Článek
Když červenočepičkáři z vládní koalice podpořili Donalda Trumpa před prezidentskými volbami, asi nečekali, jak moc se jim tato podpora může politicky vymstít. Právě díky Trumpovi nyní celý svět musí řešit několik krizí naráz. Má to své pozitivní účinky, například to, že Evropa posiluje svou pozici. Ukrajina totiž postupuje frontu stále blíž k Moskvě, což do jisté míry Evropě rozvazuje nohy. A nad vstupem do Evropské unie lavírují i země jako Island nebo Norsko, které dosud se vstupu do EU vyhýbaly. Důvodem je geopolitická nestabilita a nespolehlivý partner v podobě USA. Donald Trump totiž na úkor svých zájmů nepřímo nahrává Rusku (zvyšující se ceny pohonných hmot) a útokem na Írán vytváří dýmové clony před Epsteinovými spisy.
Ovšem vláda a premiér Andrej Babiš zatím v řešení prvních krizí jsou naprosto příšerní. Už v minulém článku jsem zmiňoval krystalický amatérismus ministra zahraničí Macinky i celé vlády v otázce repatriačních letů. Což o to, 1 500 občanů se dostalo z rizikové oblasti zpátky domů a MZV neevidovalo už žádné občany nacházející se v ohrožení. Opět drhla komunikace, nevědělo se, jestli vláda pošle repatriační letadla, kolik jich pošle nebo kdy je pošle. Neschopného Macinku spolehlivě nahradily armáda a překvapivě i opozice, která informačními manuály byla alespoň nějakým spolehlivým bodem pro ohrožené občany.
Nicméně ihned po cirkusu s repatriací přišly další chaotické věci. Hnutí SPD si například vystavělo kampaň na tom, že v Česku nechce žádné cizince a bude provedena revize pobytů všech Ukrajinců žijících v Česku. Na tomhle si koneckonců SPD staví kampaň do každých voleb. S trochou nadsázky, SPD by si na cizincích postavilo i kampaň do školního parlamentu. Protože žádné jiné téma nemá. Tady však narazili u Andreje Babiše. Muž, který stále se nezbavil střetu zájmů, potřebuje do svých podniků levnou pracovní sílu, na kterou mu kývají zejména lidé ze zahraničí. Neuběhly ani dva měsíce od voleb a hnutí ANO v čele s Babišem ohlásilo, že chce na pracovní trh přivést až sto tisíc pracovníků ze zahraničí.
Může to být podnikatelský tah, ale i politický tah. Pokud by vláda zaplavila pracovní trh cizinci a prohrála by volby, současné opoziční strany by musely řešit přemrštěné kapacity na cizince. Politické body by se tak daly snadno nasbírat na tom, že vláda nezvládá migraci a málokdo si všimne už toho, že to byla práce jejích předchůdců. Nicméně vidíme tady, že vláda zkrátka vznikla jen jako koalice vzájemného nevydání. Programová shoda? Žádná. Vzájemný kompromis? Žádný. Hrozící rozkol ve vládě? Už se tak de facto děje, protože Babišovi dochází nervy s ministrem kultury Klempířem i předsedou sněmovny Tomiem Okamurou. Rýsuje se nám zde výbušnější směs, než ta, co zničila muniční sklady ve Vrběticích, řečeno ironicky.
Právě u Tomia Okamury chci nyní zůstat, ačkoli k nejbližšímu tématu budu mít delší předmluvu. Protože rázem on musí řešit společně s koaličními partnery zvyšující se ceny pohonných hmot. A zde vidíme opět neuvěřitelný chaos. Chaos. A zase CHAOS! Česká republika má nyní diverzifikované zdroje na dodávku pohonných hmot. Před čtyřmi lety byla snadno vydíratelná Ruskem, neboť závislost na ruské ropě a plynu byla opravdu šílená. Vláda Petra Fialy z nás udělala energeticky nezávislou zemi a nyní Andrej Babiš nemusí řešit ani tak, odkud brát, ale jak snížit cenu pohonných hmot.
