Dalším hororem v seznamu je žánrová klasika o upírovi z Nosferatu, tentokrát pod taktovnou mladého režiséra, který má na kontě oceňované snímky jako Maják či Seveřan. Eggersův Nosferatu, jenž se z velké části natáčel na Barrandově, se nepokouší pouze kopírovat známou knižní předlohu, aby diváka šokoval, přesto zvládá být smysluplnou aktualizací látky z 19. století pro nové publikum.

Ocitáme se ve fiktivním německém přístavu Wisborg roku 1838, kde mladý a ambiciózní realiťák Thomas opouští svou milující choť Ellen, aby se vydal na osudovou cestu do Transylvánie s cílem uzavřít obchod s hrabětem Orlokem. Netuší však, že hrabě je prastarým upírem. Na rozdíl od předchozích adaptací zde dostává mnohem více prostoru Ellen. Snímek vypráví o jejím vnitřním boji s děsivou přitažlivostí, kterou k Orlokovi cítí, i o její posedlosti a šílenství.

Se zfilmovanými životopisy slavných hudebníků a kapel se od příchodu hitu Bohemian Rhapsody (2018) roztrhl pytel. I přes jejich možná nevyžádanou záplavu zvládá být téměř každý z nich vlastním způsobem jedinečný a poutavý nejen pro jejich hudební fanoušky. James Mangold po Walk the Line o životě Johnnyho Cashe tentokrát na plátně zhmotňuje další ikonu country žánru – Boba Dylana.

Tohle biografické drama se nesnaží vykreslit celou Dylanovu dráhu, nýbrž se soustřeďuje na zlomové okamžiky z jeho nespoutaného života v období 60. let. Vrcholem je legendární vystoupení na Newport Folk Festivalu, kde Dylan vyměnil akustickou kytaru za elektrickou. Timothée Chalamet, který v zájmu role prošel fyzickou i psychologickou transformací, ve filmu skutečně zpívá a hraje na kytaru, díky čemuž je od svého předobrazu takřka k nerozeznání.

Slovenské psychologické drama Otec vzbudilo na festivalech velký ohlas a bylo vysláno do klání o Oscara. Režisérka Tereza Nvotová se ve svém třetím počinu věnovala tzv. syndromu zapomenutého dítěte, kdy otec při nešťastné náhodě zapomene své dítě v zamčeném autě na přímém slunci. Díky polodokumentárnímu stylu a dlouhým, nepřerušovaným střihům je divák plně vtažen do děje a ponořen do hlubin mysli postav.

Díky polodokumentárnímu stylu a dlouhým záběrům je divák plně vtažen do děje. Snímek se tolik nevěnuje samotné tragédii jako děsivým následkům. Sledujeme psychický rozpad muže, který býval milujícím rodičem a z něhož se nyní stává troska. Vlivem mediálního tlaku se z nešťastného člověka v očích veřejnosti i vlastní rodiny stává nenáviděné monstrum.

Ze Slovenska se přesuneme na domácí kluziště. Celovečerní komediální drama Neporazitelní, které rozesměje i dojme zároveň, pojednává o mistrovství světa v parahokeji z Ostravy z roku 2019, kdy se odehrál zázrak na ledě srovnatelný s legendárním Naganem. Každý hrdina tehdy překonal sám sebe a nalezl v sobě něco víc – ať už bez nohou nebo s nimi.

Sledujeme v něm tři zcela odlišné hrdiny, kteří se s patřičnou dávkou nadhledu vyrovnávají s nepřízněmi osudu. Podivínský trenér Robert, majitel úspěšné reklamky Petr a nadějný sportovec Radim spojí síly, aby chopili životní příležitost za pačesy a společně, dovedli podceňovaný tým parahokejistů ke zlatu a během toho napravili vlastní životy. Příběh šlape po dramatické i komediální stránce, nechybí mu patřičný sportovní duch ani katarzní finále o vítězství outsiderů nad favority.

V Česku ještě zůstaneme. Hudební drama Sbormistr, které našimi kiny poněkud neprávem prošumělo, je inspirováno skutečnou kauzou z přelomu tisíciletí, kdy Českem otřásla kauza sexuálního zneužívání sbormistra Bohumila Kulínského ml. z prestižního sboru Bambini di Praga. Režisér Provazník tímto otevírá téma zneužívání moci.

Sledujeme příběh třináctileté Karolíny. Ta zpívá v přípravce prestižního sboru, kdejiž působí její starší sestra. Když se naskytne příležitost vstoupit do dospělého sboru jako náhradnice a vyrazit na soustředění, Karolína neváhá. Postupně se dostává do blízkosti charismatického sbormistra Víta Máchy, jehož skutečná démonická povaha se odkrývá až časem. Film ukazuje, jak snadno může vzniknout toxický vztah mezi dospívající dívkou a nedotknutelnou autoritou.

Pro milovníky animovaného žánru tu mám jeden oscarový tip. Tato lotyšsko-francouzská koprodukce vyniká netradiční animací a přístupem k tématu, které jde proti proudu nákladným produkcím jako Disney či Pixar. Ve snímku totiž nepadne jediné slovo. Vše je vyprávěno prostřednictvím akce, zvuku a emocí v očích zvířat.

Příběh se odehrává v zaplaveném světě, kde lidé zmizeli a příroda si bere vše zpět. Scéna, v níž se vodu nenávidící kocour učí důvěřovat „přirozenému nepříteli“ psovi, je nesmírně dojemná a hloubavá. Podmanivá vizuální stránka nenechá jediné oko suché.

Filmy řeckého režiséra Yorgose Lanthimose jsou kapitolou samy o sobě. Mísí v sobě černou komedii, thriller a společenský komentář. Jinak na tom není ani jeho novinka Bugonia, která se jistě popere o několik Oscarů po vzoru předloňských Chudáčků.

Děj se točí kolem Teddyho a jeho bratrance Dona, kteří propadli konspiračním teoriím. Teddy je přesvědčen, že světové elity jsou ve skutečnosti mimozemšťané z galaxie Andromeda, kteří plánují zkázu lidstva. Jejich cílem se stane Michelle, ředitelka farmaceutického gigantu. Lanthimos znovu mistrně balancuje mezi šílenstvím a paranoiou, přičemž se nevyhýbá bizarnosti ani vysoké míře brutality.

Na závěr tu mám jeden dojemným portrét Roberta Grainiera, dřevorubce a železničáře, který vede nečekaně hluboký a krásný život v Americe počátku 20. století. Komorní drama, které najdete na Netflixu, získalo uznání pro svou melancholickou meditaci o samotě a mizejícím světě „staré dobré“ Ameriky.

Robert, který při požáru přišel o rodinu, se pokouší znovu začlenit do života v krajině, jež se mění rozvojem železnice. Vlaky jsou na jednu stranu zdrojem obživy, na druhou stranu přinášejí hluk do ticha divočiny a symbolizují konec éry souznění člověka s přírodou. Sny o vlacích jsou podívanou pro trpělivého diváka, který hledá hluboký emocionální zážitek spíše než akční podívanou.

Pevně doufám, že jste si z této desítky našli alespoň jeden snímek, který rádi doženete. Pokud vám ovšem v seznamu chybí nějaké další opomíjené pecky z minulého roku, nestyďte se je zmínit v komentářích.

Zdroje: csfd.cz, moviezone.cz, kinobox.cz