Článek
Setkávám se s názory, že po tolika skandálech během pár měsíců, jak to, že může někdo vládní strany volit. Já tomu rozumím, je krátká doba od voleb, do těch dalších zbývá tři a půl roku a ještě bude dost věcí k řešení. Problém nastane, když se za rok a půl situace nikam nepohne. A pro koalici je to o to větší problém, že za rok a půl, rok a tři čtvrtě, budeme znát jméno nového prezidenta. A k nelibosti vlády a zejména Petra Macinky a Filipa Turka se zatím nikdo nejeví jako konkurent dosavadního prezidenta Petra Pavla.
Pokud by politické postoje, hádky i skandály i nadále gradovaly a pokračovaly v tomto trendu, dost možná vláda tím předčasně rozhodně o Pavlově vítězství v prvním kole. Ale teď úplně mimo od voleb prezidenta. Vláda aktuálně řeší víc problémů sama se sebou. A když se podíváme na data z před čtyř let, kdy úřadující vláda Petra Fialy se potýkala s doutnající energetickou krizí, krizí drahých pohonných hmot i potravin a přílivem ukrajinských uprchlíků, tak její podpora byla v průzkumu vyšší (!), než ve volbách 2021.
V tomto článku si řekneme, proč vláda ztrácí, na co hnutí ANO doplácí, co pomáhá opozici a zapredikujeme si, jak by průzkumy mohly vypadat za půl roku. Sledujte.
ANO doplácí na skandály partnerů a mlčenlivost
Kdybych nepsal článek, vyměnil bych slovo mlčenlivost za mnohem ostřejší výraz. Ale ano, hnutí ANO sice konstantně drží podporu okolo 32 procent, ovšem má to svůj důvod. Hnutí Andreje Babiše je totiž politický monopol, který sesbíral voliče ČSSD, KSČM, Stačilo i SPD. Je to prakticky jediný stojan na jedné straně politické barikády. Ovšem i tady se zdá, že trpělivost jejich voličů není bezedná. ANO ztratilo od voleb přes dvě procenta, což možná takto nepřijde moc, ale kdybychom to měli vzít dle výsledku voleb, je to přesun takřka sto čtyřiceti tisíc voličů někam jinam.
ANO se až na prohřešky Zuzany Mrázové a Denise Doksanského zatím úspěšně vyhýbá skandálům, ovšem voličům dochází trpělivost s jejich koaličními partnery. A to zejména s Motoristy. Je úplně jedno, jestli jsou to dýmové clony anebo autenticita Motoristů, ale vláda je už půl roku a zatím se v médiích řeší, že se Macinka s Turkem se chovají jako pětileté děti, SPD jako skupina kolaborantů a tohle jednání svou mlčenlivostí poslanci i ministři za ANO ignorují či bagatelizují. A právě tohle začíná voličům lézt na nervy.
Není takřka žádný přehled o tom, co vláda dělá pro občany. Jestli dělá něco dobrého. Zatím vidíme akorát ze strany ANO, že se neruší důchodová reforma ani forma superdávky. Ovšem nečinnost a skandály koaličních partnerů sráží i hnutí ANO. A dokud Andrej Babiš neuvidí svou stranu někde na 25 procentech v průzkumech, tak bude asi dlouhodobě mlčet a do roztrhání těla makat na tom, aby se nedostal za mříže. Protože po rozsudku nad Janou Nagyovou se Babiš musí modlit, aby zůstal ve sněmovně už navěky.
STAN výrazně sílí, ODS se postupně nadechuje
Kde naopak se sklízí plody za dobrou opoziční práci, to je u hnutí STAN. To se dokázalo očistit od všech kauz, překopalo kompletně styl komunikace, získávají větší a větší dosahy na sociálních sítích a odměnou je jim 16% v průzkumech Kantaru. STAN je lídrem mezi mladými voliči, oproti předchozí neslanosti se nebojí přitvrdit v rétorice a nyní se vrátili částečně i k základům své regionální politiky. Vít Rakušan se svým nejužším týmem jezdí do regionů mezi lidi, kde vysvětluje kroky vlády i budoucí kroky hnutí STAN. V komunálních volbách se to pak může projevit o to více.
Překvapením je docela vzestup ODS. Tam mi sice přijde, že ani v opozici stále nechápe, proč vlastně se prohrály volby, ale z jejich strany jde cítit změna. ODS taktéž zlepšilo svou komunikaci a nebojí se taktéž přitvrdit vůči svým protějškům. Co se navíc ODS relativně daří, tak znovu oslovovat pravicové voliče. Zejména voliči Motoristů si opět nachází k ODS cestu, kdy vidí, že politika Motoristů je pravicová maximálně v tom, když Filip Turek zvedá pravačku z okna, řečeno v nadsázce. Nicméně vzestupu ODS pomáhá intenzivně selhávající vláda.
STAN a ODS jsou tak hlavními opozičními silami, které sice stále mají ztrátu na hnutí ANO, nicméně je třeba říct, že ani jedna strana není a nemá v plánu být monopolem na jedné straně politické barikády. A oproti průzkumům z předchozích let, kdy ANO vedlo o více než dvacet procent, se dá říct, že zde nastává u opozičních stran skutečný posun vpřed.
