Článek
Průzkumy již několik let hovoří jasně. Hnutí ANO je hegemonem domácí politické scény a s více než třiceti procenty naprosto jasně vede. Tím ale pro hnutí Andreje Babiše výčet pozitiv končí. Stačilo, které se jevilo jako možný Babišův spojenec, je mrtvým subjektem. Neobjevuje se ani v průzkumech, Daniel Sterzik dal k dispozici svou předsednickou stoličku a do stejného politického hrobu míří i komunisté a SOCDEM, kteří pod Stačilo kandidovali ve volbách.
Ale veselo není ani u koaličních partnerů. SPD ve vládě na sebe upozornila pouze tím, že Tomio Okamura držel štafle při sundání ukrajinské vlajky a rétorika ministra Zůny je nenávratně poškodila. A co víc, opětovné nasazení ukrajinské vlajky anebo otevření trhu pro cizince, jim může uškodit ještě výrazně víc. A Motoristé? Ti tak dlouho chodili se džbánem pro vodu, až se jim urvalo ucho i dno džbánu. Kauzy okolo Filipa Turka a vydírání prezidenta Petrem Macinkou jim image pošramotilo rovněž nenávratným způsobem.
Aktuálně sice opozice vypadá opticky silnější, nicméně žádná hitparáda to není. TOP 09 nemá stabilní voličské jádro, díky čemuž jejich podpora je jednou 2 %, podruhé pak pět procent, ODS působí nevýrazně jako tofu a lidovci čekají na Jana Grolicha. Oblíbený hejtman Jihomoravského kraje má velkou šanci oslovit voliče vládní koalice a vytáhnout lidovce někam k hranici osmi procent. Pro Andreje Babiše je jediné světlo na konci tunelu, u něhož však nelze s jistotou říci, kterým směrem bude chtít své hnutí ubírat.
SPD a Motoristé: Další koaliční partneři Babiše nabrali směr do záhuby
Už jsem to tak nějak nakousl v úvodu, ale tady se hnutí Stačilo ani komunistům věnovat nebudu. Tyto subjekty už jsou natolik bezvýznamné, že jediná jejich naděje je maximálně v lokálních či evropských volbách, kdy voliči rádi experimentují. Což jsme mohli vidět dva roky zpátky, kdy Přísaha a Motoristé + Stačilo získaly čtyři evropská křesla. Ale jinak můžeme s jistotou konstatovat, že Stačilo a všechny subjekty v nich spojené, jsou již mrtvé.
Kdo se však vytrácí z politické scény, je hnutí SPD. Tomio Okamura vyměnil volební program za 300 tisíc měsíčně z pozice předsedy sněmovny. A nejvýraznějšími osobami jeho ansámblu jsou aktuálně Miroslav Ševčík a Jindřich Rajchl. Ševčík jako bývalý děkan na národohospodářské fakultě VŠE se chová jako naprostý buran a diletant, který nezvládá ani normální komunikaci. O čemž svědčí jeho kuriozity typu, že Filip Turek svým inteligentem, nikoli intelektem, převyšuje prezidenta Petra Pavla. Anebo zpackané pranostiky, kdy ho musela opravovat moderátorka Tereza Řezníčková. Anebo vyhrožováním dárcům pro Ukrajinu.
Jindřich Rajchl pak na sítích opět potvrzuje to, co mu jde nejlépe a to šíření dezinformací pro své publikum. Nejčastěji samozřejmě padají jeho hnojomety směrem k Ukrajině a podlézání Rusku, případně Donaldu Trumpovi. Své voliče krmí lacinou propagandou a zapomíná na skutečnosti ohledně toho, že válka na Ukrajině je pro Rusko zničující anebo účelově tvoří dýmové clony okolo Trumpa a jeho kauz s Epsteinem. A tomu všemu pomáhá i jeho falešné obecenstvo z trollích farem. A co víc? Rajchlova podpora je někde mezi 1-1,5 procenty. Holt, trollí účty zkrátka k volbám nedostanete.
SPD se ale drží aspoň na těch 6,5 procentech hlasů. Mnohem hůř jsou na tom Motoristé. Kauzy okolo Filipa Turka a Petra Macinky, skutečnost, že v jejich řadách sedí estébák Oto Klempíř a další kauzy jako střety zájmů Igora Červeného, kauzy Matěje Gregora a podobně, jim ubírá kredit víc a víc. Motoristé by se nyní už nedostali do sněmovny a jejich podpora klesla o více než dvě procenta. A jejich pád pokračuje a pokračovat bude. Jejich nejednotné voličské jádro přechází k ANO, ODS, Pirátům a Martinu Kubovi. SPD a Motoristé = definitivně na ručník.
Překvapení, které míří k vrcholu: Naše Česko a Martin Kuba
Je to sice teprve pár dní, co Martin Kuba ohlásil vznik svého nového hnutí. A nutno říci, že přišlo v naprosto vhodný čas. Naše Česko totiž může vyplnit obří díru na českém politickém trhu. A to takovou, že zde neexistuje strana, která by byla takovým mostem mezi koalicí a opozicí. A to Kuba splňuje. Jistě, pochází z toho konzervativního křídla ODS, vědělo se o jeho vazbách na Rosatom, nicméně za Kubou jdou vidět výsledky. Přestože ještě strana nepředstavila svůj program, jde na politický trh s výbornými postoji: proevropská strana, která možná může tíhnout mírně k populismu, ale zakotvení ČR v EU a NATO a podpora napadené Ukrajiny, jsou základní hodnoty, které si dnešní doba vyžaduje.
