Článek
Domýšlím si, že také asi kontrolují, jestli nejde o únos. V Jemenu jsou únosy aut od doby, co se v roce 2014 rozhořela občanská válka, poměrně časté.
My jsme do této pouštní země přišli v rámci programu Člověka v tísni vymyslet, jak co možná nejúčelněji pomoci s pitnou vodou. Vydejte se s námi na cestu po vodních zdrojích jižního Jemenu.
Po přelévajícím se konfliktu zbyly ve městě trosky
Na začátku války Aden obsadila hutijská armáda, která ovládá sever země a hlavní město San´á, a ve městě probíhaly boje. Jižní separatisté sice za pomoci Saúdské Arábie město zase dobyli zpět, ale mnoho budov zůstalo poničených nebo z nich zbyly jen trosky. Ruiny na okraji města pomalu pohlcuje pouštní písek.
Velká část vodovodní infrastruktury byla zničena.
Politická a bezpečnostní situace zatím neumožňuje nějakou zásadní rekonstrukci. V letošním roce sice proběhla mírová jednání, která vyústila v klid zbraní, ale situace je nadále napjatá.
Postupujeme pomalu a krajina písečných dun se pomalu mění v hornatou oblast. V místech, kde silnici několikrát překračuje koryto sezónní řeky, teče nepatrné množství vody.
„V horách začíná sezóna letních dešťů, a když hodně zaprší, lze řeku jen stěží přebrodit,“ popisuje Mohammad Faruk. „Před válkou byla tato silnice hlavní spojnicí mezi největšími jemenskými městy Aden a San´á, pak ji ale přerušila fronta a dodnes nebyl provoz obnoven,“ pokračuje a já si prohlížím smutné, zaprášené stánky, které lemují cestu. Jsou již léta zavřené a jediný servis pro cestující poskytují děti, prodávající zmrzlou vodu v místech zpomalovacích retardérů. Kde ji v této pustině bez elektřiny mrazí, netuším.
16 vrtů, ale ne všechny fungují
Voda je ostatně tématem naší cesty. Jedeme se podívat, jaký je stav zásobování pitnou vodou v okrese Radfan, na severu guvernorátu Lahij.
Člověk v tísni zde letos dokončil opravu vodního vrtu, který zásobuje centrum okresu, městečko Al-Habeelin. „Zajišťujeme vodu pro zhruba 150 tisíc obyvatel celého okresu,“ popisuje situaci zástupce ředitele místní vodárenské společnosti Mohammed Thabet.
Vodu čerpáme z 16 vrtů, ne všechny jsou ale kvůli poruchám v kontinuálním provozu. Bohužel nemáme čistírnu odpadních vod a za městem se tvoří laguny zapáchající, znečištěné vody, která vytéká z kanalizace. Místo je zdraví nebezpečné a má negativní vliv na kvalitu podzemní vody. Jeden vrt jsme kvůli tomu byli nuceni vyřadit z provozu, ale naštěstí nám Člověk v tísni pomohl zprovoznit jiný.
Situaci s nedostatkem vody ještě zhoršil příliv uprchlíků postižených konfliktem.
Voda v síti teče maximálně šest hodin denně a spotřeba na člověka činí méně než 40 litrů na den. Každý dům má na střeše malou akumulační nádrž, ve které vodu shromažďuje, aby byla k dispozici i v době výpadků dodávky.
Mezery v zásobování vyplňují překupníci a soukromí dodavatelé, kteří vozí vodu v cisternách. Ti prodávají kubík vody až za 9 000 riálů, což je zhruba 135 Kč. Přitom městský tarif činí průměrně 500 riálů za kubický metr.
Vodárenský podnik má problémy s financováním vlastního provozu a údržbou vodovodní sítě. „Tarif se naposledy měnil před více než deseti lety, inflace dosahuje závratných výšek, a přesto lidé nechtějí za vodu platit, nejsou na to zvyklí,“ stěžuje si Thabet.
