Článek
Kdekdo by mohl se ohánět tím, že SPD chce plnit věci ze svého vlastního programu a že sám Tomio Okamura kdysi prohlašoval, že by měla být zřízena hmotná odpovědnost politiků a jejich odvolatelnost. No jo, jenže tohle tak nějak zákon o obecném referendu opomíjí.
V čem bych se shodl s hnutím SPD, tak ano, obecné referendum je pilíř přímé demokracie. Moc je převážně v rukou lidí, kteří tak přímo rozhodují o otázkách, které se jich přímo týkají. Včetně otázek mezinárodní integrace nebo oblasti bezpečnosti. Opoziční strany přistupují k zákonu váhavě, protože záleží na parametrech zákona, které jsou pro případnou podporu naprosto zásadní.
Co už ale na této ohrané parafrázi ohledně přímé demokracie je zcela mimo, že o tom mluví strana, která figurovala ve zprávách o extremismu. Že to tlačí člověk, který se ohání svobodou a jedním dechem se chová jako papaláš opilý mocí, který blokuje na sociálních sítích své názorové oponenty i voliče. A to úplně není něco, co bychom měli nazývat přímou demokracií.
Nebezpečné pak na tom je, že vládní strany, které si tohle argumentují tím, že moc bude v rukou občanů, zároveň dělají ze svých voličů idioty. Dezinformace o očkování, válce na Ukrajině, že předchozí vláda zdražila a spoustu blbostí, přesně na takových věcech vládní koalice vyhrála uplynulé sněmovní volby. Umíte si představit, jaký informační „shitstorm“ by se strhnul například v otázkách právě odvolání prezidenta republiky?
Tomio Okamura zároveň záměrně vynechává jednu věc. To, že lidé chodí k volbám, je de facto takové referendum o tom, jakým směrem se země bude ubírat. A před třemi lety přes tři miliony lidí rozhodlo o tom, že na Hradě má být Petr Pavel. Jistě, žádný politik není nedotknutelný a i na toto Ústava ČR myslí. Prezident může být odvolaný pouze ústavní žalobou pro velezradu, kterou podává Senát. Následuje potom složité kolo právních sporů, kde poté soud rozhodne o tom, zda-li prezident může být odvolán nebo ne. A především, zda-li se vůbec nějaké velezrady dopouští.
A nejen to. Okamura záměrně ve svém návrhu vynechává i body ohledně odvolatelnosti jiných politiků. Například touto logikou by musel být odvolán on sám, po skandálním projevu na Nový rok se rozjela internetová výzva, kterou podepsalo přes 50 tisíc lidí. Čili čtyřikrát více lidí, než dostal Okamura preferenčních hlasů ve volbách. A záměrně vynechává i členy vlády, je to opět další styl války, který vede vláda proti prezidentovi. Ptáte se, proč vůbec něco taková vláda musí dělat? Odpovědi jsou jednoduché.
Blíží se prezidentské volby 2028 a Petr Pavel má neustále obrovskou podporu mezi lidmi. Vláda navíc totálně selhává ve své pozici, lže svým voličům a tlačí pouze ty věci, které by posílily její moc jako třeba služební zákon, věci, které otevřeně pomáhají Agrofertu Andreje Babiše a podepisuje se to i v průzkumech. Motoristé by se do sněmovny už nedostali, SPD se pohybuje nepříliš vysoko nad hranicí pěti procent. A co hůř, nemá svého vlastního kandidáta, který by jakkoli mohl Petru Pavlovi zabránit ve vítězství.
Vláda tak tímto sleduje zásadní věc. A to buď omezit prezidentovu roli ve státě včetně jeho pravomocí anebo mu jeho roli natolik znechutit, aby nekandidoval znovu. Ovšem, vybrala si vláda opravdu správného protivníka? Sám Petr Pavel nepřímo potvrdil, že bude kandidovat znovu na prezidenta. A on sám má páky na to, aby mohl vládě znepříjemňovat život taktéž. Co by to ale přineslo pro Českou republiku?
Ústavní krize. Takto vyhrocený střet nejvyšších ústavních činitelů by skutečně vešel do dějin, ovšem velmi neblahým způsobem. A nutno říci, že tým lidí okolo Petra Pavla si je jistější v kramflecích než premiér Andrej Babiš. On sám ví, že když Pavla neporazil ani on, tak další kandidát se akorát pustí do předem prohrané bitvy. A v případné sérii nějakých kompetenčních žalob a házení klacků pod nohy by vláda tratila výrazněji než prezident. Jistě, i on nemá neomezenou moc a my nejsme prezidentskou nebo poloprezidentskou republikou. Ale zároveň není žádná loutka vlády. A přesně toto vláda potřebuje.
Když Miloš Zeman seděl na Pražském hradě, tak odmítal opoziční strany k diskuzi a šel Babišovi a vládě na ruku. Přesně tohle nyní koalice potřebuje, udělat si z České republiky druhé Slovensko a mít v paláci někoho jako je Peter Pellegrini. Proto by dávalo logiku, kdyby do prezidentských voleb šel někdo jako je Karel Havlíček, druhý muž hnutí ANO, který ale u Andreje Babiše v posledních měsících také ztratil oblibu. A navíc, Pavel je extrémně silný lídr, což je výhoda na jeho straně. To Slovensko nemělo, protože ke vší úctě k Ivanu Korčokovi, on spíše připomínal v prezidentských volbách Jiřího Drahoše, který také volbu prohrál.
Dostáváme se tedy k závěru a to je to, že Tomio Okamura ukázal, že je neuvěřitelný srab, protože chce dostat z nejvyšší ústavní pozice člověka, který je v názorovém protipólu s vládou. Kdyby totiž měl se bavit i o svých partnerech z vládní koalice, tak by Petr Macinka, Filip Turek nebo Alena Schillerová mohli maximálně betonovat chodníky. A on by si mohl maximálně opět rozjet cestovku pro plyšáky.
Zároveň je nebezpečné i to, že by se dle standardů SPD v referendu rozhodovalo i o mezinárodních otázkách jako je vystoupení z EU a NATO. Tím bychom se dostali do područí autoritářských zemí anebo zemí, kde by autoritářský režim měl volné působení. Okamura také takticky dlouhodobě odmítá odpovídat na to, co by to přineslo, stejně jako to odmítala Jana Maláčová ve Studio N podcastu s Filipem Titlbachem.
Tento zákon o obecném referendu je absurdní, šílený a naprosto stupidní. V tomto se chci touto cestou i omluvit Pirátům, u kterých jsem si říkal, že se tváří, jak jsou proti vládě, ale zákon o obecném referendu by přijali lusknutím prstu. Naštěstí si uvědomují závažnost situace a pro tuto věc odmítají zvednout ruku. Koalici tak bude scházet potřebná ústavní většina a zároveň i většina v Senátu, aby tento zákon vůbec prošel.
Závěrem si ještě rýpnu do ministra spravedlností Jeronýma Tejce, u kterého se nedivím, že myšlenky o tomto zákoně nechce zarazit. Co čekáte od člověka, který byl jednou z tváří tzv. lánského puče a tím tak pomohl rozklížit ČSSD? Asi nic moc pozitivního.
Tomio Okamura s vládou se těmito myšlenkami pokouší demontovat základy demokracie v Česku. A my jako společnost bychom jim měli ukázat, že naše trpělivost a tolerance opravdu bezedné nejsou.
