Článek
Když předloni v prosinci vznikla skupina D, která měla podpořit Ukrajinu v boji proti ruské invazi, ocenil jsem tuto občanskou iniciativu. Stejně jako iniciativu Dárek pro Putina. Že se v dnešní době plné dezinformací, lží a podkopávání důvěry v systém najde parta dobrovolníků, která pomáhá oběti v boji proti agresorovi, to zaslouží smeknout klobouk dolů. Mělo by to být automatické, ale bohužel to je jen zbožné přání.
Nyní Skupina D v čele s hercem Ondřejem Vetchým čelí vyšetřování vojenské policie, přestože po celou dobu její existence se nenašlo nic závadného na této iniciativě. Musím zkritizovat i exministryni obrany Janu Černochovou, která se sice tváří jako neviňátko, ovšem se skupinou je na ostří nože. Zejména s jejím čestným předsedou Karlem Řehkou. Černochová tak naprosto degraduje svou docela solidní práci na resortu obrany a vytváří problém tam, kde žádný v realitě není.
Útočit na lidi, kteří mají dobrý úmysl a udělat z nich padouchy, je zavrženíhodné, na druhou stranu přiléhající k mentalitě České republiky. Přijde mi, že se zde úspěch a dobré úmysly neodpouští. Proč Česká republika potřebuje lidi jako je Ondřej Vetchý? Jsou iniciativy Skupina D nebo Dárek pro Putina prospěšné? A co ukázala válka na Ukrajině o občanech ČR? Sledujte.
Ondřej Vetchý je člověk na správném místě
A nejde teď jen o skupinu D. Ondřej Vetchý již dlouhodobě ukazuje, že je člověk na správném místě. Je patronem Českého národního registru dárců kostní dřeně. A nejen to, podílí se i na vícero dobročinných akcích. S Petrem Pavlem v roce 2020 rozvážel nákupy pro brněnské vozíčkáře v době koronavirové pandemie. Navíc jako pedagog na DAMU rozšiřuje povědomí o celospolečenských tématech.
To jsou jen věci, které jsou o něm veřejně známé. A zaslouží si uznání, ne urážky. Proto když tuto iniciativu zpochybňují poslanci jako Pavel Růžička (ANO) nebo Jindřich Rajchl, který svůj vrchol slávy zažil v pornografickém průmyslu, je na místě se tomu zasmát, ale i odsoudit. Jeden z nich reprezentuje holding Andreje Babiše, oligarchy, který si v České republice buduje prakticky svůj monopol. A druhý pro změnu má za sebou tolik kauz, od propagování nelegálního casina až po kauzu Voice of Europe. Tito lidé mají problémy sami se sebou a poukazovat na druhé, je nejen pokrytecké, ale i dost zbabělé.
Souhlasím s tím, co psal Petr Míča, že v jiné zemi by Ondřej Vetchý dostal státní vyznamenání, zatímco my ho vláčíme soudy. A má bohužel pravdu. Vetchý sice dostal v roce 2024 státní vyznamenání, ovšem jinak reakce na něj jsou absolutně stupidní. A nejhorší je, že nejvíc jedu na něj plivou lidé, co sami nic pozitivního nevymysleli a žádnou pozitivní přidanou hodnotu netvoří. Buďme rádi za lidi, jako je pan Ondřej Vetchý.
Skupina D a Dárek pro Putina nejsou dokonalé, ale zatraceně důležité
Chápu věcnou kritiku od lidí, jako je Petr Bartovský nebo Michal Koudelka, kteří v iniciativě nevidí nic špatného, ale upozorňují na systémový problém. Je pravda, že tato občanská iniciativa je mimo rámec státní kontroly a může se stát cílem ruských zpravodajských služeb a dezinformací. Jenže stát před dezinformacemi občany nechrání. Naopak, trollí účty a weby zaplavují český internet a člověk má chvílemi pocit, že když vidí komentářovou sekci na Facebooku, tak vidí přepisy scénářů z ruské státní televize.
Ale zpět k iniciativám. Rozhodně dokonalé nejsou, stejně jako nic na světě, vše má svá pro i proti. Ale opět se vrátím k tomu, že je třeba si vážit občanské aktivity, která pomáhá v boji proti ruské invazi. Absolutorium pak zaslouží lidé, jako je Ivo Lukačovič, majitel Seznamu, který iniciativě Dárek pro Putina věnoval sto milionů korun. Na rozdíl od tzv. mírotvorců, kteří si pod pojmem mír představují kapitulaci nebo kolaboraci, je fajn vidět lidi, kteří aktuální reálné hrozby berou vážně.
