Článek
„Týrání zvířat,“ „marná snaha,“ „nechte ho raději poklidně zemřít.“ – Takové hlasy zněly z úst vědců i ekologických spolků včetně Greenpeace. Ti všichni záchranu kytovce přezdívaného Timmy nebo Hope (Naděje) na základě odborných doporučení vzdali. Iniciativu po nich převzala dvojice německých miliardářů, kteří ze soukromých prostředků rozjeli na vlastní pěst záchrannou akci, jež nemá obdoby.
Příběh kytovce pojmenovaného podle vísky Timmendorfer Strand, na jejímž břehu bezvládně ležel celý měsíc, sleduje celá Evropa. Minimálně tedy Německo, kde byl Timmy hlavní celebritou, dokud ho v míře popularity nevystřídala Liga mistrů. To ale poněkud předbíhám.
V době, kdy světem zmítají válečné konflikty a humanitární krize, nám má Timmyho osud připomínat roli člověka na Zemi. Ukazuje však spíše naši malost vůči přírodě a neochotu čelit následkům vlastních činů – od devastace krajiny až po všudypřítomnou politizaci a polarizaci jakéhokoli tématu.
„Lhostejnost“ ekologů, nebo ekonomický pragmatismus?
Poté co Timmy opakovaně uvízl na mělčině a oficiální instituce nad ním „zlomily hůl“, zasáhli miliardáři Walter Gunz a Karin Walter-Mommert.
K této výměně zachránců došlo 7. dubna, kdy Německé mořské muzeum ve Stralsundu doporučilo „nechat velrybu v klidu dožít“. Postoj Greenpeace, zastoupený biologem Thilem Maackem, se stal terčem ostré kritiky. Odpůrci jim vyčítají, že zatímco lepit se k silnicím nebo protestovat proti dálnicím kvůli jednomu křečkovi jim jde, udělat maximum pro záchranu fascinujícího mořského tvora je pro ně najednou „příliš náročné“.
Nechtělo se jim zrovna do práce, nebo vědí, že je záchrana marná? Nicméně, naděje má umírat jako poslední, ne?
To, že tito dvanáctitunoví obři v honbě za potravou občas zabloudí do míst, odkud není návratu, je sice přirozený jev, ale v očích veřejnosti se tento fakt střetává s emocemi. Timmyho situace nám nastavuje zrcadlo: ukazuje, jak bezohledně se v 21. století chováme k životnímu prostředí i sami k sobě, ale také to, jak snadno dokážeme zneužít utrpení živého tvora k vlastní sebepropagaci a obohacení.
Jeho utrpení se nedobrovolně stalo politickou kampaní
Aby tragédie nebylo málo, příběh byl od počátku silně politizován. Důvodem jsou nadcházející regionální volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Mediální pozornosti bleskově využila strana Alternativa pro Německo (AfD), která Timmyho utrpení povýšila na symbol nespokojenosti občanů s vládními institucemi.
Strana AfD je v Německu tradičně spojována s pravicovým až krajně pravicovým voličským spektrem, jehož některé výrazné osobnosti jsou spojovány s dezinformační scénou. A to je naneštěstí případ také Timmyho. Německá média pro tuto situaci dokonce vytvořila trefnou slovní hříčku: „Wahlkampf vs. Walkampf“ (Volební boj vs. boj o velrybu).
Zneužívají situace pro sebepropagaci a šíření dezinformací?
Hlavní postavou záchrany zůstává nadále miliardář Walter Gunz, spoluzakladatel řetězce MediaMarkt. Jeho ochota investovat vlastní jmění do záchrany zvířete je sice na první pohled ušlechtilá, kritici však za jeho činy vidí snahu o zviditelnění a napojení na kontroverzní kruhy. I kdyby totiž celá akce dopadla nezdarem, jakože celková šance na úspěch je stále nízká (zesláblé zvíře se může potopit a uhynout), podnikatelovi Gunzovi to bezpodmínečně přinese plusové body.
Zatímco někteří jeho horlivou obětavost oslavují (Timmymu se díky němu podařilo v plovoucím akváriu dosáhnout dánských vod), jiní varují před pozadím celé akce. Gunz se netají tím, že k aktivitě ho inspiroval rozhovor pro server Epoch Times, který je v Německu vnímán jako blízký nové pravici a AfD.
Vyšetřování deníku Die Zeit odhalilo další šokující detaily. V záchranném týmu se pohybovali lidé spojení s hnutím Querdenker (odpůrci proticovidových opatření) a esoterici. Ti se snažili velrybu léčit pomocí „společné meditace“ a vytváření „aury“. Vědce, kteří navrhovali eutanázii, pak tito lidé označovali za „agenty státu“ a „bezcitné technokraty“.
Z toho důvodu tým před časem opustila americká vědkyně Jenna Wallace, která obvinila členy Gunzova týmu z toho, že případ využívají ke své vlastní prezentaci. Rovněž došlo k několika zarážejícím okolnostem, při nichž se ukázala roztříštěnost a neorganizovanost týmu. Například při umísťování GPS lokátoru na kůži živočicha, před čímž odborníci předem varovali kvůli jeho poškozené tkáni, přesto se záhy ukázalo, že jej tam již někdo dal.
Naděje umírá jako poslední. Osud Timmyho zůstává v jeho…ploutvích
Mladý kytovec se stal nedobrovolným symbolem „odboje proti systému“. Ukázal nám, jak snadno může být osud jednoho tvora zneužit lidmi a překroucen k politické mobilizaci a k šíření nesouvisejících dezinformací. Je také smutným obrázkem dnešní roztříštěné pozornosti – zatímco před měsícem lidé nenechali úřady spát, deníky tiskly jeden titulek za druhým a miliony lidí po celém světě sledovali živý přenos z pláže, dnes už většina z nich kouká na živáky Ligy mistrů.
Na jednu stranu, vynakládat obrovské úsilí, veřejné i soukromé finance na záchranu tvora, jehož šance jsou minimální, není před veřejností snadno obhájitelné a může působit bláhově. Na stranu druhou „laičtí“ soukromníci s minimálními zkušenostmi, zato maximálními finančními prostředky, zdatně uskutečnili to, na co ekologické organizace neměly kou… kuráž. Kdo je tedy morální vítěz, asi víme.
Přesto je na světě aktuálně toliko jiného neštěstí, v nichž by se tyto prostředky sešly na lepší věc. K jejich smůle se neotiskují na titulce Bildu. Dnes Timmy pluje vstříc lepším zítřkům, další den však může zase být všechno jinak. Jestliže s ním má osud jiné plány, možná bude nejlepší, aby ve finále našel svůj věčný klid. V místě, kam přirozeně patří.
