Článek
Ministryně financí Alena Schillerová si hraje se státním rozpočtem jako s filtry na sociálních sítích. Stát se zadlužuje rekordní rychlostí a vláda s ministryní ukazují, že jsou ekonomicky a rozpočtově absolutně nekompetentní. Populistické sliby, rozhazování na běžné výdaje státu a přihrávání více peněz sektoru zemědělství, kde bude profitovat premiérův Agrofert, to vše jsou důsledky diletantství, za které Česká republika bude draze platit.
Připomeňme hned několik věcí. Ve vládě jsou Motoristé, kteří slibovali před volbami vyrovnaný rozpočet a ambiciózní ekonomický program. Výsledek? V době ekonomického růstu, za který Česko může vděčit vládě Petra Fialy, máme sekeru v rozpočtu přes tři sta miliard. A to ještě přišla Alena Schillerová s tím, že chce rozvolnit rozpočtová pravidla, díky čemuž by Česká republika v průběhu dalších let pracovala s průměrným ročním deficitem ve výši 400 miliard korun. Takže pohádka o vyrovnaném rozpočtu skončila spíše tragédií než happy-endem.
Oproti Slovensku na tom nejsme naštěstí tak, že bychom šli řeckou cestou. Ti hrají úplně jinou ligu ekonomické negramotnosti. Sociální výdaje státu jsou v poměru k HDP vyšší, než mělo Řecko v době krize. Ale to neznamená, že je nad čím jásat. Aktuální státní dluh vůči HDP je mezi 43-44 procenty a blížíme se čím dál více hranici dluhové brzdy. Co to ovšem znamená pro budoucí roky? Pojďme si to laicky shrnout.
Příběh o státním rozpočtu začal už před volbami, kdy hnutí ANO se hrdě bilo v čele s Andrejem Babišem do prsou, že má svůj vlastní návrh státního rozpočtu a ten od vlády Petra Fialy nepotřebuje. Dnes svou gigantickou neschopnost svádí na předchozí vládu, že tento rozpočet je vlastně jejich a oni vlastně ten svůj hodný a krásný rozpočet nemohou splnit. Neustále největší vládní subjekt útočil na ministra Zbyňka Stanjuru, který sice nestál za moc, ale plánovaný schodek v rozpočtu vždy dokázal naplnit.
Ovšem komické je, že Alena Schillerová svého předchůdce obviňovala z různých účetních triků a podobně, přičemž ona sama se státním rozpočtem si hraje jak s filtry na svých fotkách na sociálních sítích. Před několika dny se schválila sporná novela rozpočtových zákonů, díky které můžou být výdaje vyšší nad schválené výdajové rámce. V praxi to znamená, že díky těmto trikům budou „schovány“ další desítky miliard dluhů do jakési únikové zóny, ale neznamená to, že ty dluhy zmizí. Zároveň však Schillerová neváhá kopat do předchozí vlády, že ten rozpočet je v důsledku katastrofálních rozhodnutí jejích předchůdců.
Což ovšem je další blbost, která vzešla z úst ministryně. V době, kdy v roce 2021 končila vláda Andreje Babiše, byl schodek státního rozpočtu vůči HDP na 5.1 %. V poslední rok vlády Petra Fialy, která zdědila rozvrácenou státní kasu a čelila hromadě krizí naráz, byl schodek pouze 1.9% vůči HDP. Aktuální schodek vůči HDP by dle finančních kouzel Aleny Schillerové byl mezi 3-4 procenty, což pokud by vláda takto hospodařila celé čtyři roky, tak na jejím konci by státní dluh vůči HDP byl na nějakých 55-60 procenty, což by znamenalo zatažení za dluhovou brzdu. A co by vlastně dluhová brzda znamenala?
Stát by musel laicky zamknout ekonomiku. Neinvestovalo by se, nastalo by výrazné vybírání daní z kapes lidí a firem, zahraniční investoři se budou odvracet od České republiky, což by ohrozilo i pracovní místa tisíců lidí. Čekal by nás odliv občanů do zahraničí, kteří by vzali lukrativnější místa v Německu, Rakousku či Polsku. A budoucí vláda by tak musela hned ze startu řešit krizi, která tady v historii České republiky ještě nikdy nebyla.
Pokud by vznikla budoucí vláda na půdorysu hnutí ANO, tak by pouze museli spolykat to, co si sami nadrobili. Pokud by se k vládě naopak dostaly strany opozice, tak by zde opět vznikla mantra, kterak vláda zničila Českou republiku a způsobila její ekonomický rozvrat. Jenže finanční čachry ministryně Schillerové jsou v jejím samotném začátku. A tvrdá data zkrátka neschováte, leda, že by se zatajovala data jako v Rusku, kde se zatajují důležitá makroekonomická data a věci jako výše inflace nebo výše ekonomického růstu či stagnace si spíše musíme domýšlet.
Dluhová brzda by zároveň znamenala rozloučení se s nějakým ekonomickým růstem. Budoucí či ještě současná vláda by musely dělat drakonická opatření, aby stát úplně nezbankrotoval. A zároveň by to snížilo výrazně životní úroveň občanů. Právě věci jako ekonomický růst by absolutně nebyly na pořadu dne a priorita by byla vytáhnout stát z bažiny. Zároveň by se zemi zhoršil rating u agentur jako Moody's nebo Standard and Poor. Z dobrého ratingu Aa3 se stabilním výhledem by nás tento ekonomický balast poslal někde do kategorie B, což značí nízkou důvěryhodnost jako dlužník i potenciální investor.
Zároveň však zvráceně můžeme vděčit za krizi v Íránu, kterou způsobil Donald Trump. Andrej Babiš totiž měl obrovské štěstí v letech 2013-2019, že předchozí vláda vytvořila finanční polštář a svět byl v době ekonomického růstu a konjunktury. Covidovou krizi a rozpočet zatížený populistickým gestem ohledně zrušení superhrubé mzdy pak absolutně Babišova vláda nezvládla a během dvou let se tak schodek státního rozpočtu prohloubil o skoro 11% vůči HDP. Navzdory tomu, že Česko zažívá ekonomický růst díky opatřením předchozí vlády, geopolitická nestabilita je červený alarm pro budoucí roky, aby vláda byla rozpočtově odpovědná.
Ovšem když máte na resortu financí někoho, kdo říká, že půjčka není dluh anebo u Xavera prohlásí, že za dva bitcoiny si může pořídit maximálně oběd, nemůžete čekat zázraky. Alena Schillerová tahá Česko do spárů ekonomické katastrofy a je nejhorší ministryní financí v historii České republiky. A bohužel díky její neschopnosti bude muset Česko zatáhnout za dluhovou brzdu.
