Článek
Je to už lehce unavující a možná frustrující, že žijeme v době, kdy ministr zahraničí ČR se mstí prezidentovi za Filipa Turka. Ve svém posledním článku jsem glosoval, proč Petr Macinka tento politický souboj s Petrem Pavlem projel na celé čáře. Voličům vlády a Motoristů možná tento přístup přijde sexy, že je to odplata za Filipa Turka. A vytahují selektivně i narativy ohledně toho, že když byl hlavou státu Miloš Zeman, na summit NATO také nejel. No, je třeba si opět zasazovat věci do kontextu, protože vytahovat selektivně něco, co se hodí, to je jen cesta do asociální bubliny.
Právě v onom minulém článku jsem zmiňoval, když Petr Macinka schvaloval nejmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí. Podle něj to byl od Miloše Zemana geniální tah. Zeman koneckonců odmítl jmenovat na ministerskou pozici například i Michala Šmardu nebo Miroslava Pocheho, v době, kdy Andrej Babiš šéfoval své druhé vládě. A jak to tedy je s tím summitem NATO? Ano, je pravda, že tehdy prezident na summit nejel. Ale ne z důvodu, že by mu to Petr Fiala nebo Jan Lipavský zakázali.
Důvodem byl zdravotní stav prezidenta Miloše Zemana, který nebyl od konce roku 2021 vůbec dobrý. Proto na summit nejel. Ovšem po rozbití tohoto narativu voliči Motoristů v čele s Petrem Macinkou a dalšími přešli do jiné rétorické pozice, která je stejně mimo jako rétorika komunistické minulosti Petra Pavla nebo nejmenování Turka ministrem.
A to je kompetenční žaloba, kterou chci zakončit úvod. Pokud totiž si Motoristé byli tak jistí, že Petr Pavel porušuje Ústavu, měli zatlačit na premiéra Andreje Babiše, ať na prezidenta žalobu podá. A nestalo se, stejně jako to, když Filip Turek mlátil pěstičkami do stolu (obrazně řečeno) a hrozil prezidentu Pavlovi žalobou. Kterou nakonec neměl čas řešit kvůli řešení Green Dealu. Kde se tedy tento narativ rozpadá? Rozpadá se tam, že podle voličů (minimálně v komentářových sekcích) by s žalobou premiér neuspěl, protože Petr Pavel má na Ústavním soudu své lidi. Prosím vás, víte, jaké jsou vůbec pravomoce prezidenta?
Prezident kromě toho, že jmenuje předsedu vlády nebo ministry, tak jmenuje i soudce. Včetně těch, kteří budou sedět na Ústavním soudě. Kromě toho jmenuje i profesory, uděluje státní vyznamenání a podepisuje důležité zákony. A tyto pravomoce mu ukládá Ústava. A důležité, Petr Pavel Ústavu neporušil. Porušil by ji v případě, že by mu Ústava nařizovala povinnost jmenovat ministra. A to nikde v Ústavě není. Proto se ptám tímto Petra Macinky i voličů, kteří by bojovali za Filipa Turka do roztrhání těla: Není vám trapné být takto pokrytečtí a úplně mimo nějakou faktickou rovinu?
A právě na bodě kompetenční žaloby a Ústavy se chci posunout dál. Výborně o tom sepsal článek Richard Pokorný, který vysvětlil, co k tomuto sporu říká Ústava. Já už jsem to nakousl právě v tom minulém článku a tady může přijít tvrdá odveta vůči vládě. Andrej Babiš si dává i díky dovolené na čas s vyjádřením, ale sám sebe dostává do nepříjemných kleští. A to je i důvod, proč on na tomhle utrpí ze všech politiků nejvíce. Ještě více než Petr Macinka.
Důvod je prostý. V případě podání kompetenční žaloby na premiéra, o níž informoval Deník N, by prezident měl takřka jistě v tomto souboji navrch. Vláda totiž tímto omezuje jeho pravomoce. A on jako první ústavní činitel by tady vládě uštědřil porážku, která by skutečně vešla do učebnic politologie. A zároveň přitlačil Andreje Babiše z druhé strany, když mu napsal dopis, že na summit NATO pojede. A ono, když žijeme v době geopolitické nejistoty, opravdu by měl Českou republiku zastupovat ministr, který má s prezidentem osobní problém kvůli Filipa Turka?
