Cvičení Sněžok: vojáci v boji s radiací a chaosem

Psal se rok 1954, Nejvyšší soud USA rozhodl, že rasová segregace ve školách je protiústavní. Dr. Jonas Salk začal očkovat školáky svou vakcínou proti obrně. Byla provedena první úspěšná transplantace ledvin a v Sovětském svazu se schylovalo ke cvičení určenému ke studiu obranných a útočných bojových operací během jaderné války.

Ráno 14. září 1954 na Jihouralském vojenském okruhu bylo krásné slunečné počasí se slabým větrem a malou oblačností ve výšce 1000 metrů. Teplota vzduchu v ranních hodinách byla přibližně mezi 9 a 12°C. V oblasti Uralu měly být provedeny na zkušebním polygonu Totskoye testy s novou zbraní. Šlo o cvičení Sněžok, kterého se účastnilo přibližně 45 000 lidí.

Měla být svržena jaderná bomba, která byla silnější než ta, která byla svržena na Nagasaki před devíti lety. Účastníci byli prý pečlivě vybráni, informováni o cvičení s novým druhem zbraně, přísahali mlčenlivost a dostali tříměsíční plat. Cvičení se zúčastnila 270. střelecká divize, 320 letadel, 600 tanků a samohybných děl, 600 obrněných transportérů, 500 děl a minometů a 6 000 automobilů.

Lidem z vesnic Bogdanovka, Fyodorovka a dalších, které se nacházely asi 6 km od budoucího epicentra atomového výbuchu, byla prý nabízena dočasná evakuace mimo okruh 50 km. Tyto vesnice neměly být ovlivněny samotným výbuchem. Obyvatelé těchto vesnic byli evakuováni armádou a dočasně ubytováni ve vojenských stanech. Během cvičení dostávali podle ruských zdrojů denní platbu a jejich majetek byl pojištěn. Ti z nich, kteří se po dokončení operace rozhodli nevrátit, prý dostali nově postavené čtyřpokojové zařízené domy u řeky Samarky nebo získali finanční kompenzaci.

Bylo 9 hodin 20 minut a velitel cvičení Žukov po poslechu posledních meteorologických zpráv rozhodl o odpálení atomové bomby. Tento rozkaz byl schválen a posádka letadla dostala rozkaz k svržení bomby.

Deset minut před atomovým útokem byl vyhlášen signál „atomový poplach“, na jehož základě se všichni vojáci ukryli do provizorních úkrytů. Posádky tanků a samohybných dělostřeleckých jednotek zaujaly svá místa ve vozidlech a uzavřely poklopy.

V 9:34 shodil nosný letoun Tupolev-4 z výšky 8 000 metrů jadernou bombu RDS-2 o síle 40 kt, jejíž exploze trvala 48 sekund a explodovala ve výšce 350 m od země a s odchylkou 280 m od cíle severozápadním směrem.

Po výbuchu byl použit letoun Lisunov Li-2 pro průzkumnou misi a nejnebezpečnější oblasti byly prozkoumávány speciálními týmy. Poté, co byly získány dostatečné informace o úrovni radiace, do akce vstoupila armáda. Okamžitě po úspěšném výbuchu bomby bylo letadlům letectva nařízeno bombardovat místo výbuchu, následovala další palba o tři hodiny později.

Vojákům bylo sděleno, že se účastní běžného vojenského cvičení, které zahrnuje simulaci jaderného výbuchu. V důsledku toho neobdrželi žádnou ochrannou výbavu a nebylo očekáváno, že ji dostanou.

Velitel cvičení, maršál Georgij Žukov, sledoval výbuch z bezpečí podzemního jaderného bunkru. Řadoví vojáci však během cvičení používali chabé ochranné vybavení, jako jsou plynové masky, ochranné obleky, respirátory, speciální rukavice a pláštěnky. Pohybovali se po území v obrněných transportérech, drželi se určité vzdálenosti od centra výbuchu a snažili se vyhnout nejnebezpečnějším oblastem. Avšak tato opatření nebyla dostatečná. Někteří vojáci neměli žádné ochranné oblečení a bylo obtížné používat plynové masky v extrémních teplotách. Evakuace byly nedostatečně organizované a vesničanům, kteří se rozhodli zůstat, bylo pouze řečeno, aby kopali zákopy pro ochranu před následky výbuchu.