Kuba je za mě velice dobrý politik, o něm jsem psal již v prosinci, že může být velkým favoritem příštích voleb. Jeho nevýhodou může být to, že prozatím má ve svých řadách lidi pouze z Jihočeského kraje. Jenže politický manažer jeho kalibru by měl tuto výzvu zvládnout. A pokud by přetáhl do svých řad lidi jako Ivo Vondrák, Martin Netolický nebo Tomáš Macura, jeho platforma působení i preference můžou nabrat na síle. Všechno to jsou výrazné osobnosti a Kuba si moc dobře uvědomuje jejich kvalitu i přínos.
Martin Kuba míří se svým projektem k vrcholu a je třeba zmínit, že větší nebezpečí je to aktuálně pro vládní strany + ODS a TOP 09. Lidovci totiž mají silnou tradici a pokud Jan Grolich se stane předsedou lidovců, rozhodně je vytáhne výš. Jenže vládní strany kromě SPD se ochomýtají na pravém politickém břehu taky a pokud by Andrej Babiš své voliče zklamal, Kuba je může snadno získat. Jako se mu to daří u voličů Motoristů. Voliči TOP 09 pak můžou ke Kubovi také snadno přejít, neboť uvidí, že TOP 09 už jako strana nic moc nenabízí a pokud Martin Kupka nešlápne do pedálů, nejen, že STAN přeskočí ODS v průzkumech, ale voliče mu odebere i Kuba.
Kuba navíc může větřit příležitost po silných lídrech v opozičních buňkách jednotlivých stran. Radim Ivan i přesto, že je mladý politik, patří také víc do konzervativního křídla strany a je prvním v pořadí, koho by mohl Kuba přetáhnout. A pak tady mám i jedno překvapivé jméno: Karel Havlíček. Ministr průmyslu a obchodu za ANO, vicepremiér i místopředseda hnutí, upadl u Andreje Babiše v nemilost. Zmiňoval jsem v lednu, že Havlíček se může s Babišem snadno rozkmotřit a už je to tady. Kuba navíc stejně jako Havlíček má vazby na zmíněný Rosatom a tito dva pánové si jsou podobní jako vejce vejci. Dojde k jejich shledání? Anebo dojde přímo k budoucí koalici s hnutím ANO? Těžko říct. V tomto jsou Kubovo hnutí i sám Kuba velmi nečitelní.
Závěr: Co nám aktuální průzkumy říkají?
Od voleb vzešly prozatím tři průzkumy preferencí od STEM, Kantar a NMS Market. Že vysavač Andrej Babiš začíná úřadovat, o tom už samozřejmě řeč byla. Ale potvrzují tyto trendy:
- ANO má stabilní podporu přes 30 procent
- ODS ustálilo rovněž své výsledky na 14-16% podpory
- STAN mohutně posiluje (atakuje 15%)
- Piráti se Zelenými mírně posilují
- SPD a Motoristé klesají ke dnu
- propadlo by velké množství hlasů
STEM a Kantar jsou relevantní zdroje, ve vší úctě k NMS Market, oni jsou v ČR poměrně novou agenturou. A navíc, u jejich výsledků šetření byly významné výkyvy. Například v jejich průzkumech ANO mělo snad třikrát pod 30 procent, Spolu oscilovalo na široké škále 17-23 procent podpory a SPD dokonce v jejich šetření oscilovalo také na široké škále 10-17 procent podpory. I proto je takřka pětiprocentní podpora pro Naše Česko hodná uvažování a přemýšlení.
Nicméně poslední bod je asi nejhorší možná varianta. Pamatujete, jak v roce 2021 propadlo milion hlasů ve volbách? Nyní by to byl doslova armageddon propadnutých hlasů. Když to vezmeme optikou účasti od počtu oprávněných voličů, kterých je dlouhodobě cca 8.3 milionů, vzejde nám z toho následující:
- podle STEM při 68% účasti propadlo 23,5 procenta hlasů (1 326 340 hlasů, což je více, než získala ve volbách 2025 koalice Spolu)
- podle Kantaru při účasti 64 %, když vezmeme i velmi těsný průchod Motoristů v potaz, by dle pr ůzkumu propadlo 19,5 procenta hlasů (1 035 840 hlasů)
- NMS Market sice nezmínilo procentuální účast, ale držme se tedy na zhruba 66% účasti, při tomto průzkumu by v takovém případě propadlo rekordních 24,4 procenta hlasů (cca 1 337 000 hlasů)
Co z toho vyplývá? Dají se opět očekávat spojení stran, ať už do koalic anebo skrytých koalic jako tomu bylo u SPD nebo Stačilo. Protože nechat propadnout tolik hlasů, to by byla totální vražda. Je tak na místě si říct, zda-li by se neměla snížit hranice volebního kvóra někde k 2%, aby hlasy nepropadly. Protože co se týče volebního kvóra v poměru k počtu relevantních politických stran, máme se Slovenskem a Estonskem jedny z nejpřísnějších podmínek.
Jistě, je více zemí, které mají 5% uzavírací klauzuli. Jenže Německo má dohromady asi jen šest relevantních stran na politické mapě. Totéž platí pro Poláky s Rumuny. Máme příliš mnoho politických stran a příliš mnoho lídrů, co chtějí kopat sami za sebe. A pokud nechceme, aby naše hlasy propadly, bude třeba tato kvóra změnit.
