Článek
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) namísto zlepšování své pověsti ukazuje opět, že jejich olympijská myšlenka typu, že sport do politiky nepatří, je spíš zbožné přání. O to hůře, když dobrá myšlenka má nejhorší možné provedení. Světem otřásá totiž diskvalifikace ukrajinského skeletonisty Vladyslava Heraskevyče, který na své helmě měl vyobrazené podobizny zabitých ukrajinských sportovců ve válce na Ukrajině.
Ale taky co čekat? Odér expředsedy MOV Thomase Bacha je tady stále s námi. Vždyť právě pod jeho vedením bylo ruským a běloruským sportovcům bylo povoleno startovat ne letních olympijských hrách v Paříži. A že Bach je morální křivák, ukázal již v minulosti. Pamatujete si na zmizení tenistky Pcheng Šuaj? MOV tehdy pod jeho vedením neodsoudil její zmizení. Neodsoudil ani obtěžování tenistky ze strany čínského vicepremiéra Zhang Kaoliho. A taky proč, že jo, když se Thomas Bach s ním veřejně několikrát vyfotil.
Když vám řeknu, že Bach udržoval dobré vztahy s dalšími diktátory jako Si Ťin-Pching nebo Kim Čong-un, asi si řeknete, že sportu rovněž vládou amorální zrůdy. Stačí se podívat na to, kdo vládne fotbalové asosiaci. Gianni Infantino sedí v loži s lidmi jako Putin nebo Mohammed bin Salmán. Exprezident IIHF René Fasel se stal jedním z Putinových podřízených a za odměnu dostal nemalé majetkové odměny a ruské občanství. Bach do této party sedí jako zadek na hrnec.
Ovšem Kirsty Coventryová dotahuje jeho práci k ryzí dokonalosti. Právě arbitráž MOV pod jejím vedením může za to, že Heraskevyč nebude dál jezdit. A její teatrální uplakané veřejné vystoupení jí kredit nevrátí. Zřejmě kvůli jejich pacifistického a naivního světonázoru, že politika do sportu nepatří. Ano, s tímto bych se shodl, že politika do sportu nepatří. Ale měl MOV stejný postoj i v roce 1936, kdy si Adolf Hitler udělal z olympiády prostor pro svou propagandu? Měl MOV podobný postoj v roce 1972 při olympiádě v Berlíně, kdy Němci si postavili olympijskou myšlenku na tom, že chtějí se ukázat v lepším světle než za Hitlera?
Očividně ne. A můžeme pokračovat dál a dál. Obří sportovní instituce jdou na ruku těmto státům. Vždyť právě praktiky MOV nebo FIFA legitimizují sportswashing. Pořádají velké sportovní akce v zemích, kde se na lidská práva dívají podobně šokovaně jako celý svět na Epsteinovy spisy. Snaha nejít proti velmocem pod maskou falešného míru, je představa, která může společnost snadno zabít zevnitř. Pokud by totiž olympijská myšlenka o míru a tím, že politika do sportu nepatří, měla být dotažena k dokonalosti, měli by potom MOV, IIHF a další organizace vyzvat Rusko, ať vypadne z Ukrajiny, Čínu, ať vypadne z Tchaj-wanu anebo vyzvat k dohodě státy bojující na Blízkém a Středním Východě.
Další věc je ta, že Rusko zkrátka na olympijských hrách nemá co dělat, i kdyby žádná válka nebyla. Země, kde je státem řízený doping a v posledních dvou dekádách musela vrátit kvůli dopingu desítky cenných kovů, zabíjí olympijské myšlenky. A Pierre de Coubertin z toho maximálně rotuje v hrobě jako ventilátor. A že nebudou startovat ruští sportovci pod svou vlajkou? Nezájem. Mnoho ruských sportovců jako třeba Darja Kasatkinová odsoudili ruskou agresi a dokonce z tohoto systému i státu utekli. Změnili si občanství. Lidé jako Nikita Zadorov pak třeba nezměnili občanství, ale odsoudili agresi. Ivan Fedotov pak málem musel zapomenout na úkor války na sen o NHL. A tohle MOV chce?
Lidé jako Bach nebo Coventryová jsou degradanti olympijských myšlenek. A ve snaze ignorovat skutečné problémy, se kterými se lidstvo potýká setrvale od covidové krize, si akorát pod sebou vyhlubují propast v morálním sklepě. Olympijské hry mají být především o sportu, ale když vám potom lidé jako atletka Kryscina Cimanouská se odmítne v době odletu z olympijských her vrátit domů, že ji chce diktátorský Lukašenkův režim k tomu násilí donutit, tak potom musí zkrátka zvítězit lidské hodnoty.
A k těm má velevážená vrchnost v ansámblu jménem Mezinárodní olympijský výbor daleko podobně jako Aljaška k rovníku. Otázka je, co my s tím jako společnost můžeme dělat?
Ignorovat olympijské hry a podobně, to není rozumné řešení. A přece jenom svět se nejmenuje Petr Macinka, abychom ignorovali věci a lidi, jak se nám zlíbí. Společnost musí zkrátka ukázat koule, když to řeknu natvrdo a v přeneseném významu. A dostat pod společenský tlak lidi jako právě z MOV nebo FIFA, že jsou tady důležitější problémy, kterými si hold penězi nekoupíte. A jen se zhorší utrpení lidí, kteří přišli o své rodinné příslušníky ve válečném konfliktu.
A klobouk dolů před dalšími, včetně prezidenta Petra Pavla, že se proti Heraskevyčovu vyloučení ohradili a nezůstali potichu. Protože oni si na rozdíl od velevážené vrchnosti uvědomují vážnost a stav aktuální reality.
A pane Heraskevyči, už nikomu dokazovat nic nemusíte. Po lidské stránce jste absolutní vítěz zimních olympijských her.
