Článek
Co dalšího se bude muset stát, aby Friedrich Merz pochopil, že je jeho čas skončit? Vládní strany CDU/CSU a SPD v dalších zemských volbách utrpěly brutální porážku v zemských volbách. V Berlíne i Meklenbursku-Předním Pomořansku se ukázalo, že Německo začíná kopírovat francouzský scénář, kdy se vytrácí politický střed a největší evropská ekonomika lavíruje mezi krajní levicí a krajní pravicí. Pro Patrika Nachera, strana Die Linke je v českém překladu Levice s velkým L. A je to krajně levicová strana, to jen pro připomenutí.
Ale pojďme od Patrika Nachera k relevantním věcem. I výsledek SPD v Meklenbursku-Předním Pomořansku je výprask. Manuelu Schwesigovou, která svou popularitu vystavěla na své osobní značce, je to velká nepříjemnost, protože se ukázalo, že SPD na bratříčkování se se současnou CDU také radikálně doplácí. CDU prakticky kopíruje naši ODS v tom, že je hlavním viníkem za úpadek politické kultury v Německu. A že otevřela prakticky dveře extrémním proudům z levého i pravého okraje politického spektra.
Společnost v Německu čelí přes rok stagnaci, polarizaci a je obětí neustálých hádek mezi CDU a SPD v klíčových politických segmentech. Jistě, ne všechno je chyba Friedricha Merze a mnoho věcí ovlivnily i geopolitické události či nepovedené politické dohody. Například skokový nájezd na Green Deal, který započal už během vlády Angely Merkelové, paralyzoval německé hospodářství, neboť přechod začal bez nějaké postupnosti. Odpojit se od ruského plynu po vypuknutí války na Ukrajině byl sice eticky dobrý krok, ale odhalil také problém systému v Německu.
Ať už za Angely Merkelové či za Gerharda Schrödera se Německo prakticky připoutalo k ruskému plynu bez jakékoli diverzifikace. Jistě, když máte na trhu to nejlevnější, tak po tom skočíte jako po uzeným. Ale i to musí mít hlavu a patu. Je to jako když dlouhodobě investujete do akcií a nemáte žádnou protiváhu, například jako zlato. Co se stane v případě globální krize? Akcie spadnou, vy přijdete o podstatnou část majetku a rázem žijete ve finančním bludném kruhu, který vám nemá co vyvážit.
A zatímco vláda Petra Fialy u nás krizi zvládla poměrně dobře, v Německu se s tímto perou doteď. Ale tímto se dostáváme jen ke kořenům toho všeho. Když vládla v Německu semaforová koalice SPD, Zelení a FDP, tak opoziční CDU vyčítala vládnímu bloku hádky a nejednotnost. Neschopný kancléř Scholz nebyl schopen tuto krizi schopen zastavit a dotáhl zemi do předčasných voleb. Jenže Merz jde úplně stejnou, ne-li horší cestou. A doplácí i bohužel na to, že reformní politika zkrátka není populární, o to hůř je vnímána, když není dobře komunikována.
Když vám vládne pravicově se tvářící CDU a sociálně-demokratická SPD, tak je to podobný nesmysl jako když by v Británii složili vládu Konzervativci a Labouristé. Což o to, vždy jde udělat politický konsenzus, ale když vám kancléř Merz navrhuje drastické sociální škrty a koaliční partner vám to blokuje, že to ožebračuje chudé, tak to potom je všechno jen ne stabilní vládnutí. Přitom právě schopnost dohodnout se a komunikovat nepopulární, by mělo být alfa omega každé politiky. Jenže to s Merzem tak moc nejde, který je ve svém reformním světě poměrně dost radikální. A právě postupná radikalizace mu ublížila v klíčovém segmentu, proč narostla AfD.
