Článek
První den dovolené v Cancúnu sliboval relax i dobrodružství. Ale kdo by čekal, že jediný okamžik nevědomého rozmaru – zapálení cigarety na palubě letadla – promění let do Londýna v nekonečné čekání na americké periferii? Přesně to se stalo mně i ostatním cestujícím na palubě TUI Airways.
Odlet byl naplánovaný na 4 p.m. místního času (8. července 2025). Asi hodinu poté kapitán oznámil, že zřejmě došlo k porušení zákazu kouření na toaletě – dva pasažéři si evidentně chtěli „dát pauzu“ kdekoli, jen ne na zemi. Z výstrahy o možné nouzové přistání se nicméně stal skutečný scénář.
Další tři a půl hodiny jsme kroužili nad Kanadou, než kapitán přepnul kurz na Bangor v Maine. Doletěli jsme těsně před 9:30 p.m., ale to teprve začalo utrpení. Zaprvé z letadla vyvedli osoby, které způsobily celou situaci. Ostentativně opustily palubu, i když jeden z nich údajně napadl svou partnerku . Poté nás nechali sedět a čekat. Několikrát jsme již čekali na přezkoumání letového plánu. A pak… konečně – řekli, že se doprava přesune zpět, ale pravda byla jiná.
Původní posádka nesměla pokračovat – překročila limit povolených hodin řízení a letu. Náhradní musela přiletět až z Velké Británie . My byli vyvedeni z letadla do „loungového prostoru“, který připomínal vojenskou základnu – a nikoli luxus. Všude postele na matracích, kde se lidé tlačili jako sardinky. Zvládnout čekat v taxíku pět hodin bylo to nejmenší; následovalo dalších dvanáct v improvizovaném tábore.
Vodu a jídlo nám nabídli až po šesti až sedmi hodinách . Mezitím byla zavřena možnost opustit terminál kvůli americkým imigračním pravidlům. A poslední kapkou bylo, když kolem nás přešla ryze vojenská hlídka a prohlásila, že jídlo přijde až příští den.
Až v 15:00 nás nechali opět nastoupit. S novou posádkou, unavení, otrávení, ale celí. Let jsme dokončili, domů jsme dorazili před druhou hodinou londýnského času.
Únava, frustrace i rozhořčení – přitom stačila jedna neuvážená cigareta.
Tato zkušenost ukázala, jak snadno se může let proměnit v noční můru. Dva nezodpovědní pasažéři a striktní pravidla posádky vedly k dramatickému zvratu – místo pár hodin letu jsme prožili téměř 17hodinový logistický a psychický maraton. Připomnělo mi to, že bezohlednost jednoho může ovlivnit cestu celého letadla. A že pravidla nejsou papírová – jsou bezpečnostní pojistkou.
Zdroje:
