Článek
Jistě každý z nás někdy použil věty jako „Spadly mi brýle“, nebo „Ujel mi autobus“. Jsou to běžné fráze a na první pohled vypadají naprosto nevinně. Ale na ten druhý si všimneme podobného vzorce: jako bychom se v češtině zbavovali zodpovědnosti a přesouvali ji ze sebe na někoho nebo něco jiného, v těchto případech na brýle a na autobus. Jako bychom vlastně říkali „Spadly mi brýle, potvory jedny!“ V podstatě obě věty vyznívají, jako by ty situace byly mimo naši kontrolu.
Ale tak to přece ve většině případů není. Brýle s největší pravděpodobností nespadly samy od sebe, ale protože jsem je neopatrně položil na kraj stolu a pak do něj drcnul. Autobus mi zcela jistě ujel proto, že jsem zaspal nebo se s někým zapovídal. Například angličtina přímo říká „I dropped my glasses“ (upustil jsem brýle) a „I missed the bus“ (zmeškal jsem autobus).
Vím, že tato konkrétní spojení jsou spíš úsměvná a říkáte si, proč by se něčím takovým měl člověk vůbec zabývat. Ale v některých jiných větách už jde o zdraví, nebo dokonce o život. Když slyšíte „rozvinula se u něj cukrovka“, máte chuť toho člověka politovat. Ale jak uvádějí zdroje, zhruba v 90 % případů se jedná o druhý typ diabetu, tedy ten zapříčiněný špatným životním stylem, takže tento pacient v tom rozhodně není nevinně. Angličtina nazývá věci pravými jmény - „He developed diabetes“, tedy on si vypěstoval cukrovku.
Krev se ve mně vaří, když se v novinách nebo na internetu dočtu, že „muže přejel vlak“. Co myslíte, seděl po dobrém nedělním obědě v obýváku a pil kafe, když tu mu do domu z ničeho nic vjelo to zlovolné plechové monstrum a učinilo z něj nebožtíka? Patrně ne. Tomuto typu nehody jdou prostě lidé vždycky naproti - krátí si cestu po kolejích, kde nemají co dělat, v opilosti na nich usnou, nebo je přecházejí se sluchátky na uších.
Uvedené příklady berte prosím s rezervou. Samozřejmě nejsem lékař ani dopravní expert a taky uznávám, že existují zvláštní případy, kdy člověk nemá svůj osud tak úplně ve svých rukou. Ale ty jsou pro toto zamyšlení irelevantní. Jistě chápete, kam mířím, když náš jazyk označuju za nezodpovědný. Čeština je však pouhý nástroj, kterým formulujeme své myšlenky. Její podoba tedy záleží jen na nás, uživatelích. I z výše zmíněných překladů anglických vět je patrné, že díky své bohatosti by naše mateřština byla schopná vyjádřit mnou vybrané situace daleko lépe a přesněji, stačí jen chtít.
Ale tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Pro mnohé z nás je bohužel typická neschopnost nebo neochota převzít za sebe a své konání zodpovědnost, což se může odrážet právě i v tom, jak se vyjadřujeme. Přece nejsme žádné loutky, které nad sebou nemají žádnou moc. Náš život není sled událostí, které se nám bez našeho přičinění staly či stanou. Až na výjimky si jej řídíme sami a měli bychom si za svými činy a rozhodnutími stát, a to i tím, jak o nich mluvíme.
Pracujme na sobě a naučme se být zodpovědnější nejen v jazyce, ale i v životě. Buďme upřímnější a odvážnější, neschovávejme se za fráze. Chápu, že když vás někdo zve někam, kam se vám nechce, je pohodlnější říct „Promiň, dnes mi to nevyjde“, jako by vám snad váš den organizoval někdo jiný. Nebylo by jednodušší přiznat barvu a vysvětlit, že zkrátka nemáte na večírek náladu?
Zdroje:
https://www.pilulka.cz/cukrovka-diabetes-priznaky-a-lecba#typy-cukrovky
