Článek
Že spor mezi USA a Íránem vyeskaluje do většího konfliktu, se dalo očekávat už před šesti lety. Tehdy vybublala naplno krize v Perském zálivu, která skončila atentátem na generála Kásima Sulejmáního. Od té doby jsou vztahy mezi zeměmi na ostří nože. Ono, ne, že by to mezi oběma zeměmi bylo bůhvíjaké, jejich vztahy jsou zlé již od 50. let minulého století. Ale tohle je zcela bezprecedentní a výrazně vážnější situace, než kdy byla.
Útok USA na Írán je jednoznačným porušením mezinárodního práva, na druhou stranu se Íránu vrátilo chování teokratického režimu k vlastním lidem jako bumerang. Represivní politika, střelba do demonstrantů a porušování lidských práv, to si někdy až i ten nejmírumilovnější člověk na světě škodolibě přál, aby tomu někdo pořádně zatnul tipec. A Donald Trump tak učinil. A zároveň tím některé světové diktátory pořádně zneklidnil. A zasadil drtivou ránu Rusům.
Proč vlastně se mají teď diktátoři bát? Co znamená současná situace pro Rusko? Proč tento konflikt může potopit populistické a extremistické strany v Evropě? Na to všechno se dnes podíváme.
Asad, Maduro, Chameneí… Připraví se Putin?
Během krátké doby došlo k pádu několika známých diktátorů. Bašár Asad v Sýrii vládl nepřetržitě od roku 2000. I on v Sýrii byl známý svou represivní politikou a potlačováním lidských práv. Vždyť právě kvůli němu v roce 2011 vypukla v Sýrii občanská válka a fakticky skončila až s jeho pádem. Situace v Sýrii nicméně po letech válčení není dobrá, země je závislá na humanitární pomoci a potýká se s nedostatkem pitné vody. Zda-li Ahmad Šara nastartuje Sýrii konečně směrem k vyspělému světu anebo se syrská krize nevyřeší nebo prohloubí, ukáže až čas.
Donald Trump letos vybírá eliminaci diktátorů jako odměny v adventním kalendáři. Na začátku roku 2026 podnikly Spojené státy útok na Venezuelu, údajně kvůli drogovým kartelům. A cíl svrhnout diktátora Nicoláse Madura se ukázal být úspěšný, neboť Maduro je v USA uvězněn. Spojené státy navíc získaly přístup k nerostným surovinám a jestli nakonec dojde i k výměně vládní garnitury, se ukáže také v nejbližší budoucnosti. Útok na Írán pak stál život duchovního vůdce Íránu ajatolláha Alí Chameneího. 86letý teokrat byl zabit při raketovém náletu, životem zaplatili také ministr obrany Aziz Násirzádí či velitel íránských revolučních gard Mohammad Pakpúr.
Tak si říkám, jestli Trump bude chtít také likvidovat diktátory i nadále, kdo bude další cíl? Aktuálně to vypadá, že Američané půjdou po kubánském režimu. A s Kubánci rovněž Američané nemají dobré vztahy. Ale klíčová otázka: Má se připravit na svou eliminaci Vladimir Putin? V Rusku se mu jeho režim začíná sypat pod rukama, válku na Ukrajině strategicky prohrává a vojenská i hospodářská situace v Rusku mu příliš nenahrává a Rusko přestává být globálně spolehlivým partnerem. Půjde Trump i po slabém diktátorovi Ruska, navzdory tomu, že mu položil i červený koberec?
Írán na křižovatce, Rusko dostalo smrtící direkt
Írán sice teď má historickou příležitost se zbavit teokratického režimu, nicméně myslet si, že hned nastoupí demokracie, je velmi bláhové. Teokracie v Íránu je už od roku 1979, kdy se do čela dostal první ajatolláh Rúholláh Chomejní po islámské revoluci. Írán i USA ví, že svrhnout teokratický režim i revoluční gardy bude nákladné, drahé i bolavé. Donald Trump s tímhle musí počítat, nicméně nyní bude možná mít po ruce tři evropské velmoci. Ale to si rozebereme v další části článku. Pokud by skutečně teokratický režim byl svržen, postupný přesun do demokratického režimu by nebyl ze dne na den. Ale než se vyčistí stát od teokratů, než se dá do pořádku země po válce a než se najde silný opoziční vůdce, bude asi země pod dohledem USA.
Nicméně tato situace vůbec nepomáhá Rusku. Vladimir Putin sice hodil Írán přes palubu, když vyjádřil solidaritu Kataru i Bahrajnu. Ale Írán mu svou odvetnou reakcí vůbec nepomohl. Arabské státy na íránské útoky reagovaly rozšířením těžby na trojnásobek, tím pádem cena ropy navzdory svému růstu by neměla tak dramaticky stoupat. A Rusko tím pádem přijde o velké peníze z prodeje ropy, neboť další pokles cen za barel by byl pro ruskou ekonomiku zatraceně velký problém. Rusko zároveň přišlo o jednoho z klíčových spojenců a má výrazně ztíženou situace na geopolitickém poli.
