Poslední generace. Nazývejme už tyto eko-aktivisty pravými jmény

Toto eko-aktivistické hnutí, v originále Letzte Generation, vzniklo v Německu, kde se jeho členové zaměřují často na bohaté občany. Svou mediální pozornost si získávají poskvrňováním kulturních památek světového dědictví UNESCO a obrazů nevyčíslitelné hodnoty, blokováním frekventovaných dopravních uzlů, letecké dopravy, narušováním sportovních akci nebo vypouštěním pneumatik SUV vozidlům.

Veškerým svým jednáním chtějí upozornit svět na to, co sami nazývají „bezohledným plýtváním moderního bohatství“. Jedním z hlavních cílů Poslední generace je přesvědčit spolkovou vládu Německa k řešení tohoto problému a dosáhnout sociálního obratu a návratu ke skutečným hodnotám demokracie. Ale je vůbec to, čeho chtějí dosáhnout opravdu ještě demokracie nebo to už zavání režimem, kdy jsou si všichni rovni, jen někteří rovnější?

Zelená ideologie hýbe světem a v jistých ohledech je to opravdu dobře, protože současné tempo výroby a spotřeby je v mnohých ohledech dlouhodobě neudržitelné a my obyčejní lidé bychom se měli zamyslet, jestli toho všeho není moc. Jenomže není ideologie jako ideologie. Často to vypadá, že na jednu dobrou zelenou myšlenku připadají dvě nebo i více myšlenek slepých a často vyloženě hloupých.

Řeč je například o eko-hnutí 30 pro Prahu, které požaduje snížení rychlostního limitu po Praze. Tato myšlenka pak s v sobě skrývá hned několik „ale“, z nichž mnohé dokonce rozporují se samotnou ekologií. Zdali automobil jedoucí 30 km/h na druhý nebo třetí rychlostní stupeň vypouští méně nebo více CO2 a jak je to s hlukem motoru a celkovým opotřebením automobilu jsou všechno problémy, které mají řešit automobiloví inženýři, a ne sotva zletilí lidi často nevlastnící ani řidičský průkaz.

Sami si můžete vyhledat x reportáží a rozhovorů věnujících se blokování pražské magistrály během protestu, horko těžko v nich ale budete hledat rozumné odpovědi aktivistů na tyto důležité otázky. Daleko častěji uslyšíte něco o omezování svobody auty, znečišťování ovzduší a jiné prázdné zelené výroky. Jen během letoška proběhlo v hlavním městě okolo deseti protestů a ve všech případech to byla stejná ohraná písnička. Nemluvě o tom, že celá jednání s magistrátem se nikam nepohnula.

I vedení města Prahy postupně dochází trpělivost a sám nový primátor se vyjádřil v tom smyslu, že budou-li „třicítkáři“ nadále neopodstatněně blokovat dopravu, nebude s nimi jednat. Nedávno pak toto vedení odhlasovalo omezení při dalších protestech, kdy budou mít vyhrazený pouze jeden pruh a nebudou tak moci blokovat celou frekventovanou silnici. 30 pro Prahu zareagovalo přesunutím protestů z magistrály na samotný magistrát a dožadovalo se zlepšení jeho situace (rozumějte tak, aby je politici zase poslouchali).

Nabízí se proto logická otázka, kdo jsou všichni tihle eko-aktivisté z Posledních generací, „třicítkářů“ nebo Just Stop Oil a o co jim doopravdy jde? Nebo ještě lépe, jak chtějí svého cíle dokázat? Přesvědčováním politiků? Otravováním společnosti? Vandalstvím? Možná. Jejich kroky jsou totiž předem chytře promyšlené.

Tak například ono slavné přilepování rukou k asfaltu, obrazu, letadlu, a tak všeobecně… Kdo si někdy omylem slepil dva prsty k sobě sekundovým lepidlem a následně je bolestivě od sebe otrhával, omýval a seškrabával zaschlé lepidlo ví, co je to za bolest a jak moc dokáže lepidlo poškodit kůži. Proč to tedy dělají? Třeba proto, aby jim po zadržení policie nemohla sejmout otisky prstu.

