Článek
Vstupujeme prakticky do sedmého roku neklidu. Od covidové pandemie v roce 2020 zde nebyl klid. Skončil covid, začala válka na Ukrajině. A do toho se přidala válka v Íránu nebo plánovaný čínský útok na Tchaj-wan. Vláda Andreje Babiše tak stejně jako předchozí vláda čelí hned z úvodu první velké krizi, ze které ovšem nemůže mít radost z vícero důvodů. A hrozba toho, že válka v Íránu nemusí být úplně krátkodobá, když započítáme i důsledky, nahání premiérovi i jeho vládním kolegům vrásky na čele.
Bohužel se však od té doby mnoho věcí nezměnilo. Andrej Babiš je chaotický manažer, který má okolo sebe nekompetentní figurky. A nejen to, těch proměnných, díky kterým si lze stát za tím, že vláda íránskou krizi zvládá stejně příšerně jako covidovou pandemii, je mnohem více, než se zdá. A dlouho trvající konflikt může vládě odehnat voliče zpět k opozici. Zejména hnutí STAN se činí a zpracovalo pro české občany na Blízkém východě srozumitelný krizový manuál, informuje občany o dnech a časech repatriačních letů a supluje tedy tam, kde vláda tragicky selhává.
Proč vlastně vláda íránskou krizi zvládá stejně špatně jako covid? Proč tato krize může rozklížit vládní koalici? Jak zvládala krize v porovnání s aktuální vládou vláda Petra Fialy? A kde se rýsuje šance pro opozici? To si vše rozebereme v tomto článku.
Chaotická komunikace Babišovy vlády
Po zasedání Bezpečnostní rady státu jsme mohli vidět v živém vysílání České televize premiéra Andreje Babiše s ministrem zahraničí Petrem Macinkou, co vše se projednávalo na Bezpečnostní radě. A Andrej Babiš opět spustil svou typickou nesrozumitelnou komunikační linku, která jej od covidu neopustila. Řeči o tom, že se chystají dva, respektive tři repatriační lety a že něco osobně zařídil pěti lidem. Chybělo vám to? Tak to máme zpátky. Už jen chybí tvrzení o tom, že ti, co měli přiletět, nepřiletěli.
Ale chaotická komunikace začala už ve chvíli, kdy se řešily repatriační lety pro české obyvatele. Petr Macinka 28. února přišel s tím, že se žádné repatriační lety neplánují, aby nakonec Andrej Babiš přišel s tím, že nakonec se plánují až čtyři repatriační lety. Kdo se tedy v tom má vyznat? Bohužel zhruba takto fungovala komunikace Babiše s ministry zdravotnictví a odborníky za jeho předchozí vlády. A výsledkem bylo třicet tisíc mrtvých při pandemii. Tak věřme, že tady tahle krize nebude stát život žádného českého občana.
Tragický ministr Petr Macinka
Pokud Adama Vojtěcha nebo Jana Blatného stála nezvládnutá pandemie místo ministra, pak Petr Macinka by měl z vlády letět jako špinavé prádlo. A bohužel tohle přirovnání nepřeháním. Macinka se chová jako naprostý diletant, který, řečeno v nadsázce, bez návodu neotevře ani dveře ministerské kanceláře. Macinka měl letět už jen za své zprávy prezidentu Petru Pavlovi. A nyní by měl i sám premiér zvažovat o to víc, zda-li Macinku neodvolat.
Předseda Motoristů nejprve na tiskovou konferenci ohledně Íránu poslal svého mluvčího Adama Čörgő, který před kamerami působil nervózněji než student u maturity. A nebudu šetřit ani jednoho. Pana Čörgő nikdo nenutil tuto práci brát a musel tušit, co tato práce bude obnášet. Nepřipravenost nebo nervozita toto rozhodně neomlouvá, zvláště když v nebezpečí jsou občané České republiky. A Petr Macinka? Ten si raději šel do XTV povykládat s Lubošem Xaverem Veselým o tom, jak kdysi jedl párky. To je dokreslení nekompetence ministra Macinky, který namísto práce pro české občany se chová jako rozmazlené pubertální dítě.
Jeho následný arogantní výstup vůči novinářům, kde je obvinil, že oni chtěli tu nepovedenou tiskovou konferenci, pak byl takový, kdy se i skalní volič vládní koalice musel ptát sám sebe, jestli tohle nevygenerovala umělá inteligence. Sám za sebe řeknu asi jen tolik, že ministr Macinka se chová tak trošku ve stylu Járy Cimrmana. Myšleno stylem „Udělali mě ministrem zahraničí, ale chtěli po mně, ať pracuji“. Takový člověk je pro Česko bezprostřední bezpečnostní hrozba. Kór po výroku, že lidi můžou jednou vzpomínat na bouchající rakety jako na zážitek.