Pro Rusko může nastat ještě horší situace, pokud by Spojené státy vyhodily do povětří sklady s uskladněnými Šáhidy, což se dá očekávat vzhledem k očekávané velké útoků, přijde Rusko i o klíčového dodavatele munice. Rusko si sice už Šáhidy vyrábí samo, nicméně Írán měl na 80 tisíc uskladněných dronů, které byly připraveny okamžitě zasáhnout. Útoky na výrobní infrastrukturu by navíc zamezily dalšímu přísunu íránských zbraní do Ruska a případná změna režimu by zároveň znamenala omezení strategického koridoru Sever-jih, který je pro ruský obchod extrémně důležitý. Rusko tak zažívá geopolitické peklo a jediný opravdový spojenec, který mu může být užitečný, je Severní Korea.
Problém pro populisty a extremisty
Populistické a extremistické strany nyní stojí před zásadním rozhodnutím. Protože postavily svůj zahraničně-politický profil jak na adoraci Donalda Trumpa, tak i na vlídném či ambivalentním přístupu vůči Íránu. A nyní by se hodilo, aby česká veřejnost tuplem věděla, co na íránské ambasádě dělali Kateřina Konečná a Filip Turek. Ovšem íránský režim má zde také své užitečné panáky, celá skrytá koalice okolo SPD se zastala Íránu. Ovšem pohněvají si tím část vlastního voličského elektorátu, neboť v době prezidentských voleb v USA podpořili Donalda Trumpa. Jeho koaliční partneři ANO a Motoristé pro změnu podpořili kroky USA a Izraele. To se Filip Turkovi líbit nebude.
SPD není jediná strana, která zažívá tento vlastní názorový rozkol. Neofašistické hnutí Republika, které je v průzkumech na Slovensku na třetím místě, má ve svých řadách sympatizanty s Íránem, konkrétně oba europoslance Milana Uhríka a Milana Mazureka. Ti však ohledně střelby do demonstrantů nebo současného útoku USA na Írán zarytě mlčí, přestože s íránským režimem sympatizují. Ovšem je tady ještě jedna ryba, která se může svým názorovým veletočem sama vykuchat zevnitř.
A to je německá AfD. Proruská strana, která atakuje v průzkumech CDU/CSU Friedricha Merze, má svůj profil vystavený na protiimigrační a protimuslimské politice. Ano, chápu, že migrační problémy v Německu nejsou úplně ideální. Jenže AfD má vůči Íránu právě vlídnější nebo minimálně ambivalentní přístup. A ohledně současného konfliktu může být AfD na křižovatce. Budou podporovat teokratický islámský režim? Anebo se postaví proti němu? Ať tak či onak, vybrat si mezi těmito dvěma světy bude velmi těžké pro každou populistickou stranu, nejen AfD. Neboť tady došlo k obrovskému střetu jejich myšlenkových pochodů.
Závěr: Evropa má obrovskou šanci ukázat svou sílu
Z tohohle všeho může profitovat i Evropa, která sice opět nechala špinavou práci na Američanech, ovšem je připravenější než kdy dřív. Ceny pohonných hmot by neměly Evropu výrazně zasáhnout díky dobré diverzifikaci zdrojů. A navíc, Velká Británie a Francie zvažují útoky přímo v Íránu. Ovšem musí si dávat pozor na liknavost. Evropa navíc prochází modernizací, vždyť jen Německo buduje extrémně silnou armádu v Evropě. Nedá se čekat, že by se do konfliktu zapojily Polsko, Finsko nebo Švédsko, neboť to stále vnímá jako největšího strašáka Rusko.
Evropa navíc svou sílu může ukázat při hrozící migrační vlně. Pokud by Evropa včas zavřela hranice a posílila vnitřní bezpečnostní složky, mají migranti de facto zavřenou cestu. Tady musím poprvé pochválit současnou vládu, která posiluje bezpečnostní složky v ulicích zejména u židovských a amerických objektů. Aspoň něco, když ministr zahraničí raději jde do XTV namísto tiskové konference.
Evropa nyní nesmí usnout. Nesmí spoléhat na USA. Musí spoléhat sama na sebe a být naprosto tvrdá. Být připravená. A kdy jindy má možnost ukázat svou sílu a svůj potenciál než teď? Evropa paradoxně může být v konečném důsledku vítězem konfliktu, neboť když ji začne okolní svět brát vážně, bude velmi silným hráčem na geopolitickém poli.
Zdroje
S iránskym režimom doteraz sympatizovali politici Republiky. Pred voličmi sa tým nechvália — Denník N
americký útok USA na Írán
