Gruzie se stala druhou evropskou diktaturou

Gruzie vždy byla z bývalých zemí Sovětského svazu tou, co tíhla k Evropě a k Západu. Přesto neměla po své autonomii na růžích úplně ustláno. Neustále v jejím čele stáli lidé, kteří měli autokratické sklony. Od prvního zvoleného prezidenta Zviada Gamsachurdii, přes Eduarda Ševardnadzeho až po prvního ryze prozápadního prezidenta, kterým byl mladý právník Mikheil Saakašvili.

Gruzie sice od své autonomie ušla kus cesty a užuž to vypadalo, že již brzy se stane součástí EU, za což mohla vděčit svému dlouhodobému kurzu a částečně i vládě tehdejšího premiéra Garibašviliho. Jenže situace se drasticky změnila a Gruzie ani zdaleka nepřipomíná stát s demokratickými principy. Stala se po Bělorusku druhou evropskou diktaturou, neboť nelegitimní volby, zatýkání opozičních politiků a útoky na novináře, to fakt nemá s demokracií nic společného.

To slovo „druhou“ píšu úmyslně, neboť Robert Fico s Viktorem Orbánem mají blízko k autokracii, ale prozatím Slovensko ani Maďarsko k diktatuře neproměnili. A doufejme, že ani nepromění. V kavkazské zemi ale je situace velice vypjatá. A Gruzie v čele s premiérem Irakli Kobachidzem stojí na křižovatce mezi Západem a Východem.

Než přejdu k tomu, jak se vlastně Gruzie dala na zcestí, dovolte mi malé historické okénko. V roce 2004 přišla Růžová revoluce, kde demonstranti svrhli z prezidentského křesla Eduarda Ševardnadzeho. Do čela byl zvolen vůdce revoluce Mikheil Saakašvili, bývalý ministr spravedlnosti v Ševardnadzeho vládě. A nutno říci, že je dodnes vnímaný jako rozporuplná osoba.

Saakašvili sice rozjel hromadu reforem, zatnul tipec korupci, zjednodušil daňový systém, ovšem on sám neměl k autokracii daleko. Násilné potlačení demonstrací v roce 2007 nebo vražda Sandra Girgvlianiho, mladého bankéře, jehož přítelkyně pracovala pro ministerstvo vnitra a věděla o systémové korupci. Právě Girgvlianiho vražda otřásla důvěrou Saakašviliho vlády a společnost požadovala jeho rezignaci a rezignaci ministra vnitra Vana Merabišviliho.

Gruzie sice dělala ostré reformní kroky, které zemi posouvaly vstříc modernímu střihu, ale sami reformní představitelé nemají úplně čisté prsty. Koneckonců, Merabišvili byl několik let ve vězení. Saakašviliho tam drží dodnes, byť jeho věznění je velice sporné.

Saakašvilimu srazila vaz i válka v Jižní Osetii. Gruzie s Ruskem bojuje i o Abcházii, ovšem konflikt v Jižní Osetii odstartoval ruskou invazi do Gruzie a dodnes Rusové okupují pětinu gruzínského území. Už tehdy to byl pro Západ šok, kdy viděli, že Rusko je ochotno zajít i za hranice svého území.

Vzhledem k tomu, jak v druhé půlce své necelé desetiletky v čele se Saakašvili se svou Sjednocenou národní frontou ochladla činnost dělat reformní opatření a posouvat Gruzii stále víc směrem k EU, vznikly zde frakce, které měly společného nepřítele Mikheila Saakašviliho. A v roce 2012 uspěla strana Gruzínský sen v čele s nejbohatším Gruzíncem, oligarchou Bidzinou Ivanišvilim.

Gruzínský sen se příliš nelišil od politického kurzu Sjednoceného národního hnutí, spíše nabízel jiný pohled na politiku a nějakou tzv. zdravější alternativu oproti Saakašvilimu. Ivanišvili byl u moci jako premiér pouhý rok, pak se stáhl do ústraní, ovšem díky svému obrovskému majetku ovládá média, dosazuje si do čela strany své nejvěrnější a je takovou šedou eminencí v pozadí gruzínské politiky. Vždyť jeho majetek má hodnotu zhruba třetiny HDP Gruzie!

Právě díky Ivanišvilimu se Gruzínský sen stále drží jako hegemon gruzínské politiky. Ivanišvili je muž, co si de facto koupil vlastní zemi. Kromě médií ovládá i justici, právě jeho strana potírá opozici (k tomu se dostanu), upevňuje si moc pomocí změn ve volebním zákonu a navíc dokonale chrání své obchodní zájmy v Rusku. I to je důvod, proč Gruzie nebyla do EU a NATO dosud přijata. A jak deklaroval Irakli Kobachidze, do roku 2028 jsou jednání o vstupu do EU zastavena.

A nyní se dostanu k tomu, proč z Gruzínského snu se stává Gruzínská noční můra.