Andrej Babiš teď nyní je nervóznější než kdy jindy. Protože tato situace může mít pouze tyto výsledky:
1) Rozhází si vztahy s prezidentem i se svými voliči
Pokud by se premiér postavil za ministra Macinku, tak zároveň se svými voliči. Pavel má po celou dobu svého mandátu nadpoloviční důvěru a voliči hnutí ANO nejsou spokojeni s tím, že namísto politiky se řeší výstřelky Petra Macinky a Filipa Turka. Pavel navíc bude minimálně do března 2028 v prezidentském úřadu. A má obrovskou šanci být zvolen znovu. Tím, že prezident Pavel má podporu širšího společenského spektra, šel by Andrej Babiš přímo proti zdi. A tím pádem by posílil Pavlovu pozici + riskoval ztrátu voličů.
2) Znemožní Motoristy a dojde k rekonstrukci vlády
Tady nevím, co z těchto dvou věcí je pravděpodobnější. Nicméně když se podíváme na skutečnost, vůči Andreji Babišovi působí lidé z koalice Spolu poněkud servilněji. Což vidíme i na potenciální spolupráci v Praze po komunálních volbách. A Babiš tady může vydělat. Koalice Spolu by mu aspoň zčásti odhlasovala menšinovou podporu a on by Motoristy hodil přes palubu. A ministr Macinka by letěl z vlády jak mokré prádlo.
Právě Motoristé dost škodí obrazu této vlády. Jak se každý obával hnutí SPD, s jakými motivy půjdou do vlády, tak oni působí poněkud klidně, když odmyslíme Jindřicha Rajchla. A na domácí scéně může Babiš dostat rovněž tvrdé KO, protože v případě úspěšné kompetenční žaloby prezidenta na premiéra by role vlády oslabila. Došlo by k tomu, že voliči by konečně dostali naservírováno, co vlastně vláda a prezident můžou či nemůžou. Ale to nejhorší, v očích vládních voličů by Babišův kabinet působil jako parta neználků, co absolutně neví, jak funguje Ústava a jak fungují zákony.
Bohužel pro Andreje Babiše a i celé Česko by to nejhorší se dělo na poli zahraniční scény. Proč? Je to jednoduché. Zahraniční partneři by si všimli ústavního nepořádku v Česku, což by nám zhoršilo reputaci a udělalo z nás nespolehlivého partnera, který má problémy sám se sebou. Zároveň by se nám země jako Německo, Francie nebo Velká Británie smály, že ministr zahraničí se chová jako zhrzený milenec a mstí se za nejmenování ministra. Česko by nebylo bráno jako strategický partner v EU a NATO a Babiš by rázem už nemohl se promlčet všemi problémy.
Česko už tímto sporem trpí dost díky neustálým hádkám, co kdo vlastně může a nemůže. Já osobně si myslím, že se zde ukazuje u vlády i Motoristů, že mají hodně na puse a tváří se jako velcí kluci. Ale když dojde na lámání chleba, tak se roztopí jako máslo po půl hodině na slunci. Proto, když se tady bavíme o kompetenční žalobě, ať ji podá kdokoli. Česko si zaslouží, aby vlastně bylo známo, jestli prezident musí jmenovat ministra za všech okolností anebo jestli může vláda omezit prezidentovy pravomoce.
Jeho životní zájmy totiž jsou na Západě. Petros Michopulos v podcastu Kecy a politika správně zmínil, že pro Andreje Babiše jsou důležité země, kde mu kvete byznys. Což je Slovensko, Maďarsko, Německo a Rakousko. Zároveň Agrofert, ke kterému má Babiš vztah, bude potřebovat Západ kvůli dotačním programům. A Babiš by musel přestat být ten hodný dědeček, který přestal útočit, ale musel by prásknout do stolu. A ať by to bylo jakkoli s potenciálním řešením, nic mezi rozházením vztahů s Petrem Pavlem anebo znemožněním Macinky a Motoristů, tady zkrátka není.
Co by pak znamenalo naprostou ztrátu legitimity vlády, by byl jeden extrémní scénář: V NATO si svých bývalých členů velice váží. Chodí na summity, účastní se jednání a mají stále silné slovo. A ten scénář by byl, pokud by šéf NATO Mark Rutte poslal Petru Pavlovi osobní pozvánku na summit NATO. Umíte si představit, co by tohle bylo? Petr Macinka by rázem byl sám v kleštích vlastních rétorických kotrmelců. Ukázal by se opět jako nevychovaný adolescent a začal plivat i na Marka Rutteho? Anebo by prostě pochopil, kde je jeho místo?
Ať by to dopadlo tak či onak, jedno je jasné. Premiéra Andreje Babiše nečeká jednoduché vládnutí a bude si muset vybrat stranu. A ani on není tak mimo jako Macinka, aby si rozházel vztahy s prezidentem. Zároveň bude i na něm, aby uklidnil situaci a neeskaloval konflikt do nepředstavitelných rozměrů.
A co nyní může Česko dělat? Modlit se a čekat, že tato šílená situace brzy skončí.
