Zemětřesení v Turecku a Sýrii: půl roku poté

Jen v Turecku si zemětřesení vyžádalo přes 57 000 obětí a 297 lidí zůstává pohřešovaných. Dalších 107 204 lidí v jedenácti ze sedmnácti zasažených oblastí utrpělo zranění. Zemětřesení ovlivnilo životy nejméně 15,7 milionů lidí a zanechalo následky na 4 milionech budov. Zničeno bylo přibližně 345 000 bytů a z mnoha škol a nemocnic zbyly jen trosky. Nespočet jednotlivců a rodin dodnes žije v provizorním bydlení: přežívají ve stanech a kontejnerových domcích.

Pro mnohé bylo zemětřesení ještě o to horší, že se z nich stali vnitřní uprchlíci a jejich přístřešky mnohdy špatně odolávaly nepříznivým povětrnostním podmínkám. Těhotná Syřanka Mariam*, matka tří dětí v Adıyamanu, vypráví o náročném životě ve stanu během mrazů a horkého léta. „Chceme se odstěhovat, než přijde zima,“ říká. „Náš dům zničilo zemětřesení, takže jsme se museli přestěhovat do tohoto stanu. Prožili jsme si chvíle hrůzy, protože celou dobu pršelo a pak přišly povodně.“

Mnoho rodičů se snaží adaptovat na nový život, ale trauma se přenáší i na děti, které vedle stávajících potíží zažívají ještě další trápení. 

„Nechci se vrátit do domu, protože se rozpadá,“ říká Mariamino dítě.

Mariam byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, když zemětřesení zasáhlo jejich čtvrť. Bydleli v pronajatém bytě a byli spokojení a šťastní. „Turecká vláda nám poskytla vše, včetně vody, vzdělání a bezplatného zdravotnictví,“ říká. „Mysleli jsme si, že už budeme žít v klidu, a nikdy jsme nečekali, že se staneme znovu vnitřními uprchlíky.“

Turecká vláda plánuje přestěhovat lidi ze stanů do kontejnerových domků a nakonec do domů. „Na začátku výstavby tábora žilo v této oblasti (Adıyaman) 16 000 lidí. Nyní se jejich počet snížil na 5 000 poté, co se mnozí přestěhovali do kontejnerových domků nebo do domů příbuzných,“ říká jeden z guvernérů Adıyamanu.

„Teď je tu asi tisíc kontejnerů. Vyřešit otázku bydlení je velmi náročné, protože zemětřesení postihlo v Turecku jedenáct velkých měst,“ dodává.

Čtyřicetiletý Adel sedí ve slunečním žáru a pomáhá mnoha rodinám ve stanových městečkách v tureckém Adıyamanu. „Před zemětřesením jsem pracoval jako elektrikář,“ říká. „Teď jsem o práci přišel, ale lidem postiženým zemětřesením zavádím zdarma elektrické rozvody.“

Adelovi se to nestalo poprvé. Poté, co musel během syrské války odejít z rodného Aleppa, uprchl do Turecka. Po zemětřesení se musel stěhovat nanovo. Nyní bydlí ve stanovém městečku, kde instaluje zdarma elektrické rozvody lidem, které postihlo zemětřesení.

S velkorysou podporou organizací Stichting Vluchteling (SV), USAID a Concern Worldwide jsme podpořili více než 4 000 domácností, včetně domácností Mariam a Adela, a to konkrétně distribucí základních hygienických balíčků a instalací mobilních záchodů ve stanových městečkách v Turecku.

Zemětřesení nezničilo pouze budovy, ale narušilo i pracovní trh, což se dotklo přibližně 700 000 lidí a 35 000 malých a středních podniků. Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization, ILO) uvádí dalekosáhlé důsledky, které mají dopad na nezaměstnané a ty, kteří jsou na nich závislí.

Kolem trosek po zemětřesení se v centru Adıyamanu objevuje tržiště. Majitelé malých a středních podniků se snaží postavit na vlastní nohy díky finanční podpoře, kterou jim Člověk v tísni poskytuje. Tyto granty jim umožňují oživit jejich podnikání a začít opět normálně žít.

„Zemětřesení přišlo v den, kdy jsem svůj obchod otevřel poprvé. Přišel jsem o všechno,“ říká Gibrael, 33letý Turek, který žije v Adıyamanu.

Gibrael už pracoval jako řezník mnoho let, než se rozhodl, že bude provozovat vlastní řeznictví. „Provozovat vlastní řeznictví byl můj sen. Pouhý den před zemětřesením jsem obchod uklidil a vybavil před otevíračkou,“ říká. Když došlo k zemětřesení, Gibrael se nejprve vydal zkontrolovat svou rodinu. Jeho dům byl mírně poničen, ale rodina byla naštěstí v pořádku. Vydal se do obchodu a obával se nejhoršího. „Z vybavení, uzenin a vize, kterou jsem měl po celá léta, zbyly jen trosky. Byl to pohled, který mi zlomil srdce,“ vysvětluje Gibrael.

Gibrael okusil úspěch – i když jen krátký – a věděl, že to dokáže znovu. S láskou a podporou své rodiny a finanční podporou Člověka v tísni našel sílu řeznictví znovu otevřít. „Největší obavy jsem měl z toho, že se budu muset vrátit k práci v cizích obchodech. Měl jsem štěstí, že jsem získal tento grant a mohl znovu otevřít svoji vlastní provozovnu,“ dodává.

Postupem času se obchod začal znovu formovat a zákazníci, kteří jej kdysi navštívili v den otevření, se vrátili. „Začínám pomalu. Jak vidíte, nemám moc zásob. Doufám, že za pár let získám mezi místními dobrou pověst,“ dodává s nadějí.

*Jméno bylo z bezpečnostních důvodů změněno.

Autorem článku je Zaynab Mayladan.