Členové Poslední generace (na rozdíl od Greenpeace a dalších rozumnějších eko-aktivistů) u sebe záměrně nenosí doklady a tím spolu se znehodnocenými otisky prstů stěžují policii jejich identifikaci. Organizátoři protestů jsou pak během celé doby na telefonu se svými právníky, kteří je nonstop informují o tom, co si mohou dovolit a co už ne.

Zatímco strážníci dohlížející na (ne)plynulost provozu a průběh protestu nemají důvod jakkoliv zasahovat, frustrovaní řidiči a kolemjdoucí často berou spravedlnost do svých rukou. Případů, kdy v Česku nebo v cizině řidič vystoupil a šel seřezat eko-aktivistu, čím dál přibývá. A byť bychom si řekli: „dobře jim tak“, není to správné. Nepleťme se do toho, policie už na tom pracuje.

Policejní protiextremistická jednotka totiž zařadila hnutí Poslední generace mezi organizace bojující proti politickému a ekonomickému systému. Jak jsem nastínil v úvodu, Poslední generace brojí především proti bohatým lidem. O nějakou ekologii jde až v méně důležitých případech a slouží hlavně jako prostředek k jejímu opravdovému cíli.

Výjimkou tak nejsou ani případy vulgárních nadávek na adresu nepřátelům zeleného režimu nebo dokonce vyhrožování smrtí, kdy už musí policie zasáhnout. Zatímco ve zprávách a na sociálních sítích pravidelně sledujeme, jak jsou mírumilovní a myslí to s námi dobře, realita vypovídá o něčem jiném. Například Česká televize ve svém pořadu Nedej se! za jednostranné vyobrazení těchto aktivistů, kde chyběly hlasy jakékoliv názorové opozice, byla dokonce pokárána Radou ČT.

Podobné zpravodajství nám jen stěží vytváří ucelený dojem o těchto lidech, s nimiž můžeme nadále souhlasit nebo ne. Není ale fér, pokud je nám něco podstrkováno jen z jednoho úhlu pohledu.

Z tohoto důvodu se reportér Jan Tuna, známý např. z pořadu A dost, rozhodl samotné aktivisty během pochodu vyzpovídat. Zatímco na otázky proč a za co aktivisté bojují, se ve svých odpovědích jednoznačně vymezovali vůči automobilovým řidičům, na otázky jaké mají řešení byly jejich odpovědi zmatečné nebo naivně jednoduché.

V dalším rozhovoru reportéra Tuny s bývalým elitním policistou protiextremistické jednotky jsme se mohli dozvědět, že tato podobná eko-hnutí jedou podle předem nachystaného scénáře, kdy jsou poučeni, jak mají (ne)jednat s policií a obdrží seznam spřátelených novinářů a fotografů, kteří na sociálních sítích pečlivě vybírají fotografie a sestříhaná videa ve prospěch jejich ideologie. To vše, aby eko-aktivisti vystupovali v mediálním obrazu jako ti hodní, a všichni proti nim jako ti zlí: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“

Jeden ze zakladatelů hnutí Greenpeace Patrick Albert Moore stručně popsal, odkud se tyto zelení aktivisté vzali. S pádem berlínské zdi se do nového demokratického Německa logicky dostali také ti zastávající ultralevicovou politiku a antikapitalismus. Svou novou ideologii zaměřenou proti bohatým lidem a nadnárodním firmám pak postupně zaobalili zelenými myšlenkami a nadále se tváří, že jim na prvním místě jde o ekologii.

Je proto důležité odlišovat aktivisty od aktivistů a pochopit, o co jim doopravdy jde a jak toho chtějí dosáhnout. Nejlepším řešením je vyjít mezi ně a zeptat se jich osobně, jako to udělal Jan Tuna, dříve, než si vytvoříme názor z médií a sociálních sítí, které, jak už víme, mohou být zkreslené. Neházejme všechny do jednoho pytle, pokud můžeme, udělejme si názor na jednotlivce zvlášť. Někdo z nich to třeba myslí dobře a má skutečné řešení problému. Bohužel je jen přehlušen radikálnější většinou. To platí o demonstrantech jakéhokoliv typu.

Zdroje: youtube.com, youtube.com, novinky.cz, novinky.cz, novinky.cz, novinky.cz, blesk.cz