Kam mizí státní peníze?
Jemen je obklopen bohatými ropnými velmocemi a mezi místními koluje množství dezinformací a mýtů ohledně toho, jaké má jejich země ropné zásoby.
Lidé si myslí, že vláda sedí na obrovských ložiscích ropy, peněz by měla mít dost, tak proč by měli za vodu platit? Ať to zaplatí vláda, oponují, peníze beztak končí v něčí kapse. I přes rozbujelou korupci je však situace trochu jiná.
Jemen sice nějaká ropná ložiska má, jsou ale nedostatečně probádaná, chybí infrastruktura a jediná rafinérie v zemi byla během konfliktu poničena. Všechna vytěžená surová ropa se v omezeném množství vyváží, a představuje tak hubený příjem do státní pokladny. Severní hutijská vláda vývoz z jihu blokuje a znemožňuje jakýkoli rozvoj, protože dohoda mezi znepřátelenými stranami o dělení zisků z ropy neexistuje.
S opravami jemenské vodovodní infrastruktury pomáháme od roku 2022.
Nedostatek vody v zemi je daný především geografickou polohou, ale umocňuje ho narůstající klimatická změna. Pouštní stát je zcela závislý na podzemních zdrojích, které nejsou nevyčerpatelné.
Při návštěvě vodárenské společnosti ve městě Al Hawtah, centru regionu Lahij, nám manažer podniku inženýr Chalid popisuje danou situaci: „Naše jímací oblast leží jen pár desítek kilometrů od milionového Adenu. Kvůli nárůstu obyvatel při uprchlické krizi Aden zvýšil čerpání ze svého jímacího pole a nám klesla hladina podzemní vody o 20 metrů. Mělčí vrty jsou na suchu a jsme nuceni na situaci reagovat výstavbou dalších studen. S omezeným rozpočtem si tak velké investice ale nemůžeme dovolit.“
Zemědělství nedokáže vodu efektivně využívat
Situaci nadměrným čerpáním zhoršuje zemědělství, které je závislé na zastaralém a neefektivním zavlažování. Velké množství vody se vynakládá na pěstování kátu, v regionu velice oblíbené drogy.
Odhaduje se, že pouze 30 % vody určené k závlahám se dostane k rostlinám. Zbytek se vypaří nebo unikne do země během transportu.
Ostatně nízká efektivita je problémem celého jemenského vodárenského sektoru. Úniky vody ze sítě se odhadují na 30-50 %, a navíc voda, která do domácností nakonec dorazí, není většinou zaplacena. Vodárenské podniky jsou tak zcela závislé na externí finanční pomoci.
Podle Světového potravinového programu (World Food Programme – WFP) některé země Středního východu a Perského zálivu čerpají až desetkrát více vody, než mají reálně k dispozici.
Intenzivní využívání přírodních zdrojů, v tomto případě vody, ovšem není udržitelným řešením bez optimalizace spotřeby a modernizace distribuční sítě. Podzemní zdroje jsou omezené a s klimatickou změnou jich bude ubývat.
Je proto potřeba přesvědčit zodpovědné lidi na ministerstvech a ve vedení podniků, aby se efektivním využitím vodních zdrojů začali zabývat. Přestože Jemen trpí nedostatkem vody, už dnes čerpá z podzemí dvakrát větší množství, než se stačí doplňovat. Proto hladina spodní vody setrvale klesá.
Člověk v tísni začal realizovat program vody a sanitace v Jemenu v roce 2022 a věnuje se jak opravám a rozvoji infrastruktury, tak i efektivnímu využití omezených zdrojů vody, především snižováním ztrát na sítích. Tyto aktivity rovněž přispívají ke snižování uhlíkové stopy, a to především instalací fotovoltaických elektráren pro pohon čerpacích zařízení.
Autorem reportáže je Jan Faltus.
