Článek
Jako člověk, který je proevropsky založený a je pro ukotvení České republiky v těchto organizacích, se mi tyto řádky nepíšou snadno. A ano, stále si stojím za tím, že náš životní prostor musí být v těchto dvou organizacích. Bohužel liknavý přístup Evropské unie i NATO svádí mé myšlenky do nepěkných končin. Ale zároveň s nadějí na nový začátek. Zároveň se tak nějak ohlížím do minulosti a říkám si, jak děsivě reálné se staly prognózy aktivisty Petra Cibulky. Můžeme si myslet o něm, co chceme, ale například jeho prognózy ohledně Ukrajiny se staly až příliš skutečnými.
Odmítám sice tvrzení, že by každý politik byl zkorumpovaný anebo ruský fízl. Ale skutečnost, že z Německa chtěla Evropa bránit Ukrajinu už před dvanácti lety, to bylo dokreslení naivity Evropské unie i NATO. A zároveň už tehdy se měl brát vážně ambivalentní vztah Německa k Rusku. Stačí se podívat, jaké vazby na Rusko měli bývalí kancléři Gerhard Schröder a Angela Merkelová. Bohužel Evropskou unii ani NATO neprobralo vůbec nic. Počínaje ruskou invazí do Jižní Osetie v roce 2008, přes anexi Krymu v roce 2014 až po současnou válku na Ukrajině, která trvá od roku 2022.
Neustálé strkání hlavy do písku před problémy, schovávání se za USA, rezignace na obranu a vnitřní rozvrat Evropy tím, že si státy EU pustily do svých zemí desetitisíce migrantů, kterým se podvolují hloupostmi, aby si žáci vyhazovali svačiny kvůli ramadánu jejich spolužáků, nikdo se pak nemůže divit, proč krajně pravicové subjekty posilují na politické scéně. Co by musely EU a NATO udělat jinak? Mají šanci dohnat to, co desetiletí zanedbávaly? Jak s tím souvisí role USA? A jak by vypadala nová aliance? Sledujte.
Evropská unie a NATO se rozložily zevnitř samy
Začnu Evropskou unií, kde se dnes a denně na půdě Evropského parlamentu řeší věci jako boj s dezinformacemi. No, je škoda, že varování nebyla třeba ta anexe Krymu nebo brexit. Během covidové pandemie se pak trend dezinformací rozšířil a nutno říci, že si o to Evropská unie řekla sama. Smlouvy ohledně vakcín, pomalé a nesrozumitelné jednání, to odstartovalo míru frustrace občanů po celé EU. Ti byli pak odkázaní na online prostor, kde dezinformace začaly ovládat virtuální prostor. Bohužel to začalo tehdy ovlivňovat i český prostor, kdy Andrej Babiš s Romanem Prymulou se chovali jako papaláši. Ráno by zavírali celé Česko, večer potom se chodilo do hospod nebo na fotbal. Nebo když Babišova manželka letěla do Dubaje v době lockdownu. Tohle byly kořeny vzniku dezinformací u nás. A celkový výsledek boje s dezinformacemi? Neustále se o tom žvaní, ale boj žádný vidět není. Slova boj nevyhrávají, činy ano.
Evropská unie zároveň nezvládla boj s migrací. Nemám důvod proti tomu, když se pomáhá válečným migrantům, ovšem jak můžeme vidět, právě Německo a Francie bojují především s těmi ekonomickými a práce neschopnými migranty. Nezvládnutá migrační krize dala prostor na politickém trhu pro vznik protiimigračních stran, které si na tomto nasbíraly politické body. A Evropa se snaží bojovat s ohromným zpožděním. Europoslanci podpořili rychlejší vracení migrantů bez práva na azyl. Německý kancléř Friedrich Merz pak zahájil plán na návrat 80% Syřanů zpět do země. Je to pozdě, ale přece. A na tomto mohou tradiční strany postupně získávat frustrované voliče zpět.
Co se týče NATO, zde mám trošku jiný pohled. Chápu, že je to obranný pakt, nicméně obranný pakt se nerovná rezignace na vlastní obranu. Členské státy začaly zvyšovat výdaje na obranu až po ruském útoku na Ukrajinu, od roku 2014 po anexi Krymu byl tlak na to, ať státy dávají 2% HDP na obranu. Mark Rutte nás sice může utěšovat, že země NATO vyrábí víc zbraní než Rusko. Jenže NATO je z víc než 90% tvořeno evropskými státy. A ty na začátku tisíciletí žily v naivní představě, že přece už nikdy válka být nemůže a po finanční krizi 2008 seškrtalo už tak slabé výdaje na obranu. A dnes proto EU ani NATO i přes svou finanční, hospodářskou i ekonomickou sílu výrazně zaostávají.
