Článek
Na Velikonoce jsem se ohromně těšila už jako malá holka. Na pečení koláčků a dalšího drobného cukroví. Na to, že budeme připravovat chlebíčky a další pohoštění pro návštěvy, které si u nás každoročně podávaly dveře po celé svátky. Zase uvidím všechny sestřenice, bratrance, tetičky a strýčky, kteří bydleli daleko a s nimiž jsme se setkávali jen zřídka.
Ze všeho nejvíc jsem se ale těšila na barvení vajíček. Malovaná vajíčka jsem vnímala jako symbol radosti a nového, barevného, budoucího života. Ta nejoblíbenější, červená, mi připomínala červánky na nebi a květy vlčích máků. Uvěřit, že jsou symbolem prolité lidské krve, je pro mě nepředstavitelné a nepřijatelné.
Postupem let jsem se naučila spoustu technik zdobení velikonočních kraslic, a to včetně batikování včelím voskem. To mě bavilo nejvíc. Jen v době mého dětství vůbec nebylo snadné sehnat včelí vosk. Musela jsem najít včelaře a umluvit ho, aby mi kousek daroval.
Učila jsem se i různé tradiční vzory, a když jsem se vdala na Moravu, nestačila jsem se divit, kolik nejrůznějších tradičních vzorů existuje a že mají svoje vlastní vzory i jednotlivé vesnice, podobně jako je tomu u lidových krojů.
Vyptávala jsem se sousedek, babiček, tetiček i etnografů v muzeu. Zajímala mě zejména symbolika barev. Proč někde malérečky i koledníci dávají přednost červeným, jinde modrým a někde mají rádi především červenohnědé odstíny typické pro barevní skořápek v cibulových slupkách. Modrou barvu mi nikdo vysvětlit nedovedl. U červené se všichni shodli, že jde o barvu radosti, plápolajícího ohně nebo rudých červánků provázejících zapadající slunce. Červenohnědá, cibulová, měla vytvářet představu zorané půdy a bohatství, které dává pole.
Ta temně modrá, v některých regionech až skoro černá barva, mi ale nedávala spát. V přírodě je přeci tak vzácná. Je velice málo modrých květů v poměru ke všem žlutým pampeliškách, bílým sedmikráskám, pestrobarevným tulipánům, bíle růžovým květům jabloní apod. Až po mnoha letech mi dala odpověď na moji otázku nauka Feng Shui, východní umění vysvětlující vztahy barev, tvarů a materiálů a jejich působení na fyzické i psychické zdraví člověka. Temně modrá je barvou dosud neprojevené, nové budoucnosti. Jásavě červená symbolizuje radost a úspěch. Tvar vajíčka je tvarem budoucnosti, která se teprve za čas vyklube ze své skořápky. Bílá barva vajíček pak byla barvou andělské pomoci. Snad proto ve velikonočních říkankách i v Čechách slyšíte: “ … dejte vejce malovaný, nebo aspoň bílý …“
A všechny vzory vytvářené různými typy batiky nebo polepováním, a hlavně barvami, prý tak píší jakýsi mystický vzkaz Duši vesmíru, že si přejeme bohatý, nový život. A že jsme ochotni vynaložit i notnou dávku úsilí, abychom tu novou, lepší budoucnost získali. Ostatně, kdo někdy tvořil skutečné kraslice, ví, jak je to náročná práce. Jak hodně se musí malérečka soustředit, aby linky vzorů byly hladké a neroztřepané.
A pak jednou přišla tchýně s tvrzením, že červená barva velikonočních kraslic je vlastně krev Kristova, kterou prolil, aby splatil hříchy lidstva. Tvrdila, že křesťané tomu věří. Já s ní do kostela mezi její kamarádky nechodila, tak nevím, jestli tomu někdo opravdu věří, nebo je to jen jakási myšlenková konstrukce, kterou si vymysleli někdy před dvěma tisíce lety tehdejší následovníci Ježíše z Nazaretu, aby rozbili do té doby uznávané a praktikované náboženské tradice vycházející z jiných kořenů než křesťanských. Z kořenů oslav příchodu jara praktikovaných v nejrůznějších kulturách a především z tradic umění Feng Shui. To se praktikuje v Asii už skoro sedm tisíc let. Do Evropy se dostalo v době gotiky. Je to zřejmé z toho, jak jsou postavené gotické katedrály. Patřilo ale pouze mezi znalosti vybraných členů spolků vzdělaných a eticky čistých lidí. Prvním zákonem Feng Shui je totiž, že se nesmí předávat lidem se zkaženým charakterem a nepřejícím srdcem. Je to totiž výsostně duchovní nauka, umění a filozofie.
Mezi širokou veřejnost se Feng Shui začalo šířit až po té, co Jeho Svatost Dalajláma opustil Tibet a odešel do exilu. Do té doby se vyučovalo Feng Shui výhradně za zdmi klášterů. Dostat se do takového kláštera bylo víc než nesnadné, natož pak dostat se k výuce velmi mocných, spirituálních nauk, mezi které patří Feng Shui.
Křesťané, nechť mi prominou, ale nevěřím, že červené kraslice, a podle nich pojmenované Červené velikonoční pondělí, mají něco společného s krví prolitou jejich guruem, mistrem Ježíšem z Nazaretu. Už třeba jen proto, že se datum Velikonoc odvíjí podle lunárního kalendáře, a to je zcela typické pro východní filozofii a Feng Shui. Celá Asie slaví nový Lunární rok, ale Evropa a západní, průmyslové, země slaví kalendářní rok podle cyklu Slunce, ne Měsíce.
Nechci se nijak dotknout křesťanů. Jejich víru respektuji, ale nesdílím. Představa, že moje krásné, jásavě červené kraslice jsou podle křesťanů obarvené v lidské krvi mučeného a ukřižováním popraveného muže, se mi bytostně příčí. Pohled na červená malovaná vajíčka ve mně probouzí radost, ne představy utrpení.
Jak jak to máte vy?