Vojenský důstojník Sergej Zelencov, který se jako první dostal ke středu hypocentra výbuchu, uvedl: „Cestou jsem slyšel jen cvakání radiometrů, které upozorňovaly na zvýšenou úroveň radiace. Vojáci postupovali kolem hypocentra, mimo oblast silného radioaktivního zamoření. Přímo v zóně sousedící s hypocentrem výbuchu byla země pokryta tenkou sklovitou krustou roztaveného písku, který křupal a lámal se nám pod nohama jako tenký led na jarních kalužích po nočním mrazu.“

Experiment v Totskoye měl určitě širší cíle než jen potvrzení ničivé síly jaderného výbuchu. Nejspíš byl navržen tak, aby pomohl Sovětskému svazu plně pochopit tuto zbraň a jak působí na lidi. Několik dní po výbuchu sovětští vědci začali studovat dopad jaderného výbuchu na vzorové domy, přístřešky, vozidla, vegetaci a pokusná zvířata zasažená výbuchem.

Podle archivů ruského Rosatomu dne 17. září 1954 údajně uveřejnily sovětské noviny Pravda zprávu o cvičení, ve které se uvádí, že v posledních několika dnech byl v Sovětském svazu proveden test jednoho z typů jaderných zbraní. Cílem testu bylo prozkoumat účinky jaderného výbuchu a získat cenné výsledky, které pomohou sovětským vědcům a inženýrům úspěšně vyřešit úkol - chránit zemi před jaderným útokem. Tyto výsledky byly diskutovány na vědecké konferenci na Kujbyševské vojenské akademii v Moskvě a sloužily jako základ pro pro sovětský program obrany proti jaderné válce.

Kolik lidí bylo v důsledku cvičení zabito, zmrzačeno nebo onemocnělo, se možná nikdy přesně nedozvíme. Některé zdroje uvádějí, že až 40 000 ze 45 000 vojáků zemřelo předčasně na důsledky ozáření.

Jurij Sorokin, zpravodajský důstojník, který se zúčastnil cvičení Sněžok, podal v Moskvě žalobu proti ruskému ministerstvu obrany, první případ svého druhu. Žádal peněžní kompenzaci za své utrpení, včetně nedefinovaných nemocí postihujících jeho srdce, hlavu, žaludek a plíce. Je přesvědčen, že armáda věděla, co dělá: „na cestě do Totskoye si někteří z kamarádů všimli vlakových vagónů plných nových rakví.“

Údajně asi 1000 vojáků, kteří se zúčastnili testu, je dnes naživu a nikdy nedostali adekvátní léčbu svých dlouhodobých plicních, kostních, očních a srdečních problémů, částečně kvůli utajení kolem testů. Řekli, že jejich vystavení atomové bombě nebylo zaznamenáno v jejich lékařských záznamech. Mnozí zemřeli, aniž by věděli proč, řekl veterán Michail Sokolov.

Podle ruských zdrojů ukazují výsledky nejnovějšího radioekologického průzkumu testovacího místa, že radiační situace na jeho území odpovídá parametrům přirozeného radiačního pozadí. Údajně zdravotní stav lidí, kteří stále žijí v oblastech blízkých epicentru výbuchu, se neliší od celostátního průměru. Nicméně, profesor Michail Skačkov z Lékařské akademie Orenburg uvedl, že jeho institut studoval vnoučata lidí, kteří žili v oblasti v době testů a zjistili vážné problémy imunitního systému, které vedou k „predispozici k rakovině.“

Závěr

Cvičení Sněžok, bylo jedním z největších jaderných testů, které kdy Sovětský svaz provedl. Cvičení Sněžok představuje důležitou lekci o rizicích jaderných zbraní a důsledcích jejich použití.

Zdroje:

Totskoye nuclear exercise - Wikipedia

Totskoye Nuclear Exercise (stanford.edu)