Nejčastější mýty o ukrajinských uprchlících a jaká je realita

Téměř dva roky po ruské invazi na Ukrajinu přetrvává mezi Čechy o uprchlících řada zkreslených a někdy vyloženě mylných představ.

U příležitosti Mezinárodního dne migrantů uvádíme některé z nejvíce rozšířených mýtů na pravou míru.

Realita: Uprchlíci do sociálního systému více přispívají, než kolik z něj čerpají.

Když přijde na život uprchlíků v Česku, asi žádná jiná představa nevyvolává takové vášně, jako jejich domnělé zajištění ze sociálních dávek. Obraz Ukrajinců vyčerpávajících český sociální systém na úkor místních je ale hodně zkreslený.

Podíl dospělých uprchlíků mezi 18 a 65 lety, kteří mají práci, neustále roste a aktuálně dosahuje asi 60 procent. V evropském srovnání je Česko v tomto ohledu na úplné špičce. V sousedním Německu má například zaměstnání sotva pětina Ukrajinců.

Vysoká zaměstnanost samozřejmě znamená vysoký příspěvek do státního rozpočtu. Šéf Úřadu práce Daniel Krištof v nedávném rozhovoru pro Seznam zprávy uvedl, že za rok 2023 už uprchlíci na odvodech zaplatili desítky miliard korun.

Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky uprchlíci tímto způsobem platí víc, než kolik stát vydává na jejich podporu.

Realita: Většina uprchlíků žije pod hranicí příjmové chudoby.

Ruku v ruce s nářky, že Ukrajinci vyčerpávají náš sociální systém, jde často povzdechnutí nad tím, jak pohodlně se jim v Česku žije. Stačí se přece podívat, v jak luxusních autech jezdí, ne? Ve skutečnosti je materiální situace uprchlíků mnohem horší, než si většina Čechů uvědomuje.

Podle údajů společnosti PAQ Research žije 68 procent běženců pod hranicí příjmové chudoby. Pro srovnání: z českých domácností bylo podle posledních dat ČSÚ příjmovou chudobou ohroženo 10,2 procenta.

Výzkumníci PAQ Research dodávají, že zvláště ohroženými kategoriemi uprchlíků jsou domácnosti s dětmi a senioři. Při výpadku příjmů by podle jejich propočtů 45 procentům domácností vystačily úspory na méně než měsíc.

Podobný obrázek nabízí například také nedávná srovnávací studie nezávislého výzkumného centra ACAPS. V případě Česka pokrývají dávky v součtu s příjmem ze zaměstnání na úrovni minimální mzdy jen polovinu (!) nutných životních nákladů, které má (vcelku typická) domácnost s jedním dospělým a dvěma dětmi.

Realita: Většina uprchlíků obsazuje neatraktivní a dlouhodobě neobsazená pracovní místa.

Tvrzení, že cizinci berou či „kradou“ práci místním, je jedním z nejvíce omílaných argumentů proti imigraci vůbec, a to zdaleka nejen v Česku. Zároveň je jedním z nejvíce zavádějících, protože migranti většinově míří do pozic, které nikdo jiný nechce. V případě uprchlíků to vzhledem k jejich těžké startovní pozici platí dvojnásob. Nejinak je tomu také u lidí na útěku z Ukrajiny.

Ať se podíváme do jakékoliv evropské země, máme před sebou stejný obrázek: ukrajinské uprchlíky nacházíme téměř výhradně v nejnižších patrech pracovního trhu, v sektorech, jako jsou různé pomocné práce, stavebnictví, úklid, hotelové služby nebo obsluha v restauracích. Situace v Česku je v tomto ohledu naprosto typická.

Více než polovina z asi 122 tisíc zaměstnaných uprchlíků pracuje pod svojí kvalifikací, nejčastěji o několik úrovní. Dvě třetiny jich vydělávají do 150 korun na hodinu. Určitě nelze vyloučit, že na místní nebo regionální úrovni Ukrajinci můžou pro místní obyvatele znamenat konkurenci. Celkově jsou ale pro český pracovní trh jednoznačně plusem.

Chronický nedostatek řidičů nebo skladníků sice ukrajinské uprchlice nevyřeší, ale pro jiné skomírající obory, jako je zdravotní nebo sociální péče, jsou požehnáním.

Realita: Kriminalita Ukrajinců v ČR je dlouhodobě průměrná a uprchlíci ji pravděpodobně dále snižují.

Těžko bychom hledali starší a hlouběji zakořeněný předsudek o imigrantech než ten, podle kterého v přijímající zemi zvyšují zločinnost. Veřejné nálepky kriminálníků se nezbavili ani ukrajinští uprchlíci.

Podle nedávného průzkumu společnosti STEM souhlasí s tvrzením, že běženci z Ukrajiny přispívají ke zvyšování kriminality, zhruba 60 procent Čechů. Toto přesvědčení je ale v rozporu s dostupnými policejními daty. Jak potvrzuje ministr vnitra Vít Rakušan, Ukrajinci se na celkové kriminalitě podílejí čtyřmi procenty, čímž nevybočují z průměru.

Stereotyp přičítající migrantům nárůst kriminality byl v Česku chybný i dříve.

Přičítat údajný nárůst zločinnosti právě lidem, kteří přišli z Ukrajiny v souvislosti s ruskou invazí, ale hraničí s absurdností. Stojí za připomenutí, že zhruba tři čtvrtiny příchozích tvoří ženy, děti a senioři. Jestli někde hledat živnou půdu pro růst kriminality, tak zde určitě ne.

Realita: Vliv migrace na stárnutí populace je minimální.

Ne všechny mylné představy o uprchlících jsou namířené proti nim. Spousta lidí spatřuje v hromadném příchodu Ukrajinců zasažených válkou naopak spásu – ať už ekonomickou, nebo demografickou.

Na první pohled dávají podobné naděje smysl: uprchlíků je hodně (po Německu a Polsku nejvíce v Evropě), jsou v průměru mladí a mimořádně vzdělaní. Naděje, že příchod Ukrajinců vyřeší naše ekonomické, a především demografické problémy, je bohužel potřeba razantně zchladit.

Má migrace potenciál kompenzovat přirozený úbytek obyvatelstva? Nepochybně. V Česku se tak děje dlouhodobě. Data ČSÚ dokládají, že migrace je už víc než 20 let „tahounem“ našeho populačního růstu. V důsledku příchodu ukrajinských uprchlíků se počet obyvatel Česka skokově přiblížil hranici 11 milionů (10,88).

Se stárnutím populace toho naproti tomu migrace příliš neudělá. Aby plně kompenzovala trendy patrné ve většině vyspělých států globálního Severu, musela by dosahovat rozměrů, které jsou zcela nerealistické.

Do Německa by například podle existujících propočtů OSN muselo každoročně přicházet 3,4 milionu migrantů. V Česku, kde je problém stárnutí obyvatelstva prakticky stejný, by se zřejmě muselo jednat řádově o stovky tisíc příchozích ročně. Poznámka pod čarou: stovky tisíc, kteří by u nás byli odhodláni zůstat. Na rozdíl od Ukrajinců, kteří nepřestávají věřit v návrat domů.

O tom, co přítomnost stovek tisíc uprchlíků pro českou společnost znamená a do budoucna ještě znamenat bude, je potřeba diskutovat, ale zásadní je vyvarovat se rychlých soudů a předsudků, a vycházet z faktů a analýz, jichž už máme k dispozici celou řadu.

Autorem článku je Jakub Andrle.