Článek
Cestování letadlem má svá pravidla. Někdo se bojí turbulencí, jiný fronty na toaletu, další zvednutí paže pro colu a dostane džus. Já jsem měl za to, že už mě během letu nic nepřekvapí. No – spletl jsem se. A nebyl jsem sám, kdo měl ten den co rozmotávat.
Byli jsme na palubě letu z Prahy do Barcelony. Let v pohodě, přítelkyně v klidu, já klasicky s knížkou a hudbou v uších. A ona? Pletla. Ano, fakt. Baví ji to. Vzala si s sebou klubko příze a jehlice, protože prý let trvá dost dlouho na to, aby stihla uštrikovat půl svetru. No dobře, přeháním – ale bylo toho dost.
Po pár hodinách na obloze jsem se rozhodl, že nastal čas jít na toaletu. Překročil jsem její nohy, omluvil se dvěma lidem v řadě, kterým jsem prošlápl špičky bot, a vyrazil uličkou dozadu. Všechno šlo hladce. Až moc hladce.
Když jsem konečně dorazil k záchodu a zavřel dveře, zaslechl jsem za sebou jemné šustění. Jako když se něco vleče po zemi. Otočím se… a vidím za sebou tenkou červenou čáru. Vypadalo to jako laso, co mě sleduje. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co to vlastně je.
Příze. Červená. Nekonečná. A navázaná… na mě!
Jedna z jehlic musela zavadit o můj svetr nebo batoh, příze se mi chytla za kapsu a já bezděky vytáhl celé klubko z její tašky. Netušil jsem, že jsem za sebou po celé délce letadla rozmotával šálu budoucnosti. Cestující za mnou v uličce už natáčeli, smáli se nebo fotili. A já stál zavřený v toaletní kabince s výrazem člověka, který právě pochopil, že je hrdinou něčeho, co se objeví na TikToku.
Když jsem se vracel, snažil jsem se přízi pečlivě navíjet zpět. Ale to už bylo pozdě. Pár lidí tleskalo, někdo mi nabídl pomoc, přítelkyně zrudla smíchy a já měl co vysvětlovat.
Nikdy jsem nečekal, že se mi na palubě podaří rozplést celý letoun. A už vůbec jsem netušil, že něco tak nevinného jako pletení může způsobit virální lavinu. Od té doby si před cestou na WC vždycky kontroluju, co na mě visí – doslova i obrazně. A přítelkyně? Ta si plete dál. Ale tentokrát zásadně bez klubka na volno.
Zdroje: Autorský článek / Vlastní zkušenost