Protesty v Gruzii začaly ještě daleko před loňskými volbami. Obrovské protesty se rozjely, když v Gruzii se prosadil zákon o mimovládních organizacích, který měl některé organizace označit jako zahraniční agenty. Společnost toto považovala za ruský zákon a další z faktorů, který zemi dostává zpět do ruské náruče. Vždyť také se kvůli tomu i poslanci mezi sebou porvali (zdroj nechám dole pod článkem).

Kromě toho v posledních dnech premiér Kobachidze výrazně přitápí pod kotlem. Již před loňskými volbami deklaroval, že zakáže opoziční strany, zejména Saakašviliho Sjednocené národní hnutí. Gruzínská policie navíc útočí a zatýká opoziční lídry, o bezohlednosti Kobachidzeho režimu se přesvědčili Levan Chabeišvili, Nika Melia nebo Nika Gvaramia. Proti Kobachidzemu se postavili i bývalý premiér Giorgi Gacharia, který založil svou stranu For Georgia (Pro Gruzii) i bývalá prezidentka Salomé Zurabišviliová, která dodnes tvrdí, že je legitimní prezidentkou Gruzie.

A nutno říct, že má pravdu. Vládnoucí strana změnila volební zákon tak, díky kterého již občané nebudou volit občané, ale volitelé složení ze samospráv a poslanců parlamentu. Jediným kandidátem byl Mikheil Kavelašvili, proruský politik, bývalý fotbalista a kritik Západu, kterého si Gruzínský sen dosadil do prezidentského křesla. Navíc dodnes jsou kontroverze ohledně parlamentních voleb. Podle mezinárodních pozorovatelů volby doprovázelo násilí a vítězství Gruzínského snu je považováno za nelegitimní. Proti výsledku voleb se taky již přes rok v Gruzii demonstruje.

O tom, jak moc je sledování bývalých vysokých představitelů monstrózní, dokazuje i čerstvá událost, kdy gruzínská policie prohledávala domy expremiéra Irakli Garibašviliho, exšéfa státní bezpečnosti Grigola Liluašviliho a bývalého generálního prokurátora Otara Parcchaladzeho. Pro mě je překvapující jméno Irakli Garibašviliho, který byl už v 31 letech premiérem země a do premiérského křesla se dostal ještě jednou, načež v roce 2024 odešel z politiky. Do té doby byl považován za pravou ruku Bidziny Ivanišviliho.

Zákaz opozičních stran, věznění oponentů, útoky na novináře… Gruzie se zkrátka stala druhou evropskou diktaturou. Ovšem proti policii a vládě stojí neuvěřitelně silná občanská společnost. Kdo vyhraje, ukáže čas, ale jedno je třeba říct. Gruzínská autokracie je mnohem silnější než za dob Ševardnadzeho. Je podporovaná superboháčem Ivanišvilim, který své prostředky se nebojí použít.

Kromě toho Gruzínský sen navíc vydírá zaměstnance státních institucí, aby se účastnili provládních shromáždění a vyjádřili straně podporu pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. Ačkoli země nechce zpět vyloženě do ruské náruče, dění v zemi ji víc a víc oddaluje od vstupu do Evropské unie. A jako správní autokraté našli rovněž jako na Slovensku nepřítele v každém, od zahraničí, přes média až po Soroše.

A obávám se, aby tohle dění neskončilo občanskou válkou jako onehdy v roce 1993, kdy tehdy to byl tvrdý souboj mezi Gamsachurdiou a Ševardnadzem. Dnes společnost stojí proti miliardáři Ivanišvilimu s jeho poddanými Kobachidzem a Kavelašvilim. Tak držme gruzínskému lidu pěsti, ať při boji s Gruzínskou noční můrou mají co nejvíce štěstí.

Zviad Gamsachurdia – Wikipedie

Michail Saakašvili – Wikipedie

Gruzie — ČT24 — Česká televize

Tbilisi — ČT24 — Česká televize

Vano Merabishvili - Wikipedia

Parlamentní volby v Gruzii 2024 – Wikipedie

Válka v Jižní Osetii (2008) – Wikipedie

Gruzínský sen pokračuje v razii. Nechal prohledat domy politiků včetně expremiéra - Aktuálně.cz

2012 Georgian parliamentary election - Wikipedia

Gruzínský sen – Wikipedie

Kdo je gruzínský oligarcha Bidzina Ivanišvili - Aktuálně.cz

V Gruzii se vše točí kolem miliardáře Ivanišviliho | iROZHLAS - spolehlivé zprávy

„Sovětský člověk“ Ivanišvili má Gruzínský sen o ruském zákonu a kontrole země — ČT24 — Česká televize

Georgian politician punches opponent in face in brawl over ‚foreign agent‘ law | CNN

Gruzie má zákon o zahraničních agentech. Zemi zřejmě zkomplikuje cestu do EU - Seznam Zprávy

Gruzínská vláda míří novým zákonem na opozici | iROZHLAS - spolehlivé zprávy

V Gruzii zvolili prezidentem exfotbalistu a kritika Západu Kavelašviliho - iDNES.cz