Top Tower – mrakodrap uprostřed panelákového sídliště je pražský úlet desetiletí

Není to tak dávno, co médii prosvištěla zpráva o schválení územního plánu pražskými radním pro výstavbu nového mrakodrapu, který by měl do několika let vyrůst na sídlišti v pražských Nových Butovicích a současně by se měl stát nejvyšší budovou v celé České republice.

Jako obdivovateli výškových staveb, konkrétně mrakodrapů, mi svitla naděje, že se pražský „stověžatý“ skanzen podaří postupně, ale šetrně, aktualizovat pro současnou dobu, v níž Praha jakožto milionové evropské velkoměsto postupně ztrácí svoji důležitost ve střední i východní části unie a dlouhodobě zaostává za zbytkem Evropy včetně svých východních sourozenců.

Má naděje však rychle pohasla s odhalováním bližších detailů. Někdo mohl zvolat „Hurá! Mrakodrapy do Prahy přece nepatří. Nejsme New York!“ Jiný si mohl postesknout se mnou, jelikož příležitostí na stavbu podobně vysokých budov je poskrovnu. Ba dokonce dočká-li se Praha vůbec někdy mrakodrapu převyšujícího výšku alespoň 200 metrů.

Plánovaný mrakodrap Top Tower, za kterým stojí developerská společnost Trigema a na který poputuje dohromady přes 75 milionů korun, vlastně ani není mrakodrapem v pravém, mezinárodně uznávaném smyslu.

Ten tituluje takovouto stavbu až s překročením celkové výšky alespoň 150 metrů a se 40 obyvatelnými patry. Žádná taková stavba v ČR doposud nestojí, a ještě dlouho stát nebude. Přesto, v rámci českého rybníčku, kde si mezinárodní pojmy vykládáme po svém, u tohoto názvu pro snazší pochopení tématu zůstanu.

Celková výška Top Tower má dosahovat pouze 135 metrů, a to jen díky dominantní umělecké plastice ve tvaru vraku lodi. Obyvatelná část budovy bude dosahovat dokonce jen 125 metrů. V porovnání s dosavadním držitelem českého výškového rekordu, brněnskou AZ Tower se 111 metry, budeme stále ještě 15 metrů od překonání mezinárodních definic pojmu mrakodrap. Na 20. léta 21. století je to prostě ostuda.

Za návrhem Top Tower stojí dvojice architektů ze studia Black n' Arch, Tomáš Císař a David Černý. Stavba bude koncipována jako multifunkční objekt se přibližně 250 nájemními byty, kancelářskými a maloobchodními prostory, kulturním a zážitkovým centrem a veřejně přístupnou vyhlídkou na nejvyšším místě vraku, která nabídne panoramatický výhled na jihozápadní město.

Co se týče nájemní bytů, většina z nich má vzniknout v konceptu „coliving“, jenž bude v česku jedinečný. Jedná se o minimalistické bydlení s důrazem na sdílené prostory pro společný život. Jinými slovy půjde převážně o malé byty pro mladé páry a singl lidi, kteří zde nemají v úmyslu zakládat početné rodiny.

Praha chce tímto snažením bojovat vůči nedostatku dostupného nájemného bydlení ve městě pro mladé lidi. Ačkoliv dostupnost je sama o sobě předmětem zase jiných diskuzí.

Ze všeho největší veřejnou kontroverzi budí právě odvážná a silně symbolická červená instalace vraku lodi opírající se o západní stranu fasády mrakodrapu. Jeho design, který je označován za „post-apokalyptický“, má poukazovat na globální výzvy, jako je klimatická změna a rostoucí potřeba adaptace městské zástavby šetrnější pro životní prostředí.

Tato netradiční umělecká forma má sloužit jako jakási kulturní kotva, transformující vnímání projektu z čistě komerční stavby na společensky přínosný objekt. Ostatně, posloužit má jako odpočinkové místo s veřejně dostupnou vyhlídkou v nejvyšším bodě na jihozápadní část Prahy.

Současně má za cíl přeměnit pouhou další výškovou stavbu v nepřehlédnutelný orientační bod městské části a dominantní projekt, který posílí mezinárodní image hlavního města Prahy v podobném duchu jako dnes ikonický Tančící dům na Jiráskově náměstí.

