Největším problémem Polska není prohra Rafala Trzaskowského

Rozdělená společnost. To je první věc, které si v Polsku můžeme všimnout. Vždyť Nawrocki vyhrál o pouhých 370 tisíc hlasů! Vítězství v rozdílu statistické chyby. Na druhou stranu Polsko nic nového v zásadě nečeká. A i rozdíly mezi kandidáty byly minimální. Oba jsou prozápadní, oba jsou protiruští, oba jsou pro zakotvení Polska v EU a NATO a to je pro Polsko to nejklíčovější. Co nové nebude, to budou napjatější vztahy vlády Donalda Tuska s prezidentem země. Nawrocki zcela jistě naváže na konzervativní politiku Andrzeje Dudy. Co pomohlo Nawrockému k vítězství? Co bylo důvodem Trzaskowského prohry? A jaké politické problémy aktuálně Polsko má? Sledujte.

K vítězství Nawrockého pomohlo několik faktorů, ovšem vypíchl bych hlavně to, že jeho kauzy s garsonkou nebo žvýkacím tabákem v přímém přenosu spíše jeho roli ještě vylepšily.

Nawrockému pomohla i rétorika, kdy v light verzi rétoriky Andreje Babiše strašil novou totalitou, která by nastala v případě Trzaskowského výhry. Ovšem tato rétorika je nebezpečná a především drzá, neboť od roku 2015 do roku 2023 měla PiS svou vládu i svého prezidenta.

A než někdo začne, že Nawrockého vítězství je vítězství Putina, tak tady bych zastavil. PiS a lidé spojeni s touto stranou jsou silně protiruští. Naopak se jako ruského spojence snažili vykreslit Donalda Tuska a jeho PO, zejména když Tusk jel uctít památku obětí letecké havárie u Smolensku, kde zemřel polský prezident Lech Kaczyński a při té příležitosti ho objal prezident Putin.

Navíc za tím, že za smrtí prezidenta Kaczyńského stojí Rusko, je přesvědčen i lídr PiS a dvojče zesnulého prezidenta Jarosław Kaczyński. Toto částečně Trzaskowského diskreditovalo.

Problémem Rafała Trzaskowského, velmi úspěšného primátora Varšavy, bylo to, že se od počátku kampaně cítil jako prezident Polska. Působil až příliš sebejistě i po vyhlášení prvního exit pollu, kde měl vyhrát o pouhých 0,6 procenta. Pro Trzaskowského je to zároveň asi definitivní stopka za odchodem z městské politiky do vrcholové.

Trzaskowski si zároveň velmi pozdě uvědomil vážnost situace. Snaha oslovit voliče Sławomira Mentzena, kdy se tito dva pánové sešli na pivu, pak jen byla zoufalost, kdy se Rafał chytal každého stébla. Druhé velmi těsně prohrané volby nejsou ani tak ranou pro Tuskovu vládu, ale právě pro Trzaskowského. Bůhví, jak by to dopadlo, kdyby kandidoval Radoslaw Sikorski.

Šéf polského parlamentu a lídr liberálního uskupení Třetí cesta měl být někde na třetím až čtvrtém místě v prezidentských volbách, ovšem volby přinesly kruté vystřízlivění. Holownia skončil až pátý s výsledkem 4.99%, navíc s nepatrným odstupem na Adriana Zandberga (4.86%) a Magdalenu Biejat (4.23%). Holowniu předstihl navíc kromě Mentzena i ultraradikál Grzegorz Braun, který se dostal do povědomí nedávno, když uhasil židovský devítiramenný svícen.

Holownia zároveň nedokáže zastavit svůj propad, od voleb z roku 2023 jeho Třetí cesta v koalici s Polskem 2050 ztratila takřka dvě třetiny voličů a pokud nenastane výrazná změna, v příštích volbách se Třetí cesta nemusí do Sejmu dostat vůbec. Holownia navíc od prezidentských voleb 2020 zaznamenal propad o 9%, což jen demonstruje cestu jeho i jeho strany k marginalizaci.

Trošku mi to připomíná souboj mezi Konzervativci a Labouristy ve Velké Británii. Velká rivalita mezi nimi způsobily vzestup Nigela Farage. V Polsku stoupá pro změnu Mentzenova Konfederace a Braunova Koruna polská. PiS a PO tak dlouho zápasí mezi sebou, až nakonec se do popředí dostává někdo třetí. Aneb když se dva perou, třetí se směje. Ovšem vzestup krajní pravice je problémem, za který si můžou obě hlavní strany samy a kdy lidé hledají jakoukoli změnu.