Co by Evropská unie musela změnit?
Tady tohle leží na bedrech Evropy, která tragicky selhala v úvodní čtvrtině tohoto století. Naivní představy o tom, že přece jsme lepší než ostatní a že dobro vždy zvítězí automaticky nad zlem, že válka už nikdy nebude, tohle bláhové jednání dotáhlo evropské společenství tam, kde je aktuálně. Evropská unie by musela si někde nahmatat koule, řečeno metaforicky, a nenechat si šlapat po zádech Maďarskem. Jistě, země mají možnost práva veta, ale opravdu kvůli jedné země, kde umírají základy právního státu, bude trpět těch zbylých dvacet šest? Trošku to připomíná socialistický projekt, kde se musí shodnout všichni, jinak to neplatí.
Evropská unie jedná pozdě, jedná liknavě a jedná bázlivě. A válka na Ukrajině to potvrzuje. Ruští propagandisté typu Vladimira Solovjova vyhrožují útoky na evropské metropole. A jaké jsou reakce? Žádné. Ignorace. Do jisté míry se to dá pochopit, že EU nebude hrát ruskou hru, ale ukázat nějaké vlastní sebevědomí, není nic špatného. A tam, kde Evropská unie stoupá, ať už to je boj za lidská práva, environmentální politiku či finanční růst, to dokonale vyvažuje právě výše zmíněnými věcmi, co jsem kritizoval v kapitole jedna.
23 států Evropské unie je v NATO. Proč není společná evropská armáda?
30 z 32 členů NATO je součástí Evropy. 23 zemí je potom součástí Evropské unie. A člověk nemusí být jaderný fyzik, aby viděl, že tři čtvrtiny NATO tvoří státy EU. Rozdíl mezi HDP států Evropské unie a USA není nikterak výrazný, jde o dva hegemony, co se týče tabulky HDP. A když si vezmeme skutečnosti, že nad vstupem do EU lavírují i Norsko a Island + tři pětiny Britů by se nejraději vrátily zpět do evropských struktur, tak by tohle udělalo Evropskou unii ještě silnější. V mém výpočtu budou zahrnuty i země, které jsou v EU, ale nejsou v NATO (například Rakousko), aby bylo jasno, jak velkou ekonomickou sílu Evropa má a jak silnou armádu by vytvořila.
A tady to jde ruku v ruce a zároveň vyvolává zásadní otázku, zda-li by nemělo dojít k federalizaci Evropy. Anebo minimálně diskutovat nad tím, zda-li by neměla vzniknout společná evropská armáda, kde by bylo efektivnější řízení výdajů. Nedocházelo by tak k třenicím, že Česko dává sotva dvě procenta na obranu a to si ještě pomáhá fixlováním s výdaji na obranu. Oproti Polsku, které dává bezmála pět procent HDP na obranu. Zároveň by Evropa posílila svou vlastní soběstačnost i bezpečnost. Kdyby podobně jako USA případná společná evropská armáda dávala 3-4 procenta na obranu, tak by to výrazně převýšilo investice do obrany, které dává Čína nebo Rusko.
Řečeno nějakým finančním ekvivalentem, i bez Norů, Britů a Islandu by 3% HDP na evropskou armádu by byla investice okolo 660 miliard dolarů, což je asi trojnásobek oproti Číně. S těmito třemi zeměmi by to pak bylo okolo 750 miliard dolarů. Už chápeme, jakou má Evropa ekonomickou sílu? S těmito investicemi do obrany by se vybudovala ohromná logistika, infrastruktura i silná armáda. A dohromady by tyto investice do obrany byly dvakrát vyšší než výdaje Ruska a Číny dohromady. A to je vlastně věc, co vyvolává největší nepochopení, proč byla Evropa ve všem tak bázlivá.
