Článek
Ale právě tímto jsem dostal jednu svou klientku téměř až do bezvědomí. Tak moc byla překvapená, že se z toho málem rozsypala.
Tak byla zvyklá na to, že muži v jejím životě jí chtějí ublížit, že za pouhé dvě hodiny, který jsem jí věnoval, jsem zbořil všechny představy o světě, který dosud měla.
Dal jsem jí jejími slovy: „přesně to, co jsem chtěla. Ani víc, ani míň.“
A já přitom dělal jen to, co dělám vždycky. Naopak měl jsem pocit, že jí dávám málo, protože díky její situaci jí nejsem schopen dát nic víc, než slova. Protože můj nejúčinnější nástroj jsem neměl k dispozici, protože v situaci, ve které paní byla, jsem ho nemohl použít.
I vy můžete druhému pomoct tím, že splníte, co jste slíbili
Vypadá to jako normální věc. Ale pro někoho tím může začít úplně nová etapa jeho života.
A pro mě je neuvěřitelné, že když já se vrátím k pomoci jen slovy (tedy tak asi na 5-10% účinnosti konstelací), tak se paní, která právě přebývá na psychiatrii, nikdo nemůže věnovat ani tak málo, jako já. Že prostě na oddělení, na kterém teď je, na ni nikdo nemá čas, aby si s ní zcela běžně popovídal. Protože všichni jsou tam moc vytížení byrokracií a honbou za body, že už na nic jiného nemají čas. A tohle není chyba ani lékařů, ani psychologů. Oni jsou také oběti.
Zatímco kdyby všechny zprávy přepisovaly sekretářky pomocí diktafonů, na které by lékaři nadiktovali vše podstatné, jak je to zvykem na západ od nás, ihned by každý lékař a psycholog měl každý den několik hodin na to, aby se mohl věnovat pacientům. A to by se ihned projevilo v kratší době hospitalizace. Protože paní pomohlo to, co jsem jí já za 2 hodiny řekl, k tomu, aby mohla vnímat psychiatry jako lidi, kteří jsou jen velmi vnímaví vidět příznaky nemoci i tam, kde jsou jen sporné. Kolik takových pacientů je právě teď na psychiatriích, kterým nikdo nevysvětlil ani tento základ a kolik z nich je hospitalizováno nedobrovolně, aniž jejich psychiatři ví, že to celé je nedorozumění nebo z půlky nemoc a z půlky nedorozumění.
Ale zdá se, že nám jde víc o byrokracii, než o blaho pacientů
Že vy to tak nechcete? Ale na tom přece vůbec nezáleží. Protože vy byste se museli ozvat, kdybyste to chtěli jinak. Mlčení většiny nic neznamená, dokud se neozve.