A to je téma migrace. Merz namísto reálného řešení migrační krize začínal přebírat rétoriku AfD. Kontroverzní výroky ohledně migrantů v oblasti násilí na ženách nebo pouličnímu vzhledu měst, nepřebralo AfD voliče. Naopak zklamalo ty stávající, že Merz těmito hloupými argumenty dává zelenou rétorice AfD. Migrace je v Německu velký problém a skutečně cizinci stojí za výrazným nárůstem kriminality. Ale problém je v tom, že Merz jako zkušený manažer z německé pobočky BlackRock by měl nabízet krizová a důležitá řešení. A tam naprosto tragicky selhal. Stejně jako jeho plán deportace migrantů zpět do Sýrie.
Zároveň to u Merze ukázalo i jeho stinnou stránku. A to, že premiér, který má majetek přes 300 milionů korun, úplně nerozumí běžným občanům a nemluví jejich jazykem. Ne každý umí najíždět na populistickou vlnu jako miliardář Andrej Babiš, který jako zkušený podnikatel z velkého korporátního světa řekne a udělá cokoli, jen aby mu volič dal hlas. Merz takový není, naopak jeho konfrontační a břitký styl mu také velice uškodil. A co hůř, on se stal jakýmsi symbolem toho mainstreamového Německa v jedné negativní oblasti - nedostatek sebereflexe.
Pod Merzem se stala CDU bezpohlavní stranou, u které nikdo neví, jestli je ještě na pravém středu anebo se posouvá ke krajní pravici. CDU přišla o výsostné postavení středopravé strany, která nabízí konkrétní řešení a voliče jim přebrala právě radikální AfD. Ale bylo by nesmyslné nazývat všechny voliče AfD jako radikální. AfD boduje hlavně mezi mladými lidmi, na které stát kašle. Friedrich Merz s jeho vládou nevěnoval tolik energie rozpadajícímu se školství a nedostupnému bydlení jako právě boji proti AfD.
Přitom Německo má poslední dobou jedny z historicky nejhorších výsledků ve školství. Ve školách chybí tisíce učitelů, německé školství rozšiřuje sociální nůžky mezi studenty a navíc mnoho peněz stát investuje do speciálních pedagogů, které se věnují dětem migrantů, kteří neumí německy. A krize bydlení? Zasekl se stavební sektor díky rostoucím cenám stavebního materiálu a Merz navíc navrhl federální zákon, který zakáže zemským vládám vyvlastnit bytové korporace. De facto tímto šel Merz na ruku developerům než aby se snažil pomoct lidem, kteří bojují s nedostupným bydlením.
Jenže nedostatek Merzovy sebereflexe a dostatku jeho umanutosti způsobil, že kancléř v oblíbenosti klesl na historická minima. Jeho oblíbenost se pohybuje mezi 9-13 procenty a jeho cílení na důchodce, kteří jsou základním voličským elektorátem CDU, mu odehnal i mladé voliče. Mladí lidé v Německu se cítí zklamaní a proto se uchylují k řešením volit AfD nebo Die Linke. Protože proč nedat šanci stranám, které byly na okraji politického spektra? Politický mainstream okolo CDU a SPD lidi zklamal a buď se ukáže, že AfD je schopna doručit nějakou message voličům anebo se lidé vrátí zpět k mainstreamu. Protože od AfD stoupnout dál do extrému už je zhola nemožné.
Lidé v Německu neřeší to, jestli je AfD proruská strana, jestli je označována za extremistickou a podobně. Stavět požární zdi proti AfD a zároveň přebírat její rétoriku s nadějí, že jí odeberete voliče, je do nebe volající hloupost. Pokud vláda nebude řešit problémy občanů a nebude dostatečně komunikovat své kroky, lidé půjdou s nadějí na lepší zítřky to hodit komukoli. Pro Merze nebylo dostatečným varováním už jen to, že v posledních zemských volbách v Porýní-Falc AfD zdvojnásobila své zisky. V Meklenbursku-Předním Pomořansku to pak byla pro CDU absolutní katastrofa, neboť se nedostala ani do zemského parlamentu!