Současné NATO bez USA nemá smysl, Evropa musí zabrat
Když se podíváme na aktuální rozpoložení NATO, tak chválím Marka Rutteho, že apeluje na státy, aby zvyšovaly své výdaje na obranu k pěti procentům HDP. Jenže podívejme se na to, co rozjel americký prezident Donald Trump. Ten otevřeně mluví o tom, že USA stáhne z NATO. Je úplně jedno, že tohle vyžaduje extrémně složitý proces a že Trump může buď maximálně dostat státy NATO pod tlak anebo odejít z NATO sám a přestěhovat se někde mimo. Jenže aktuální podoba NATO bez USA zkrátka smysl nemá. A Evropa by měla začít brát tyto Trumpovy myšlenky vážně, protože už jen se bavit o zpochybňování NATO nebo článku 5, je dost nebezpečné.
Dávala by smysl, kdyby vznikla právě zmíněná evropská armáda a evropské státy by tento vysoce podfinancovaný sektor dokázaly posunout do úplně jiné sféry. Ale to se zatím neděje, byť Německo začíná investovat mnoho peněz do obrany. Donald Trump navzdory tomu, co koná, má pravdu v jedné věci. Evropa se schovávala za USA extrémně dlouho a čekala, že když bude problém, tak to USA vyřeší. Vůbec se nereflektovaly poznámky Baracka Obamy nebo George Bushe, kteří apelovali na ostatní státy, ať zvyšují výdaje na obranu.
Vinit Trumpa z toho, že Evropu nechává na holičkách, by nebylo moudré. Evropa si za tuhle situaci může sama, protože sama sebe přesvědčila o tom, že vlastně je neschopná. Přitom ať už se jedná o paritu kupní síly, o ekonomické síle obecně a nějaké modernizaci, tak Evropa v mnoha faktorech USA převyšuje. A to jsem glosoval rovněž v jednom z minulých článků o Donaldu Trumpovi. Co teda s tím? Evropa musí zabrat a začít být soběstačná. Ukázat svou sílu a schopnosti. Protože pokud i nadále bude takto naivní, nakonec se zevnitř úplně zabije.
Závěr: EU i NATO se rozpadnou, vznikne nová aliance bez USA i České republiky
Samozřejmě je důležité toto brát jako názor a jsem v naprosté pohodě s tím, že se čtenáři na této tezi neshodnou. Ale můj názor je ten, že vznikne nové společenství, nová aliance, které vznikne na půdorysu vyspělých evropských států i jiných vyspělých zemí. Už sice něco takového vzniklo, koalice Německa, Itálie, Francie, Polska, Španělska a Nizozemska vytváří jakýsi elitní klub v Evropě. O vstupu do Evropské unie přemýšlí i Kanada, která geograficky leží v Severní Americe. Můžou za to ovšem horší vztahy s Donaldem Trumpem.
Nicméně tady čekám, že se Evropa probudí a pochopí, že USA nejsou nyní spolehlivý partner a musí zkrátka přemýšlet jinak. Navazuji na to i dalším krokem, že nová aliance vznikne bez USA, které budou v menší mezinárodní izolaci skrz oranžového klauna v jejím čele. Nová aliance se bude starat o politickou, ekonomickou i obrannou oblast. Bohužel pro nás, tahle aliance se nás týkat nebude. Česko není aktuálně relevantní partner, na kterého by se dalo spolehnout.
Vzhledem k tomu, kdo je teď v čele české vlády, tak nám okolní země nezapomněly, kterak by premiér Babiš nepřišel na pomoc Polákům, nazval Rakušany magory a nezapomněly ani to, jak si Petr Macinka třásl rukou s kolaborantem Szijjártóem. Jediná naděje by byla v podobě, že by prezident Petr Pavel vyhrál podruhé prezidentské volby a jako bývalý vysoce postavený člen NATO by byl garantem otázek za Českou republiku v rámci nové aliance. Kontroverze by to však vyvolalo v tom, že jsme parlamentní republika, nikoli prezidentská.
A jak by taková nová aliance vypadala? Kromě zmíněné šestice očekávám, že by se zde zapojila zmíněná Kanada, Ukrajina, státy Skandinávie, Izrael, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko nebo Jižní Korea. Vznikl by tak nový elitní klub, který by vytvořil třetí supervelmoc konkurující USA a Číně a to jak v otázkách ekonomiky, obrany, tak i geopolitiky obecně. A zároveň by tím úplně upozadil Rusko, pro nějž by to byla historická potupa.
Tak uvidíme, co nám tato turbulentní doba ještě ukáže. Nicméně rozpad Evropské unie i NATO je bohužel mnohem blíže, než si myslíme a než si umíme představit.
