Článek
Člověk dokáže rozeznat tisíce vůní, ale jen některé se nám doslova vypálí do paměti. Právě čich je totiž přímo propojený s limbickým systémem, tedy částí mozku, která řídí emoce, nálady i vzpomínky. Proto někdy stačí jediný závan a během sekundy jsme zpátky v dětství, na prázdninách nebo třeba v garáži dědy.
A právě tady vzniká fascinující paradox. Některé vůně, které bychom normálně označili za nepříjemné nebo zvláštní, lidé ve skutečnosti milují. Jen o tom často moc nemluví.
1. Benzín. Zakázaná vůně, která spouští nostalgii
Přiznat, že člověku voní benzín, není úplně společensky bezpečné. Přesto jde o jednu z nejčastějších „tajně oblíbených“ vůní vůbec.
Podle odborníků za to mohou aromatické uhlovodíky, které se rychle odpařují a intenzivně stimulují čichové receptory. Mozek si pak vůni spojuje s emocemi, dobrodružstvím nebo dětstvím. Někdo si vybaví první cestu autem, jiný prázdniny nebo návštěvy autoservisu s tátou.
Psychologové zároveň upozorňují, že člověka často přitahují i lehce nebezpečné podněty, pokud je vnímá v bezpečném prostředí. Mozek si zkrátka rád hraje s adrenalinem.
2. Vůně deště na rozpálené zemi
Ten moment zná skoro každý. Po dlouhém horku přijde první déšť a vzduch se okamžitě promění. Téhle vůni se říká petrichor a vědci ji popsali už v 60. letech.
Vzniká kombinací rostlinných olejů, bakterií v půdě a látky zvané geosmin. Lidé jsou na ni mimořádně citliví a dokážou ji zachytit i ve velmi nízké koncentraci.
Existuje dokonce teorie, že si naši předci spojovali vůni deště s přežitím a dostupností vody. I proto může dnes působit uklidňujícím dojmem.
3. Staré knihy a zaprášené knihovny
Někomu připomínají zatuchlinu. Jiným absolutní pohodu.
Vůně starých knih vzniká rozpadem papíru a uvolňováním organických sloučenin s lehce vanilkovým nebo dřevitým aroma. Právě kombinace papíru, lepidla a prachu vytváří charakteristický „knižní parfém“, který milovníci literatury poznají okamžitě.
Velkou roli ale opět hraje nostalgie. Mozek si vůni spojuje s klidem, bezpečím nebo chvílemi soustředění. Není náhoda, že výrobci svíček dnes běžně prodávají aroma „old books“.
4. Chlor z bazénu
Technicky vzato by chlor neměl vonět příjemně. Přesto ho mnoho lidí miluje, protože jim okamžitě připomene léto, prázdniny a bezstarostnost.
Mozek totiž vůně nehodnotí jen podle chemie, ale hlavně podle emocí, které s nimi máme spojené. A bazén je pro většinu lidí symbol pohody, dětství nebo dovolené.
Právě proto může být vůně chloru paradoxně příjemnější než drahý parfém.
5. Kouř z táboráku
Objektivně vzato jde o pach spáleniny. Jenže lidský mozek ho často čte úplně jinak.
Vůně kouře totiž evokuje teplo, společnost a pocit bezpečí. Evolučně byl oheň pro člověka zásadní a právě proto může jeho aroma vyvolávat uklidňující reakce.
Někteří lidé dokonce přiznávají, že milují i kouř nasáklý v oblečení po večeru u ohně. Ať je to jakkoli zvláštní, věda říká, že je to vlastně docela normální.
6. Čerstvě otevřená krabice nebo nový elektronický výrobek
Takzvaný „new car smell“ už dávno není jedinou moderní vůní, na které vznikla skoro závislost. Lidé milují i vůni nových telefonů, notebooků nebo právě otevřených krabic.
Za charakteristickým aroma stojí směs plastů, lepidel a chemických látek uvolňovaných z nových materiálů. Mozek si ale vůni spojuje hlavně s odměnou a očekáváním.
Jinými slovy: nevoní nám samotný plast. Voní nám pocit, že jsme si právě udělali radost.
7. Káva, i když ji člověk nepije
Zajímavé je, že spousta lidí miluje vůni kávy, ale samotnou chuť vůbec ne.
Podle výzkumů působí aroma pražených zrn relaxačně a může snižovat stres. Typická vůně navíc obsahuje kouřové a lehce karamelové tóny, které si mozek spojuje s teplem, domovem a sociálním kontaktem.
I proto je kavárna pro mnoho lidí spíš emocionální útočiště než jen místo, kde si dávají kofein.
Proč vlastně milujeme zvláštní pachy?
Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň. Vůně nejsou jen chemie. Jsou to emoce, vzpomínky a asociace uložené hluboko v mozku.
To, co jednomu člověku smrdí, může druhému připomínat bezpečí, dětství nebo šťastné období života. A právě proto jsou některé zvláštní vůně tak překvapivě přitažlivé.
Možná tedy není vůbec divné, že vám voní benzín, mokrá hlína nebo staré knihy. Jen váš mozek reaguje na příběhy, které si s nimi kdysi spojil.
Zdroje:
www.smithsonianmag.com - www.smithsonianmag.com/smart-news/what-makes-old-books-smell-so-good-180949512/