Vláda má aktuálně obrovskou výhodu, že do státní kasy díky vysokým cenám pohonných hmot proudí desítky milionů korun denně. To už je dost na to, aby se mohlo rozdávat voličům, co? Ale zpět k chaosu. O ten se starají premiér Babiš a ministryně financí Alena Schillerová. Zatímco Babiš si vycucal z prstu fakt, že obchodníci mají marže až deset korun na litr, Alena Schillerová řekla pravý opak o tom, že si nemyslí, že by čerpací stanice měly přemrštěné marže. Tak jak to tedy je, vládní činitelé?
Mimochodem, pokud premiér Babiš nadává na marže čerpacích stanic jako Orlen nebo maďarský MOL, tak může zavolat svému příteli Orbánovi, ať mu sníží marže na pohonné hmoty. Přece spolu vyjednávali i ve 4 ráno, ne? Tak může Babiš teď vyjednávat s Orbánem skutečně a o něčem smysluplném, pak by Orbán neměl prostor myslet na hlouposti typu fingovaného atentátu. Aktuálně by největší smysl dávalo snížení spotřební daně, nikoli zastropování marží. Marže čerpacích stanic na pohonné hmoty se pohybují okolo 1-3 korun na litr. A pokud to Andreji Babišovi nestačí, tak může začít u sebe, neboť jeho benzínka v Průhonicích má ceny oproti Orlenu ještě výše.
Co však vláda kromě chaosu nabízí, to je i absurdní dávka pokrytectví. Pamatujete, když vláda Petra Fialy bojovala po vypuknutí války na Ukrajině s rostoucími cenami energií i paliv? To tehdy Jindřich Rajchl nazýval kroky vlády jako ekonomickou sebevraždu a předvídal do konce roku 2022, že cena benzínu bude 100 korun za litr. Nuže, zatím jsme blíže těm sto korunám za litr benzínu právě s Rajchlem ve vládní koalici. Ale to teprve začínáme.
Pamatujete, jak se předháněli poslanci ANO v kritice kroků Fialovy vlády? Když chtěla vláda kontrolovat marže čerpacích stanic, označovali to za permanentní buzeraci. To bylo z dílny Radka Vondráčka. Výroky z minulosti se otočily i proti Andreji Babišovi, který navrhoval vládě, ať zastropuje ceny paliv na 35 korunách za litr. Dnes? Tentýž Babiš říká jen to, že může jen zastropovat marže. Pamatujete, jak europoslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová se ptala, jestli zlevnění benzínu o 1,50 Kč za litr na 45,50 myslí vláda vážně? Tak dneska se vychvaluje tím, že benzín už na dálnici nestojí 51,90 Kč na litr, ale „pouze“ 49,90 Kč na litr. Paní europoslankyně, to myslíte vážně anebo si z nás střílíte?
A konečně se dostávám k Tomiu Okamurovi. Tento ukřičený politik, který cílí na nejnižší lidské pudy napsal natvrdo, že pokud vláda neumí řešit situaci s pohonnými hmotami, měla by okamžitě podat demisi. To bylo ale v roce 2022, kdy Okamura byl „jen“ v opozici. Dnes ve vládě ho více zajímá služební BMW a stovky tisíc měsíčně na bankovní účet. Pane Okamuro, táži se tedy váš, podá vaše vláda v nejbližších dnech demisi? Protože v krizi s pohonnými hmotami si počínáte absolutně katastrofálně a amatérsky.
Tento článek má upozornit zejména na to, jak vlastně vypadá populistická politika v praxi. V opozici měli Babiš s Okamurou tisíce, možná desetitisíce nadávek a kritických poznámek na jazyku, jak je vláda Petra Fialy špatná. A dneska když jsou u koryta, tak se ukazuje v plné nahotě, že žádné řešení nemají. A proto vytváří dýmové clony jako je ruský zákon o neziskovkách, kde mimo jiné ten chaos ještě dokreslují k dokonalosti, protože k návrhu se hlásí Jindřich Rajchl, ministr Tejc neví o tom, že by ho měl zpracovávat a Andrej Babiš hlásí, že ten zákon bude.
A ukazuje se, že to, jak chaoticky vláda působila za covidové krize, tak to byl jen trailer. Nyní neřeší pandemii, přesto nezvládá krize. A namísto práce pro občany řeší sami sebe. A výsledek? Výsledek pro Českou republiku je takový, nad tím zapláčeme úplně všichni bez ohledu na to, kdo koho volí a kdo má jaké politické názory.
