Článek
Bavili jsme se o úspěších, bariérách i výzvách do budoucna. A vyzkoušeli jsme si model, který by v budoucnu mohl být funkční i v jiných místech naší země.
Místo konání bylo symbolické, protože Mikulčice se nacházejí zhruba uprostřed zóny, která byla před dvěma lety zasažená tornádem. Dorazili sem nejen představitelé mnoha obcí ohroženého regionu Hodonínska a Břeclavska, ale také akademici, zástupci ministerstev, Jihomoravského kraje, dalších státních institucí i zapojených nevládních organizací. Bezmála pět hodin spolu mluvili o tom, co se povedlo, co se nedaří a jakým výzvám budoucnosti čelí.
Klimatická změna je zde
Panuje shoda na tom, že problém klimatické změny už nelze opomíjet. A na zmírnění dopadů se ve většině obcí dokonce už usilovně pracuje. Sází se stromy, meandrují se toky, tvoří se suché poldry i tůně.
„Obnova krajiny a zeleně není pro obce žádná procházka růžovou zahradou, protože jsou na to potřeba finance, pozemky, lidské i odborné zdroje a k tomu ještě koordinace s ostatními obcemi i nadřízenými orgány,“ říká naše ředitelka klimatických programů Magdalena Davis, z jejíž iniciativy se celá událost uskutečnila. „Na to malé obce nemají dostatečnou kapacitu, což je i důvod, proč jim pomáhá Člověk v tísni,“ dodává.
Zelená infrastruktura je sice konečně v legislativě, ale nestačí to
Jednou z účastnic kulatého stolu byla docentka Alena Salašová z Ústavu plánování krajiny Mendelovy univerzity. Studenti pod jejím vedením vytvořili v minulosti studie obnovy zeleně pro čtyři z pěti postižených tornádových obcí. V Mikulčicích ocenila skutečnost, že termín zelená infrastruktura je konečně legislativně ukotven.
Alena Salašová z Ústavu plánování krajiny Mendelovy univerzity.
Zároveň však upozornila, že územní plánování nezná komplexní zpracování rozvoje systému zeleně, ačkoli pracuje s Územním systémem ekologické stability. A dodala, že na rozdíl od ostatních infrastruktur, jako jsou vodovody a kanalizace, plynovody, elektrické kabely atd., pro zeleň chybí instituce, která by její obnovu řešila komplexně.
Martin Bílý, zástupce ředitelky odboru adaptace na změnu klimatu na Ministerstvu životního prostředí, ji rovnou ujistil, že by se to mělo brzy změnit.
Jak ochránit zeleň v zástavbě?
To, že nelze ochránit některou zeleň v zástavbě, a zároveň povinnost, která dopadá na obce s její obnovou a údržbou, komentovala řada starostů a starostek. Pro malé obce je to v situaci po řádění tornáda velmi těžké a potřebují pomoc státu, krajů, obcí s rozšířenou působností i neziskovek.
Větší obce jsou na tom o něco lépe, protože průběžně realizují řadu projektů, a po tornádu tak mohly „jen“ přizpůsobit již připravené plány. Existuje však riziko spojené s dotační podporou povýsadbové péče, která je nyní tříletá – což je málo: podle některých by však měla být ve vyprahlém jihomoravském cípu alespoň pětiletá.
V Dolních Bojanovicích pomáháme už od katastrofálních záplav, které do obce dorazily pouhé tři dny předtím, než okolními obcemi projelo tornádo. Společně s obcí, zemědělci i aktivními občany připravujeme krajinné úpravy, které by záplavy měly do budoucna zmírnit, nebo jim úplně zabránit. Společně s Nadací Partnerství připravujeme v Dolních Bojanovicích i v nedalekých Hruškách a Lužicích klimaticko-adaptační plány, které pomohou nejen s obnovou zeleně v intravilánu obce, ale i s hospodařením se srážkovou vodou nebo s úsporou energií. Takové projekty by se do budoucna mohly stát příklady dobré praxe i pro další obce na Hodonínsku a Břeclavsku.
Z očí do očí, inspirace a opatrné přísliby do budoucna
Kulatý stůl účastníkům umožnil napřímo si promluvit i o sporných záležitostech.
Například místostarostka Kostic Vladimíra Požgayová si postěžovala, že Jihomoravský kraj coby účastník řízení nepodpořil veřejný zájem obce ve sporu s plynařskou firmou. Ta v obci zablokovala možnost výsadby větrolamů, ač ta pro ně v rámci pozemkových úprav získala vhodné pozemky. To si vyslechl náměstek hejtmana Lukáš Dubec a přislíbil v podobných situacích do budoucna lepší součinnost, jakkoli je někdy ze zákona omezená.
Obce se však navzájem i inspirují. Například v Kosticích se osvědčilo pro ochranu krajiny Memorandum o spolupráci s místním zemědělcem, Masarykovou univerzitou a ochránci přírody, a podobnou spolupráci proto místostarostka ostatním obcím vřele doporučila. Inspirací byly i realizované příklady meandrování toků, které v rámci své prezentace představil projektový manažer Povodí Moravy David Veselý.
Zástupci jihomoravských obcí.
Na závěr setkání zazněla řada optimistických vyjádření. Lukáš Dubec například přítomným slíbil, že bude iniciovat vznik regionální pracovní skupiny, kterou bude do budoucna koordinovat přímo Jihomoravský kraj, což všichni přítomní výrazně ocenili.
Příjemně překvapena byla i Alena Salašová z Mendelovy univerzity: „Před setkáním jsem měla pocit, že se posouváme jen velmi pomalu. Po dnešku vím, že to není pravda, že se odvedl obrovský kus práce.“
Máme tu model pro další regiony?
V Mikulčicích jsme si vyzkoušeli model komunikace a participace, který by mohl být v budoucnu funkční i v dalších regionech postižených živelnými katastrofami.
„Bezprostředně po katastrofách se obvykle pozornost zaměří na okamžitou humanitární pomoc postiženým obyvatelům, což je určitě dobře, ale nemělo by to tím končit,“ upozorňuje naše ředitelka klimatických programů Magdalena Davis.
Z pohledu obyvatel i obecních samospráv je to totiž jen začátek dlouhého procesu obnovy, který trvá mnoho let nebo i desetiletí.
„Do budoucna by řadě problémů bylo možné předejít třeba tím, že již v průběhu humanitární fáze začne vznikat vhodně obsazená pracovní skupina, která dlouhodobou koordinaci obnovy v celé postižené oblasti po skončení humanitární fáze převezme,“ dodává Magdalena Davis.
Autorkou článku je Barbora Vrablíková.