Právě Tančící dům z roku 1996 od architektů Franka Gehry a Vlada Miluniće ve své době vzbudil velkou vášně v diskuzi o začlenění moderní architektury do památkové zóny města, aby se z něj záhy stala jedna z nejnavštěvovanějších a nejobdivovanějších budov v Praze, která současně denně slouží ke komerčními využití.

O něco podobného bych chtěl usilovat také mrakodrap Top Tower. Jeho umístění na sídlišti Nové Butovice v těsné blízkosti stejnojmenné stanice metra mezi klasické paneláky, ovšem není totéž jako hojně navštěvované a kulturně využívané vltavské nábřeží.

Jedním z důvodů, proč má budoucí nejvyšší budova Česka vyrůst zrovna v Butovicích, jsou volnější výškové limity, které se netýkají chráněného centra Prahy, které je zapsané na seznamu UNESCO.

Právě UNESCO je fakticky jedním z hlavních příčin zaostalé výstavby výškových budov v Praze jako například na Pankrácké pláni, kde doposud vyrostly dohromady jen tři „české mrakodrapy“ s výškou 100 metrů, a do budoucna možná nevzniknout už žádné. Ostatně, tomuto tématu se hodlám také brzo pověnovat.

Přestože Nové Butovice nejsou dotčeny neustálými připomínkami členů UNESCO, kteří vyhrožují Praze odebráním statusu, stále zde existují další limity a připomínky místních.

Standardní výška okolní sídlištní zástavby totiž dosahuje pouze 27 metrů, přičemž stávající dominanty na sídlišti Jihozápadní Město, jako jsou Office Park Nové Butovice, Dům Sluneční náměstí nebo Prague Towers, dosahují maximálně 70 metrů. Top Tower má být dvakrát vyšší. To vyvolává přirozenou diskuzi, zdali takováto výšková budovat s kontroverzním a příliš individuálním designem je vhodná do takovéto jednotvárné lokality.

Developer si sice slibuje od projektu řešení pražského bytového deficitu a rozšíření kancelářského zázemí spolu s kulturním využitím, díky kterému má okolí Top Tower ožít a zůstat aktivní po celý den, nikoliv jen v určitou dobu, jako je ta pracovní, či naopak volnočasová.

Ovšem je třeba, ze zkušeností s plány výstavby podobně ambiciózních multifunkčních projektů po celé republice, že mnohdy dojde k realizaci sotva jednoho z nich, který pak dlouhé roky trčí z lokality jako poslední mohykán. Tak, jako je tomu v případě Pankráckého „downtownu“, jehož potenciál byl mnohonásobně větší a rozsáhlejší, než čeho jsme se nakonec dočkali, nebo také Garden Towers na Žižkově.

Projekt Top Tower v Nových Butovicích představuje pro Prahu významný zlomový bod v diskuzi o vertikálním rozvoji.

Jeden z argumentů pro stavbu výškových budov poukazuje na to, že mrakodrapy mohou být environmentálně šetrnější, s až sedmkrát nižší uhlíkovou stopou na domácnost ve srovnání s rodinnými domy na předměstí, jelikož umožňují lepší zhušťování obyvatel na menším prostoru, snižují tlak na rozšiřování města do okolní krajiny a redukují náklady na infrastrukturu a dopravu.

Pokud se ale nepovede celý plán do puntíku a zavčasu dokončit, stane se Top Tower další „autoreferenční“ formou architektury, která odkazuje pouze sama na sebe, nikoliv na své okolí, a jejíž podstata spočívá v dominanci a snaze stát se nepřehlédnutelnou. Na čas pokoří výškový rekord (Ostrava už však plánuje daleko vyšší mrakodrap), avšak nevyřeší problém s dostupnými byty ani kancelářskými prostory v dané lokalitě.

A to, ať už z důvodu omezeného prostoru na pražském panelákovém sídlišti, které by do budoucna muselo takovéto možné moderní čtvrti uhnout, nebo opět kvůli nejrůznějším stavebním limitům, které podobný urbanistický rozvoj neustále brzdí či znemožňují. Lakmusový papírek tak zase rychle shoří.

Zdroje: seznamzpravy.cz, novinky.cz, wikipedia.org, wikipedia.org, cesky.radio.cz, trigema.cz, praha.eu