Právě tento výbuch by měl být jasný signál k tomu, aby byl Merz odvolán a Německo získalo nového kancléře. Z Německa se stal stát čelící hromadě problémů, polarizaci i rostoucí migraci a je třeba tuto záležitost řešit. Ve Velké Británii Andy Burnham potvrzuje roli krále Severu a po Keiru Starmerovi opět nastolil řád ve vládě a vrátil Labouristy opět k hranici 30% hlasů. Totéž by mohlo pomoct i Německu, které pod Merzem ztrácí. A kancléř namísto toho, aby si nasypal popel hlavu, tak hledá způsoby, jak zůstat u moci a jak se pustit do politicky sebevražedného boje.
Poté, co vyšly informace, že by u soudu měla vládní koalice šanci uspět se zákazem AfD, mě až objala hrůza. Nesouhlasím sice s AfD absolutně v ničem, ale byla by to ještě demokracie? Nadává se tady na Rusko, že zakazuje opoziční strany jako Jabloko a své oponenty nechává likvidovat jednoho po druhém. Ale zakázat aktuálně nejpopulárnější stranu, která profituje na neschopnosti tradičních stran? To by vznikl do budoucna nebezpečný precedens a to opět je ten nedostatek sebereflexe. Vyřeší se něco, pokud se AfD zakáže? Bude dostupnější bydlení? Bude lepší hospodářství? Zlepší se v Německu školství? Tohle jsou zásadní otázky, které zákaz jedné politické strany fakt nevyřeší.
AfD by sice narazila se svými šílenostmi jako je návrat k marce anebo že by Německo opustilo struktury EU a NATO. Ale pořád jsou zde body v programu, které protlačit půjdou a to je třeba vyjednávání o jaderné energetice. A jak známe z historie, v Německu není takový odpor vůči Rusku jako třeba u nás. Německo má historicky s Ruskem poměrně dost provázané vztahy a taková NDR byla prakticky ruskou odnoží. Lépe řečeno, sovětskou odnoží, jelikož SSSR byl hlavním partnerem NDR a po pádu železné opony a sjednocení Německa zůstalo mnoho sovětských agentů v Německu. Ostatně, kde taky začal svou kariéru Vladimir Putin, že ano.
Spoléhat se na to, že přece teď několik měsíců nebudou konat zemské volby a spoléhat na pozitivní hospodářské ukazatele, je další cestou do záhuby. V době, kdy lidé v Německu mají strach ze ztráty zaměstnání kvůli stagnaci průmyslu, je tohle další z hloupých kroků Friedricha Merze. A jelikož se příští rok konají volby ve spolkových zemích, které jsou baštou CDU, jako například Severní Porýní-Vestfálsko, tak se může hrát i o celkovou budoucnost strany. Je třeba změnit politický kurz a distancovat se od Merze, ale kdo by měl Merze nahradit?
Mezi nejvýraznějšími potenciálními nástupci se skloňuje právě premiér Severního Porýní-Vestfálska Hendrik Wüst, který je ve Vestfálsku velmi úspěšným premiérem. On navíc je odpůrcem stavění protipožárních zdí a naopak chce AfD porazit programem a realitou, co vše jde a nejde implementovat do reality. Dalším nástupcem by mohl být bavorský premiér Markus Söder, jenže ten je šéfem menší strany CSU a pro SPD by byl nepřijatelným kancléřem, jelikož ho berou jako politického chameleona a populistu. Třetí jméno, které se pak v nástupnictví skloňuje, je Daniel Günther, který je premiérem Šlesvicka-Holštýnska, ale pro konzervativní křídlo strany je příliš levicový a liberální.
Wüst se tak zatím profiluje jako nejrozumnější Merzův nástupce, který by mohl vrátit CDU dominantní postavení na středopravém politickém spektru. A který by mohl být přijatelný pro vícero lidí i ideologických proudů. Nečeká ho jednoduché práce, ale zároveň je úspěšným premiérem nejlidnatější spolkové země. Což nám dává krásnou paralelu s Andym Burnhamem, který šéfoval anglickému Manchesteru.
Ale jedno je jasné. Německo musí najít sebereflexi a zbavit se Friedricha Merze. Jinak je čeká peklo. A společně s ním i celou Evropu.
Zdroje
„Ne všichni v SS byli zločinci.“ Německá AfD jde ze skandálu do skandálu, trpělivost s ní ztratila i Le Pen - Deník N
