Článek
Tahle dovolená měla být za odměnu. Po roce práce, děti, rekonstrukce kuchyně a několika menších manželských krizích jsme si řekli, že sami zmizíme na týden někam, kde voní piniové háje a kde se jediné rozhodnutí dne týká toho, jestli si dáme víno před večeří nebo po ní.
Letenky byly koupené, hotel zamluvený, kufry připravené. Já si zabalím za patnáct minut – plavky, kraťasy, kniha, nabíječka, hotovo. Moje žena balí trochu jinak. Přesněji řečeno – strategicky. Den před odjezdem už má rozložené oblečení podle barev a počasí, seznam toaletních potřeb a záložní plán pro případ, že by v hotelu nebyla žehlička.
Jenže tentokrát přibalila něco, co nebylo ani na seznamu. A co úplně změnilo celou naši dovolenou.
Podezřelý kufr
Začalo to už na letišti. Kufr vážil skoro 30 kilo. „Co tam máš? Cihly?“ zasmál jsem se. Manželka se jen tajemně usmála: „Neboj, až tam budeme, pochopíš.“ Měla ten výraz, kterým obvykle oznamuje, že jsem něco zapomněl, ale zatím mi to nechce říct.
Let proběhl hladce. Hotel byl krásný. Výhled na moře, bazén, palmy – prostě přesně to, co jsme chtěli. První večer jsme vybalovali. Já jsem skončil za pět minut a šel si nalít víno. Z ložnice se ozvalo šustění, funění a pak ticho.
„Můžeš mi pomoct s tímhle?“ zavolala. Vešla do obýváku… a nesla s sebou šicí stroj.
Ano. Šicí stroj.
„Ty sis přivezla šicí stroj?“ zopakoval jsem nevěřícně. „Ano,“ odpověděla klidně. „Mám rozpracovaný projekt. A konečně mám čas to dodělat.“ Ukázalo se, že poslední týdny ve volných chvílích šila dětské oblečení pro e-shop, který se chystala spustit. A že týden klidu bez dětí je ideální příležitost to dohnat.
Chtěl jsem protestovat. Chtěl jsem říct, že je to šílené. Ale pak jsem si nalil další sklenku a jen si povzdechl: „Tak jo.“
Celý týden jsme se střídali – dopoledne u bazénu, odpoledne šití, večer večeře. Místo večerní romantiky jsem poslouchal brumlání šicího stroje a třídění knoflíků podle velikosti. Hotelová pokojská se mě druhý den zeptala, jestli jsme módní návrháři.
Mimochodem – v kufru měla i žehličku na švy.
Konec dovolené podle plánu? Ani náhodou
Pátý den jsme šli na trh. Manželka si koupila látku. Tři metry. Vzala ji jako suvenýr. Šestý den si mě hotelový manažer pozval bokem a s úsměvem se zeptal, jestli bychom si mohli „omezit práci v noci“, protože hosté z vedlejšího pokoje si stěžovali na hluk.
Sedmý den jsem navrhl, že si půjčíme auto a zajedeme na výlet. Manželka odpověděla: „Můžeš jet sám, já mám rozdělaný overal.“
A co si z toho odnést?
Nečekal jsem, že z naší první klidné dovolené po letech se stane šicí kemp. Ale víte co? Nakonec to nebylo tak zlé. Měl jsem čas si číst, koupat se a přemýšlet o životě. A manželka? Po návratu spustila svůj e-shop a za měsíc prodala první kolekci.
Takže jo – kufr plný látek místo plavek není úplně klasika. Ale asi to celé mělo smysl.
Příště si ale radši přibalím špunty do uší.