Vláda na hraně koaliční krize, SPD našlo shodu s Piráty
Úplnou groteskou je potom názorová nesourodost vládních stran. Zatímco ANO a Motoristé se zastali kroků USA a Izraele a našli podporu i u koalice Spolu a STAN, SPD zaujalo opačné stanovisko, kde našlo shodu s Piráty, kteří jsou trnem v oku snad každému vládnímu voliči. Tomio Okamura nahlas kritizoval USA a Izrael za útok, že je to v rozporu s chartou OSN. To je sice chvályhodné, nicméně se musím zeptat: Tomio, kde jste byl, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu? A útočí doteď? Nikde. Pouze s lidmi jako Jindřich Rajchl nebo Zuzana Majerová jste svou rétorikou podlézali Rusku a tento ohavný útok ospravedlňovali.
Zároveň tento názorový rozkol může dostat vládu do obrovské krize. Názorová nesourodost totiž může spálit mosty v koaličních vztazích. A dokonce může spálit mosty i mezi samotnými Motoristy. Filip Turek a Václav Klaus totiž v minulosti navštěvovali íránskou ambasádu a nyní se předseda Macinka otočil proti Íránu. Macinkovi toto otvírá opět větší cestu k Donaldu Trumpovi a hnutí MAGA. Od Trumpa si koneckonců vysloužil pochvalu, jak se postavil proti Hillary Clintonové.
Ovšem vláda dost možná bude podporu Pirátů potřebovat ohledně schválení zákona o obecném referendu. Na to je třeba ústavní většina a s podporou Pirátů by tento zákon mohl získat až 126 hlasů. Ale zároveň to může být pro Piráty i vládní koalici krok jámy lvové. Jejich voliči totiž Piráty nesnáší, Ivan Bartoš, Zdeněk Hřib nebo Katerina Demetrashvili jsou pod neustálou palbou. Spolupráce s Piráty by tak mohla přihrát významnou část voličů stranám koalice Spolu a hnutí STAN. A vládní koalice s Piráty můžou snadno nabrat fázi pád.
Vláda Petra Fialy zvládala krize lépe
Minulá vláda zažívala jednu krizi za druhou. I za cenu nepopulárních řešení si ale počínala velmi dobře. Integrace ukrajinských uprchlíků se vydařila na výbornou, přežila i energetickou krizi, byť si tam mohla počínat lépe. Konsolidační balíček veřejných financí mohl být ještě odvážnější, nicméně ozdravil veřejné finance. Při izraelsko-palestinském konfliktu ministr zahraničí Jan Lipavský neváhal s repatriačními lety a o české občany bylo postaráno. Lidé nebyli odkázáni na placenou krizovou linku, neboť vláda komunikovala. A totéž platí i v případě povodní nebo i zkrocené inflace.
Neberte to tak, že bych tady vládu Petra Fialy chválil, bylo jí za co kritizovat a nebylo toho málo. Nicméně skutečnost, že zvládla ustát více krizí a mnohem lépe, než Babišova vláda zvládla covid nebo teď Írán, zkrátka nikdo nesmaže. Andrej Babiš s jeho vládou tak můžou opět nezvládnutou krizí poslat Česko do podobné bažiny jako onehdy během covidové krize. A tohle tu už zpátky vážně nepotřebujeme.
Závěr: Vláda je zralá na ručník
To, na čem vládní strany byly úspěšnější ve volbách, se teď může snadno obrátit proti nim. V řešení íránské krize jsou zatraceně neúspěšné, názorově rozdělené a jediné, co z jejich strany vidíme, je chaotická komunikace, arogantní vystupování ministra Macinky vůči novinářům i vlastním lidem, kteří teď neví, na čem jsou a na koho se můžou obrátit. A když potom vidíte, že opoziční hnutí STAN udělá nějaký srozumitelný krizový manuál a seznam letů (jen tak mimochodem, z opozičních lavic nemůže rozhodovat o repatriačních letech, čili toto je maximum jejich možné činnosti), říkáte si, co vlastně doopravdy vláda dělá?
Kromě posílení bezpečnostních složek okolo amerických a židovských památek prakticky nic. Vláda se tak moc před volbami dušovala, jak jí jde o naše lidi, až se při první příležitosti na ně doslova vykašlala. A jejich snaha se zalíbit se nakonec ukázala jen jako předvolební heslo, ale realita pak ukázala tvrdou realitu. Tímto může vláda nastartovat růst opozice, neboť v případě prohlubující se krize si lidé vzpomenou, že předchozí vláda zvládla více krizí naráz. A tady se nezvládnou ani domluvit, na čí straně stojí a nenajdou ani shodu na repatriačních letech.
Holt, koalice společné imunity není všechno. A vláda je už při první krizi zralá na ručník.
Zdroje
Instagram @stitdemokracie