Tyto iniciativy nepomáhají jen Ukrajině. Ale pomáhají i naší bezpečnosti. Spoléhat se na to, že Rusko si vezme jen Ukrajinu a zastaví se, to může si myslet jen demagog, který žije ve zvláštní sociální bublině. Proto namísto urážek a nadávek si važme těchto lidí, kteří si tuto iniciativu vzali na svá bedra, zatímco většina národa spoléhá, že někdo jiný se o ně postará.
Válka na Ukrajině odhalila temná zákoutí české povahy
A není jich málo. Rozumím tomu, že válka na Ukrajině již lidi frustruje. Jsem jedním z nich, ale obviňovat z toho Ukrajinu? To je naprosto hloupé. Díky ukrajinským uprchlíkům stát od začátku války vydělal 13 miliard korun. Pokud byste to chtěli přepočítat metrikou na občana, tak by ještě za tuto pomoc získal zhruba 1 200 korun (berte dle jednoduchého vzorce příjem do státní pokladny / počet občanů). Navíc Ukrajinci obsadili dlouhodobě neobsazené pracovní pozice. Takové pozice, které Čechům nevoní, ať už skrz náplň práce nebo finanční ohodnocení.
Krutá je potom realita v tom, když lidé vidí největší problém v tom, že se Ukrajina stále brání. O to horší je pak narativ lidí, kteří by si přáli, aby Putin Ukrajinu srovnal se zemí, protože potom přece nebudou Ukrajinci ani tady. Jedna hloupost vedle druhé. Přitom sami zde máme historickou zkušenost, když nás zradili spojenci v Mnichově roku 1938. Máme historickou zkušenost s ruskou (sovětskou) agresí z roku 1968. Zkušenosti s výbuchem ve Vrběticích. A namísto toho, abychom historii neopakovali, přejeme podobná zvěrstva Ukrajině.
Aby bylo jasno. Dodávky zbraní Ukrajině jsou potřebné, aby Rusko se nedostalo do Evropy. A žádná válka by nevznikla, kdyby válečný zločinec Putin věděl, kde má Rusko hranice. Rusko okupuje Podněstří, Jižní Osetii i Krym. A pokud někdo tvrdí, že Putin šel na Ukrajinu zachránit rusky mluvící lidi, tak kdyby jim skutečně šel pomoct, nehází i jim rakety na jejich domy. A na závěr bych položil velmi ostrý dotaz: Pokud máte dítě a to bude ve škole šikanováno, také mu řeknete, ať s agresorem vyjednává o míru? Anebo mu řeknete, ať se vzdá, že je to jeho problém? Asi ne. Tak to berme v potaz, že oběť není na vině v žádném konfliktu. Vždy je chyba na straně agresora. A ani vytváření alternativní reality nezmění tu skutečnou.
Závěr: Važme si lidí, kteří chrání naši bezpečnost a braňme se dezinformacím
Můžeme mít vůči občanským iniciativám, bezpečnostním složkám a podobně, výhrady. Ale je třeba si uvědomit skutečnost, že tito lidé brání naši bezpečnost. Ne vždy dokonale, ale brání. Vojáci, policisté, kybernetičtí experti nebo právě i lidé, jejichž iniciativa pomáhá v boji proti agresorovi. Sami bychom se taky chtěli bránit anebo hledali útočiště někde jinde. Tak nehledejme chybu v Ukrajině ani nikom jiném.
Kór navíc, když státu přítomnost těchto lidí pomáhá. A než někdo začne střílet informace z Kiel Institut + mantru Tomia Okamury a bude pálit, že Česko vydalo na pomoc Ukrajině 232 miliard, tak dáme si na závěr menší fact-checking:
Skutečné výdaje státu na pomoc Ukrajině byly cca 91 miliard, zatímco stát získal cca 104 miliard. Kde je tedy těch 141 miliard rozdílu? Ukážeme si.
Představte si, že máte starší auto, třeba nějakou starší Octavii, která po amortizaci hodnotu zhruba 20 tisíc korun. A darujete ho někomu, kdo ho může ještě využít. A Kiel Institut vypočítá cenu té Octavie podle dnešních cen nebo dle nového typu Octavie, dejme tomu, že nová Octavia stojí milion korun. Vy a váš stát tak vidíte na papíře, že jste darovali staré auto, Kiel Institut spočítá, že jste darovali auto v dnešní hodnotě jednoho milionu a Tomio Okamura zakřičí, že jste darovali jeden milion korun. Navíc Kiel Institut nepočítá to, co se státu na Ukrajincích vrátilo.
Už chápete tu logiku? Doufám, že ano. Proto si važme lidí, kteří chtějí chránit naši bezpečnost. Kteří vzali tu odpovědnost na sebe, aby nikdo jiný nemusel. A braňme se dezinformacím, které kolují ve veřejném prostoru. Protože když se něco tváří jako příliš velká senzace, vznikne z toho doopravdy blbost, která je z většiny úplně mimo realitu. Tak na to mysleme.