SPD na hranici zvolitelnosti, Motoristé směrem do politického hrobu
Koaliční partneři hnutí ANO, konkrétně SPD a Motoristé, se stále drží v přímé zóně ohrožení. Motoristé se stále drží na hranici zvolitelnosti, SPD se drží v o něco bezpečnější zóně. Hnutí Tomia Okamury doplácí na to, že prakticky ztratilo svou antisystémovou tvář. Ví, že většina jejich návrhů jsou absolutní no go pro hnutí ANO, jako je třeba vystoupení z EU i NATO a zákon o obecném referendu, které SPD nemá šanci protlačit. Navíc tím, že ve vládě nesedí členové SPD, nýbrž odborníci, které jim vybral Andrej Babiš, ztratilo hnutí nějakou relevanci a výraznost. A tak bude muset po Romech, Ukrajincích a migrantech z Afriky hledat jiného fiktivního nepřítele jako jsou lidé ze Sudet, aby opět na chvíli něco znamenalo.
U Motoristů je to potom úplně jiné kafe. K jejich kauzám se vracet nebudu, protože už je to ohrané jak gramofonová deska. Ale už jen podle průzkumu NMS, které má jinak velmi výrazné odchylky, se ukázala pro stranu nepříjemná věc. Jsou bráni jako největší zklamání napříč politickým spektrem. A to svědčí i o tom, že v poměru k volbám v roce 2025 strana ztratila dle průzkumů čtvrtinu až třetinu svých původních voličů. A to už je poměrně výrazná ztráta. Motoristé tak vypadají, že se úspěšně odstřelí sami.
Je dost možné, že právě namísto Motoristů bude v budoucí plánované vládě Andreje Babiše nové hnutí Naše Česko Martina Kuby. Ale o tom si dáme řeč někdy příště.
Piráti stále sahají po deseti procentech
Na rozdíl od SPD a jeho koaličních partnerů, které v průzkumech bere vážně jen Sanep anebo vygenerované falešné průzkumy přes Gemini, jsou Piráti i jejich společníci ze Zelených relevantní silou. Piráti jsou opoziční dříči, kteří mají ve svých řadách mladé odborníky, kteří jsou i tak správně drzí. Jistě, kdekdo mi teď bude říkat, že přece Katerina Demetrashvili nebo Samuel Volpe nejsou žádní odborníci. No zatím ne, to ano. Nicméně jsou to úspěšní absolventi právnických fakult v Praze, respektive Plzni. A i díky nim mají mladí lidé v Česku naději, že i jejich hlas má šanci zaznít ve sněmovn prostřednictvím těchto poslanců.
Pirátům prospěla změna předsednictva, Zdeněk Hřib může na někoho působit jako arogantní panák, ovšem jedno se mu upřít nedá. On Piráty vytáhl z bažiny. Strana, která měla být mrtvá a potácela se v nepěkných končinách, najednou pookřála. Má nové a výrazné tváře, v čele jsou lidé jako Kateřina Stojanová, která se během chvilky stala jednou z nejvlivnějších poslankyň. A zároveň nebyl upozaděn úplně ani dlouholetý předseda Ivan Bartoš, který nadále pokračuje ve viditelné opoziční práci.
Zároveň nesmíme opomíjet ani Zelené. Ti sice v průzkumu Kantaru se objevují až mezi ostatními stranami, ovšem ze stran, které jsou mezi těmi ostatními, mají právě oni nejvyšší podporu. Ta osciluje někde okolo 1.5-2.5 procent. Zatímco partneři SPD, což jsou PRO, Svobodní a Trikolora, dosahují této podpory pouze, když se sečtou jejich hlasy dohromady. Kdyby Piráti šli opět se Zelenými, jejich podpora může přesáhnout vysoko jedenáct procent. Takto ovšem Piráti sahají sami po deseti procentech, což je ovšem stále velmi dobrý výsledek.
Závěr: Vláda může tímto tempem za rok přes třetinu voličů. Opozice má v rukou všechny karty
Poslední krátký odstavec ještě chci věnovat stranám koalice Spolu, což jsou KDU-ČSL a TOP 09. Lidovci si mírně v posledním průzkumu polepšili, což může mít i co dočinění s novým předsednictvím. Jan Grolich se víc a víc objevuje ve veřejném prostoru a působí jako umírněný politik, který chce z Česka klidnou prozápadní zemi. TOP 09 pro změnu ani po změně předsedy nenabírá druhý dech a osobně si myslím, že tahle strana už nemá šanci na nápravu. Proto očekávám sloučení do ODS nebo STAN.
Vláda tak za půl roku ztratila v relevantních průzkumech šest procent. Dvě strany z koalice jsou na hraně zvolitelnosti a opozice i bez lidovců a TOP 09 by dosáhla na 98 křesel. Kdybychom měli být vůči vládě úplní škarohlídové, pak by opoziční strany po spojení s dalšími sahaly po 48-50 procentech hlasů. A to zatím nebudeme. Nicméně budíček to pro vládu musí být v mnoha ohledech.
Tímto tempem by totiž za rok mohla přijít o více než třetinu původních voličů. Pokud by totiž takto co půl roku ztrácela taková kvanta, ANO by za rok touto dobou bylo na 27-28 procentech, SPD by byla někde na čtyřech a Motoristé by byli na jakémsi historickém preferenčním drawdownu, jejich podpora by byla někde na dvou procentech. Opozice tak má v rukou karty na královskou postupku i poker, ovšem musí s nimi umět hrát. Protože v jednom má Andrej Babiš pravdu, programem Antibabiš se volby nevyhrávají.