Ovšem Mentzen je ještě relativně umírněný, jak jsme mohli vidět, nedělalo mu problém souhlasit ve věcech s PiS, nedělalo mu problém ani sednout si na pivo s Trzaskowskim. Větší nebezpečí by byl antisemita Grzegorz Braun, který je tvrdý euroskeptik a xenofob. Pokud PiS i PO budou takto spolu nadále soupeřit a „poměřovat si, kdo dočůrá dál“, může se to vymstít nejen jim, ale i celému Polsku.

Úsměvné mi přišlo, když se začaly objevovat fámy i u některých jiných, víra v revoluci, strach z vystoupení z EU a nejúsměvnější bylo nadšení maďarského premiéra Viktora Orbána z Nawrockého výhry. Přičemž PiS ani Nawrocki nemají s Orbánem vůbec nic společného, neboť PiS i v době, kdy vládla, podporovala Ukrajinu proti Rusku, uplatňovala přísnou politiku vůči Putinovi, a navíc PiS je členem frakce evropských reformistů (ECR), zatímco Orbánův Fidesz je součástí frakce Patriotů pro Evropu (PfE).

Navzdory obavám Radoslawa Sikorského, jestli Nawrocki půjde ve stopách Trumpa nebo Orbána, se žádná revoluce konat nebude a polxit jakbysmet. Pro Polsko by to byla ekonomická sebevražda a polská společnost není ve stavu apatie, kdy by nějaká revoluce potřebná byla. Je to pouze laciná politická agitka. Polsku nehrozí odchod z EU ani NATO, nehrozí odklon od Západu nebo příklon k Rusku, jen na své cestě liberálního středu zvolilo zatáčku doprava. PiS je prozápadní strana, která podporuje reformy, nikoli revoluci.

Za mě není důvod. Situace v Polsku není za mě taková, jako byla v Rumunsku, kde přes brány prvního kola nepřešel provládní kandidát Crin Antonescu, čímž rezignoval premiér Marcel Ciolacu. A jistě, většina Antonescuových voličů a nevoličů z prvního kola podpořilo Nicusora Dana, ovšem Dan kandidoval jako nezávislý.

V Polsku ovšem nic takového není. Trzaskowski jen těsně prohrál a nebylo by na místě se bavit o předčasných volbách. Stačí jedno klíčové vládní rozhodnutí a tyto voliče máte zpátky. Kdyby byl rozdíl třeba deset procent anebo byl hlavním vládním kandidátem Szymon Holownia, pochopil bych debatu o předčasných volbách, takhle to příliš smysl nedává.

Vítězství Nawrockého není navíc ani nějakým vítězstvím PiS. Nawrocki není jejich členem, ačkoli mu PiS vyjádřila podporu. A Nawrocki pouze naváže na politiku Andrzeje Dudy. Jistě, není to liberál jako Trzaskowski, ale není to ani žádný Simion. Půjde cestou konzervativní politiky, kdy v platnosti bude zákaz potratů a potlačování LGBT komunity. Ale orientace na Západ zůstává pořád stejná. A Polsko Západ potřebuje stejně jako Západ Polsko.

Autorův medailonek: Co je tedy největším problémem Polska?

Budete se velmi divit, ale největším problémem Polska kromě rozdělení společnosti na dva tábory, je právě politika. Z Polska se stala ekonomicky vyspělá země a především nová evropská velmoc. Jistě, když vládl PiS a obsazoval si důležité posty svými lidmi, to byl dost vážný problém.

Nyní ovšem největším problémem je, že ega odvěkých nepřátel Donalda Tuska a Jaroslawa Kaczyńského způsobily vzestup krajní pravice. Lídrům záleželo více na tom, kdo to tomu druhému více natře a navzdory polskému rozvoji toto lidi frustrovalo.

Poláci neřeší žádný problém, který by destabilizoval jejich vnitro nebo pověst ve světě. Naopak, Polsko zvládlo příliv migrantů z Ukrajiny, euroskeptici mohou sice namítat, že současná vláda je silně proevropská, což ovšem pak rozporuje s tvrzeními, že by byl Tusk agentem Kremlu. Zkrátka a jednoduše, pokud titulky novin budou zaplňovat spory mezi hlavními stranami namísto toho, co se podařilo udělat dobře, můžou se již brzy PiS a PO přetahovat maximálně o provaz na dětském hřišti.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Prezidentské_volby_v_Polsku_2025

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/lidovy-cestny-kandidat-s-cejchem-podvodu-a-kuplirstvi-nawrockemu-kauzy-u_2505281523_jar

názor autora na prezidentské volby

sledování polských prezidentských voleb